Nákup z Wayfarer.cz

Ahooj, možná budete překvapeni, ale dneska mám pro vás takový fashion článek. Ve své podstatě se jedná o recenzi internetového obchodu Wayfarer.cz, ale objednala jsem si oblečení, takže se od Anety právě možná dozvíte i něco o módě (a nebo ne). 

Není to tak dlouho, kdy jedna slečna napsala příspěvek na blogerskou skupinu na facebooku, že obchod Wayfarer nabízí spolupráci a že blogeři a blogerky, které se chtějí zúčastnit, mají napsat na ten a ten mail atd. 

Internetový obchod mě vážně zaujal, takže jsem zkusila své štěstí a k vašemu překvapení to nevyšlo (tento článek tedy nevychází z žádné spolupráce). Prý byl velký počet zájemců a tak podobně, ale vůbec jsem se nezlobila, protože můj blog beztak na tu módu zaměřený není, ale zároveň mi to nedalo spát. Přeci jenom mají tam tak super věci. 

Takže nakonec mi doma skončili tři jejich kousky. Spolu si teď zrekapitulujeme, jak nákup proběhl a samozřejmě, jak kvalitní je jejich oblečení. 

Vybírání je na jejich webu přehledné a určitě se neztratíte, všechny věci, které by vás mohly ohledně samotného nákupu zajímat, jsou zřetelně vidět na vrchní liště a celkově působí stránky jednoduše. 

Možná vás zarazí fakt, že v podstatě vůbec neřeší velikosti, je to tam vše napsané tak nějak obecně a že míra 60 cm se přizpůsobí na 90 cm apod. Řekla bych ale, že se není čeho bát, u mě se to doopravdy vytáhlo. :D

Jakmile si zboží vyberete (do nákupního košíku), dostáváte se k volbě poštovného a balného. Co je super, je fakt, že nad 500 Kč je doprava zdarma a věřte mi, že ta částka naskočí hrozně rychle a ještě zjistíte, že máte ve skříni hned několik nových kousků. Ceny jsou totiž překvapivě nízké. Pokud se ale chcete držet na uzdě, čekají vás ceny 99 Kč nebo 74 Kč, v závislosti zda budete platit skrz dobírku nebo bankovní převod. 

Zásilku vám může doručit česká pošta, kurýrní služba nebo si pro ni jednoduše dojedete do kamenného obchodu v Havířově. 

Osobně jsem platila bankovním převodem přes internet a žádný problém jsem neměla. 

Dále vlastně stačí vyplnit osobní údaje a máte hotovo. 

Doručení je bleskové a jejich slibovaných 48 hodin nelže. Oblečení jsem objednala v neděli a v úterý bylo doma. :)

Kolektivní vina, žádný čin

Včera jsem viděla film The Reader (=Předčítač) a musím říct, že to se mnou po všech jeho stránkách dost hnulo. Tento článek vznikl na podnět toho příběhu, takže úvod se týká přímo toho filmu, ale zároveň to ve mně opět vyvolalo pocity, kterým bych ráda věnovala samostatnou část. Pokud jste film neviděli, můžete rovnou přeskočit na druhou část a snad ji i tak pochopíte. 

Film je tak nepředvídatelný, že jsem se vůbec nemohla připravit na ty emoce, které přišly potom. Tlačítko play jsem zmáčkla s tím, že mě čeká spousta scén ve vaně a sexuálních útržků starší ženy s mladším chlapcem. Ze začátku se to k té vizi i dost blížilo, ale potom mi to prostě vyrazilo dech. 

POZOR, SPOILERY! (kdo neviděl, prosím podívejte se na ten film a k článku se vraťte)

Nechci se nějak detailně zabývat tím filmem a psychikou postav, i když věřte mi, stále mi to vrtá hlavou, ale něco ve vás prostě zůstane, když vidíte skrze film lidi, ženy (!), které posílaly lidi na smrt. To jste nečekali, co? Hlavní postava Hanna Schmitz, byla jednou z šesti dozorkyní, které nechali 300 židovských žen uhořet v kostele. Vědomě a bez výčitek.

Její mladší milenec, kterého už roky neviděla, byl náhodou při soudním procesu a na vlastní oči viděl, že žena, kterou roky choval v srdci a smiřoval se s jejím odloučením, se podílela na masové vraždě a navíc se přiznala k velení celé akce, protože se styděla přiznat, že neumí číst. 

Pokud jste ignorovali varování na spoilery, jste asi dost zmatení, protože jste zachytili jen zmatkovité útržky z filmu, které vám pravděpodobně vůbec nic neříkají. Na co se ale chci zaměřit je fakt, že ten mladý muž (Michael Berg) se snažil celý život pochopit nejenom fakt, že Němci masově vraždili Židy, ale především skutečnost, proč se na tom podílela žena, kterou miloval. Proč nechápe, že to bylo špatně?

Hned po zhlédnutí filmu jsem zabrousila na youtube, protože mě zajímaly rozhovory s hlavními herci (Kate Winslet, Ralph Fiennes, David Kross) a právě tento konkrétní rozhovor s Ralphem Fiennesem ve mně spustil kolotoč myšlenek, ze kterého se dnes musím vypsat.