Svázáni medicínou

pátek 2. prosince 2016

Včera jsme se s přítelem bavili o tom, jak jsme na naší škole izolovaní a svázáni v našem rozvoji. Dnes jsem byla shodou okolností v knihkupectví a viděla všechny ty báječné knihy, které bych si chtěla přečíst...ale nemám na ně čas, nemám na to kapacitu. 
Začala jsem přemýšlet o všech věcech, které bych chtěla dělat, kdybych ten drahocenný čas měla. A je mi úzko. 


Asi některými články o veterině žádám podvědomě o uznání, kterého se mi v dennodenním životě nedostává. Dívám se totiž na doktory úplně jinak. Zubaři, zdravotní sestry, chirurgové, saniťáci, dermatologové, veterináři - a doplňte další. Nevidím totiž jen jejich nynější já, ale všechny ty roky dřiny předtím a vážím si každé sekundy, kterou věnují lidem, kteří je berou jako službu, hotový výrobek. Tito lidé tomu totiž obětovali celý svůj život. Každý ví, že medicína je těžká. Ale v jaké míře...to už si člověk bez dostatečného přehledu neumí představit.