Recenze: Zklidňující micelární voda a zvláčňující denní krém od Nivey

neděle 28. září 2014


V dnešním nedělním článku bych vám ráda sepsala recenzi o těchto dvou produktech, které vidíte na obrázku. Jedná se o zklidňující čisticí micelární vodu 3v1 pro citlivou pleť a zvláčňující denní krém s aqua effectem pro normální až smíšenou pleť, vše od Nivey.

Oba dva prostředky k péči o pleť jsem pořídila v srpnu a to za velmi výhodnou cenu v Tetě drogerii. Krém stál 99 Kč a k němu jsem dostala micelární vodu v hodnotě 89 Kč jako dárek. Takže cena samozřejmě úplně super. Výrobky jsou stále aktuální a dá se říci, že patří mezi novinky, přesto je ale již přes měsíc, a v podstatě denně, používám, proto vám mohu objektivně předat, jak oba fungují. 

Teď tedy přímo k samotným produktům. 



Začnu krémem. Je to tedy zvláčňující denní krém, který se vyloženě zaměřuje na hydrataci pleti, což představuje označení aqua effect. V krému je navíc obsažený vitamin E a látka Hydra IQ. Na krabičce se o Hydra IQ dozvíte toto: "Aktivní látka Hydra IQ stimuluje tvorbu nových aquaporinů (in vitro) pleti vlastních hydratačních kanálků, které zlepšují cirkulaci vody v pleťových buňkách." Mezi dalšími plusy najdeme UV filtry a lehké složení, to nám alespoň Nivea slibuje. Není to málo, že? 

Memory TAG

neděle 21. září 2014
Podle názvu víte, že dnes to bude TAG. TAGy dokážou být velmi zajímavé, ale taky se z nich dá udělat pěkná fraška. Vždycky vše záleží na otázkách, popřípadě dneska na pravidlech. Myslím si, že tento patří mezi ty lepší, protože je tak osobní, jak mu vy dovolíte. Týká se totiž fotek, vzpomínek a zážitků, které jste stihly zachytit na fotoaparát (mobil). A může to být cokoliv, věc, místo, lidé, je to na vás. 

Já se zaměřila na rok 2014, ale některé tam jsou i z doby dřívější, celkově to ale určitě nepřesahuje 12 měsíců. :) 

A nerada bych zapomněla na poděkování blogerce Natálce, která mě nominovala! Na fotkách je spousta dalších lidí, zveřejnila jsem ale takové, které jsou na internetu dohledatelné, popřípadě jsem se v podstatě všech ptala, zda s tím nemají nějaký problém. Prosím, i vy to mějte na paměti, nikdo nechce být zveřejňován na internetu, aniž by o tom nevěděl. 

Pravidla:

  1. Vložit 10 fotek.
  2. Napsat k nim místo, kde je fotka focená.
  3. Pokud si vzpomenete, tak i datum. 
  4. Popřípadě nějaký popisek.
  5. Nominovat další bloger(k)y.


Tady vím datum úplně přesně - bylo to 23. října 2013, den, kdy jsem se poprvé nechala tetovat. Už to bude skoro rok a nebyl ani jeden den, kdybych litovala. Navíc všem můžu teď doporučit salon Tribo a přímo tatéra Adama, který za touto prací stojí. 

Věřím na lásku

sobota 20. září 2014
Cítím velmi zvláštní potřebu napsat tenhle článek. Momentálně je 23:40, 19. září, pátek večer. Dokoukala jsem jeden týdenní vlog od Hanny Maggs, přečetla si jeden její článek, poslouchám hudbu, kterou ve vlogu použila...a cítím se tak...spokojeně. 

Pokud nevíte, kdo Hannah je, určitě o ní někdy napíšu samostatný článek v sérii mých oblíbených youtuberů, dnes je to ale jen spontánní reakce, kterou ve mně její videa vyvolala. Její video tady: 



Ani nevím, kde začít. Možná tím, že přese všechno jak věříte, že vaše názory se nikdy nezmění, změní se, respektive mohou se změnit. Tak, jako jsem nikdy nevěřila nebo spíš nechápala, jak se mohou dva lidé milovat celý život, nedokázala jsem pochopit, jak silný musí být ten pocit, když někoho milujete stále a vytrvale jako první den, kdy jste to poznali.....tak dnes to s trochou zkušeností chápu, věřím tomu a myslím, že jsem tím už i poznamenaná. 

Jenže jsem také už pochopila, že milovat celý život vám nezajistí vztah na celý život. Láska je až moc málo. 

Stěhování do města

čtvrtek 18. září 2014

Jsem tu zas a dneska s vyprávěním o tom, jak jsem se stěhovala z naší malé vesničky, z mého domova, do městského ruchu, do Brna. 

Stěhování předcházelo dvouměsíční hledání bytu, což mě naprosto užíralo, protože jsem strávila v podstatě celé prázdniny sezením u počítače a psaním inzerátů. Díky téhle dřině jsem ale našla své dvě spolubydlící, hrozně fajn holky, které nastupují stejně jako já do prváku na veterinu - jedna dokonce i na stejnou fakultu (veterinární lékařství). 

Po několika výletech do Brna, několika zklamání, telefonátech, dohadování se s realitkami a hádkami s dalšími lidmi, se kterými jsme hledali, jsme objevili kluka, který nabízel pokoj pro tři. Pokoj, ve kterém dneska už píšu tenhle článek. 

Dneska už alespoň vím, co je inkaso, co si představit pod pojmem služby, vím, na co se realitních makléřů ptát a na co si dát pozor u smlouvy. A že je to všechna fuška. 

Od začátku jsem se na stěhování hrozně těšila, prožívala jsem euforii při kupování skleniček a nemohla se dočkat balení. Prostě ten pocit svobody, že už jste konečně od rodičů, děláte si vše po svém a hospodaříte po svém, mě hrozně lákal. A potom to konečně přišlo! Krabice, spousta krabic. 


10 náhodných faktů o mně

úterý 16. září 2014
Já osobně mám velmi ráda články s těmito random facts, protože mi přijde, že právě přes maličkosti toho člověka lépe poznáte. Připomíná mi to i film Amelie z Montmartru, kdy v úvodních scénách vypravěč povídá o věcech, co má Amelie ráda a co ne. Víte, co myslím? Amelie se v kině rádá otáčí a pozoruje ostatní diváky, těší ji nořit ruku hluboko do pytle luštěnin a rozbít krustičku karamelu špičkou lžičky.
I v youtuberském světě se táhnou různé TAGy jako 50 facts about me apod. a já je mám vážně ráda. 

Takže nebudeme prodlužovat úvody a tady jsou fakta o mně: 

  1. Jsem posedlá vytrháváním obočí. Ne, vážně. :D Ať už to zní jakkoliv směšně, já jsem schopná pozorovat si obočí každý den a pinzeta je moje nejlepší kamarádka. Asi by mě popadl amok, kdyby se někam ztratila. 
  2. Nesnáším posmrkávání. Jakože opravdu opravdicky nesnáším. Asi bych podala kapesník snad úplně každému, jen aby přestal. 
  3. Ujíždím na Disneyho pohádkách.
  4. Špatně se mi usíná v pokoji, kde spí ještě někdo další, protože mě hrozně ruší dýchání dalšího člověka. 
  5. Miluju Star Wars. Nemohla bych se považovat za nějakýho geeka, který zná každičký detail o každé postavě, ale zbožňuji je a viděla jsem je už nespočetněkrát. 
  6. Stoprocentně nejsem ranní ptáče. Potřebuji minimálně hodinu po probuzení s nikým nemluvit, jinak je velká jistota, že budu protivná celý den. 
  7. Skoro devět let jsem dělala aerobik.
  8. Něco ve mně má sílu přimět lidi, aby se mi svěřovali...a to i ty úplně cizí, které vidím poprvé v životě. Mám už několik zvláštních historek, co jsem se kdy dozvěděla. :D
  9. Jedno z mých nejoblíbenějších zvířat je nosál červený. 
  10. Mám hrozně ráda mlhu. 

Abyste si dokázali fakta spojit s obličejem, hodím sem zrovna mojí aktuální facebookovou profilovku: 

Oblíbený seriál - díl 2.

neděle 14. září 2014
PRETTY LITTLE LIARS



V druhém dílu seriálových oblíbenců bych vás ráda seznámila s mou další slabostí...seriálem Pretty Little Liars. Mnozí z vás už o něm určitě slyšeli nebo ho dokonce sledujete, ale jsou tu stále někteří, kdo tlaku ostatních odolávají nebo to po prvních pár dílech vzdali. Well, pojďme to změnit! 


Pretty Little Liars je přibližně pětačtyřicet minut dlouhý seriál na americkém kanále ABC Family, který má v dnešní době už miliony fanoušků. Seriál je založený na sérii knih od autorky Sary Shepard a na jejím televizním zpracování pracuje Marlene King. V roce 2010 byl uveden pilotním dílem a od té doby už posbíral několik cen a nominací a slaví obrovský úspěch. Na IMDb má dokonce hodnocení celých 8,0. 

Již několikrát jsem slyšela, že se na to lidé začali koukat, ale ani po prvních pár dílech je to nechytlo. A to je přesně ono, protože až po prvních pár dílech vás to chytne...a už nepustí. Reálně si myslím, že přibližně od čtvrtého dílu budete připoutáni k tomuto napínavému dobrodružství. 



Už podle názvu se dá vydedukovat, že seriál má něco do činění s lhaním, řekla bych, že je velmi pěkným příkladem rčení "Lež má krátké nohy.", protože hlavní pointa se točí kolem skrytých tajemství. A těch je v malém městě Rosewood plno. 

Co byste měli vidět

čtvrtek 11. září 2014
Původně jsem chtěla post pojmenovat něco jako "Kulturní vložka pro váš den", ale nakonec se mi slovo vložka zdálo až moc ..."alarmující", takže proto takovej naprosto nelezuvámdozadku nadpis. 

Prostě a jednoduše už v článku Škola - pro někoho z pekla štěstí jsem vám ukázala pár věcí, které stojí za pozornost a to samé bych ráda provedla dnes. Řekla bych, že podobné články se tu mohou vyskytnout častěji, protože já ráda objevuji nové "kulturní a motivační" potěšení pro mojí duši. Haha, so touching. 

Na co jsem tedy narazila za posledních pár dní a co byste měli vidět? Jsou to tři videa, která mají docela společného jmenovatele. Dá se říct, že každé z nich vás něčím inspiruje, ale pravděpodobně každé z nich vás natočí trochu jiným směrem. 

Tak tedy první video, které sdílela makeup guru Kandee Johnson na její facebookové stránce. Tuhle ženu jsem objevila před několika lety a nejenomže se skvěle vyzná v makeupu a je naprosto originální svým stylem, velmi často sdílí motivační věci, které mi nejednou zvedly úsměv. Video sdílela ze stránky Prince Ea, což je ověřená stránka na facebooku, má svojí fanbase a toho člověka zná očividně přes 150 000 lidí. Prince Ea je rapper (velmi pěkný černoch, musím přiznat) a jak sami ve videu uvidíte, jeho tvorba je tak trochu úplně mimo klasický rap s textem stylu "hej ou, mám sex, peníze a drogy, pěkný baby...hej ou, yolo!" (to pravděpodobně nikdo nikdy takhle neřekl :D ). Mluví o světě, o lidech, o lásce...no posuďte sami. Mě se to určitě dotklo a půjdu projet jeho další tvorbu. 

Odkaz na video zde: Why I Think This World Should End.

_________________________________________________________________


Teď se přesuneme k člověku, který řekne ve videu jenom pár vět, ale i tak se vás to dotkne. Jeho jméno je Paul Smith, označovaný jako typewriter artist, tedy umělec, ale ne všední umělec se sadou štětců. Tenhle pán vám totiž vyrazí dech. Stvořil přes 400 kreseb jenom s pomocí obyčejného psacího stroje....což by možná ani nebylo tak úctyhodné, jenže Paul Smith trpěl centrální=spastickou obrnou, což je podle všeho vrozená nemoc, která se postupně s věkem zhoršuje. Jeho pohybové funkce byly čím dál tím víc horší, ale Paul Smith se vzdal svého koníčku jen několik let před jeho smrtí. Zemřel v roce 2007 a očividně to byl velmi sympatický pán. Video, které mě tolik zaujmulo, je toto:

První zářijový nákup

úterý 9. září 2014

Přeju všem krásný úterek, vypadá to, že sluníčko se nás stále ještě drží, snad se nám poštěstí i další dny! Jak jsem se vrátila z náročného víkendu domů, táta si na mě vymyslil sekání zahrady, takže vám teď píši v pauze po první třetině...štěstí, že jsem ráno nešla běhat, jinak bych byla teďka už úplně odrovnaná. :D

Minulý týden jsem využila prázdného bytu, který patří babičce, a pozvala tam kamarádku na dopolední čaj. Dopolední čaj se rozrostl na mininákupy, obhlížení blbůstek u vietnamců a procházku po maloměstě a blízkém okolí. Když nebudu počítat to, že jsme se ztratili v malém městečku, kde to znám už od malička, a skončili v JZD ( :D ), byl to povedený začátek dne. 

Na "nákupy" jsme vyrazili do Tety, nevím jak vy, ale já prostě miluju procházky drogerií. Nejenomže skončím s pokreslenýma rukama od rtěnek, vyzkouším pár parfémů, ale vše to zavání tím dětsky pohádkovým světem "kdybych měla peníze, koupila bych si..." a to mě prostě těší. 

Narazila jsem tam na dvě super slevy, které vám hned ukážu, a potom jsem si nemohla odpustit nákup alespoň jedné rtěnky. Moje výmluva zní: "Potřebuji zaplnit stojánek, přece ho nenechám poloplný."

Co jsem si koupila: 

  1. Rtěnka Rimmel London Lasting Finish by Kate Moss - odstín 105
  2. Rtěnka Rimmel London Lasting Finish by Kate Moss - odstín 012 My Orange
  3. Lesk na rty Miss Sporty Ultra Shine Lip Gloss - odstín 006 Champagne
  4. Oční stíny Maybelline Colorama Eye Shadow Mono - odstín 305

Nechci článek stylizovat do recenze, spíš bych radši napsala své první dojmy. Pokud ale máte zájem o podrobnější recenzi nějakého produktu, určitě napište do komentářů a já vám ráda vyhovím! 

Bojovníci se smrtí

pondělí 8. září 2014
zdroj - stačí kliknout na obrázek
Je pondělí a já se cejtim jako idiot, slibuju pravidelné nedělní články a neděle utekla a článek nikde. Omlouvám se všem, kdo čekali. Mám sice pádný důvod, který souvisí s tímto článkem, ale vymlouvat se na něj nechci, hold jsem si měla článek přednastavit. Dnes tedy náhrada za včerejšek, spontánní téma, které ve mně vyvřelo za posledních pár dní. 

O čem chci dnes psát? Pečovatelství. 

Proč? Za posledních pár dní jsem se s tím na vlastní kůži potýkala a teprve dnes si mohu oddychnout a nechat vyplynout ten stres, co jsem nasbírala a nemohla dát najevo. 

Přes poslední půlrok a především přes poslední měsíc se to v naší rodině seběhlo tak, že je tu člověk, který se o sebe už nedokáže absolutně postarat - tím myslím naprosto všechno, jídlo, záchod, všechno. Já si tu dřinu zažila jen čtyři dny a jsem naprosto odrovnaná, fyzicky, psychicky, prostě úplně. Dát najevo slabost? Nikdy. To nesmíte ani kvůli člověku, kterého opečováváte, ani kvůli člověku, který takovou práci dělá denně. 

Na jednu stranu mě děsí, že jsem musela odjet a nikdo tam teď nemůže navíc pomáhat, na stranu druhou jsem neskonale ráda, že už jsem doma, sedím u počítače a mám svůj klid. Vře to ve mně strašně. Jsem naštvaná, že se to děje, že si lidi musej zažívat takový utrpení a jsem v šoku, že existují lidé, pro které je pečovatelství práce, kterou chtějí dobrovolně dělat. Hluboce je obdivuji. 

Škola - pro někoho z pekla štěstí

úterý 2. září 2014
zdroj - stačí kliknout na obrázek
Včera jsem měla celkem šoking day, jelikož na facebooku sleduji stránku Rozvojovka - Člověk v tísni a upoutal mě tam jeden jejich odkaz. Jedná se o fotočlánek, který byl šitý na míru prvnímu září a všem studentům, kteří by nejraději studenty nebyli. 

Nejde o žádný drasťák vyhladovělých dětí, ale i tak se nad fotkami pozastavíte a možná vás to donutí přehodnotit určité věci. Protože i když o těch problémech člověk slyšel, zná je, beztak si je dennodenně neuvědomuje a já se o tuhle tématiku celkem zajímám a uvědomila jsem si, že sdílet na facebooku mi prostě nestačí. Od toho mám přeci blog, abych se mohla vyjádřit k širšímu publiku. 

Článek je sbírkou fotek, které dokumentují děti a náctileté při cestě do školy. Je to foceno v různých zemích, v různých ročních dobách, v jiném počasí, za různých podmínek, ale všechny děti jsou na tom stejně. Už jen cesta do školy je stojí spoustu úsilí, natož škola samotná. A člověk by se měl pozastavit a zamyslet se, že my máme vlastně všechno a měl by opravdu cítit vděčnost, protože ne každý se narodí do země, kde je vše jednoduché. 

Sami se můžete přesvědčit zde


_________________________________________________________________


Rozvojovka přidala ke svému příspěvku i další odkaz - zdánlivě pozitivní článek o dětské práci. S tématem školy to stále souvisí, protože děti, které musí pracovat, do školy prostě chodit nemůžou. 

Píšu zdánlivě pozitivní článek, protože autorka píše o tom, jak se počet pracujících dětí zmenšil, avšak mě stávající číslo i tak zaskočilo a bylo mi z toho dost smutno. Mám tři mladší bratry a všichni jsou ve věku kolem desíti let, kdyby žili v jedné z problémových zemí, všichni by pravděpodobně pracovali, nebo by to při štěstí postihlo jenom jednoho z nich. 

Co vás čeká a nemine

pondělí 1. září 2014
původní obrázek - zdroj - stačí kliknout na obrázek
Už podle názvu a úvodní fotky vám asi došlo, že tento blogpost se bude týkat především blogu samotného. Co s ním plánuji, co tu v příštích dnech a týdnech můžete vidět a taky třeba důvody, proč se sem jako čtenář vrátit. :) Na konci článku mi můžete s něčím poradit. ;)

Rozdělila bych celou tematiku do třech bodů: 

  1. Frekvence článků
  2. Obsah
  3. Komunikace
1. Upsat se určitým pravidlům, jak často budu publikovat články, je tak trochu jako stavět si vlastní šibenici, ale jsem ochotná to podstoupit, protože vím, že je to důležité. Důležité pro všechny, kterým se tu líbí a rádi se sem budou vracet. Budete mít důvod těšit se, budete vědět, kdy můj blog vyhledat a hlavně budete mít jistotu, že tu na vás něco čeká. Tedy snad snad snad. Veterina bude těžká a jsem si jistá, že mi to dá zabrat, proto budu ve svých předsevzetích realistická....a tak tedy článek minimálně jednou týdně a to v neděli. Všechny ostatní blogposty budou bonusové a budou se tu vyskytovat nepravidelně.

2. Jak jste si již určitě všimli, můj blog nemá žádné specifické zaměření a nehodlám to měnit. Ráda se dotknu každého tématu, které mne něčím zaujme. Plánuji toho ale dost - nové rubriky, nové série apod. Co teď prozradím je rubrika Favourites, do které momentálně patří pouze jeden článek (Oblíbený seriál - díl 1.), ale můžete se těšit na další, nenaleznete tam jen seriály, ale také filmy, knížky, youtubery, umělce, muzikanty a mnohé další. V notesu mám poznamenané i recenze a to ne pouze ty kosmetické (!), např. již hotový článek Okénka do minulosti. Přidávám i recepty a brzo tu naleznete i články týkající se obecně zdravého životního stylu. Rubrika Motivation se stoprocentně bude rozrůstat a k tomu se otevřeně zavazuji, vaše komentáře mi totiž udělaly obrovskou radost. "Třešničkou na dortu" budou články, které se týkají jen mne...řekněme třeba takové průzory do mého osobního života, já sama je hrozně ráda čtu.