Pokud mě sledujete na instagramu, tak víte, že šestý ročník veteriny se blíží ke konci a já už relativně brzo nastoupím do praxe. Bojím se hrozně, ale jestli se na něco vážně těším, tak je to stěhování do nového bytu, kde už konečně po těch letech budeme s Dávidkem SAMI. Nevíme kam, nevíme kdy, ale bude to úžasný!
Budování domova je totiž asi mým největším koníčkem - to, aby se člověk cítil dobře, aby se domů těšil, aby tam byl rád. A k tomu patří předělávání věcí, tvoření, interiérový design, ale třeba i mé oblíbené rostlinky.
Jsme oba stále studenti a prostředků na proměnu bytu jsme neměli mnoho. Když jsem se tenkrát stěhovala po prvním roce v Brně do nevybaveného bytu, dostala jsem poděděný nábytek a věci, které už nikdo nepotřeboval. A byla jsem za to ohromně vděčná, protože najednou z toho NIČEHO jsem mohla tvořit NĚCO.
Tehdy jsme ale bydleli v dost hrozné části Brna - v továrnickém areálu hned vedle Cejlu a co vám budu povídat, bála jsem se v noci chodit domů sama. Když jsme se potom stěhovali a šli jsme přes město domů se zbytky věcí, které se nevešly do stěhováku, byl na mě ale dost zajímavý pohled. Nesla jsem kýbl s mopem a brečela jsem tak, že jsem neviděla na cestu a Dávidko mě musel vést. :D Byl to zkrátka náš PRVNÍ SPOLEČNÝ DOMOV, ať už byl jakýkoliv.
No a teda v létě 2017 jsme se přestěhovali sem - do staršího komunistického bytu s oranžovou kuchyní, žlutými dveřmi, pomalovanými stěnami, ale s novými okny a krásnými parketami. V jednom pokoji my, v druhém spolubydlící. Plány byly velkolepé - všechno přemalovat na bílo, z oranžové kuchyně udělat šedivou, ze všech žlutých a zelených dveří udělat bílé. Po malování našeho pokoje jsme ale uznali, že nic tak hroznýho už nikdy dělat nebudeme a spokojíme se s předělávkou jen našeho pokoje. A o tom dnešní článek je. :)
