Mám za sebou své první tři měsíce jako veterinářka. Přijde mi to jako věčnost, protože ten pokrok je tak obrovský a skokový, že není možné, že se to vše vešlo do tak krátké doby.
Chtěla bych tento článek napsat pro všechny nadcházející absolventy, co se první práce bojí, nevědí co čekat a chtějí vědět všechny ty maličkosti, co mě překvapily. Odpovědět na otázky, na které jsem tehdy sama hledala odpověď.
Můj největší poznatek je zjištění, že toho zvládnu mnohem víc, než v co jsem věřila. Opravdu! Na škole jsme všichni měli zvyk se hrozně podceňovat. Tím, že praktická praxe je i celkem omezená, tak člověk ani vlastně neví, jak co mu jde, na co je šikovný a na co ne. Proto má neustále pocit, že mu nejde vůbec nic. Ale opak je pravdou. Víme toho totiž celkem dost! Určitě mnohem víc, než doufáme.
Nevím, jestli vás teď potěším nebo ne, ale naprostým základem je přese všechno KOMUNIKACE. Takže vám říkám rovnou, Áčka a červenej diplom jsou k ničemu, pokud to nebudete umět prodat. Na klinice, kde jsem pracovala jako sestřička, do nás tohle silně vštěpovali. Někdy jsem si i říkala, ale však musím umět i tu medicínu, ne jen mluvit s lidmi. No...ale umět medicínu je fakt k ničemu, když si nezvládnete s lidmi popovídat o problému a jeho řešeních.
