Před měsícem jsem udělala poslední státnici a stala se ze mě veterinářka. Uf. Najednou už jsem nebyla studentka, ale doktorka. Popravdě ještě teď jsem to asi stále nevstřebala. Každopádně bych ráda v tomhle článku shrnula, jaké to studium teda bylo, co mi dalo, co mi vzalo. Jestli bych do toho šla znovu. A napsala tu mé přání pro nynější studenty.
A už tady na začátku chci hrozně poděkovat všem, co mojí cestu veterinou sledují už od začátku, opravdu DĚKUJI.
Nejdříve rychlo-shrnu šestý ročník, tedy státnicový. Pokud to čte někdo z neveterinárního prostředí, tak veterina je na šest let, kdy poslední šestý ročník děláte jen a pouze státnice, konkrétně je to 5 státních zkoušek. Dvě z toho jsou povinné - Infekční nemoci + legislativa a Hygiena masa a mléka. Další tři si dle jednoduchých pravidel volíte sami, záleží na tom, jestli je státnice "malá" nebo "velká", ale nemůžete dělat pouze ty malé.
Já jsem měla tedy státnice tyto a v tomto pořadí:
- Choroby exotických zvířat
- Odborná práce
- Infekční nemoci + legislativa
- Hygiena masa a mléka - přerušené
- Coronavirus - ten nám tím pěkně zamával
- Choroby psa a kočky
- Hygiena masa a mléka - už "pouze" státnice
Dle mého názoru záleží především na výběru státnic a ne už tolik na tom pořadí. Vyberte si prostě to, co vás zajímá a baví nehledě na to, co se o té a tamté státnici říká, protože to jsou vždycky jenom polopravdy. Minulé roky se třeba rozmohl takový nešvar, že lidi se tak hrozně báli kočkopsí státnice a tolik nechtěli přijít o spánek a svoje nervy, že radši dělali třeba koně, o kterých nevěděli vůbec nic. A je to hloupost. Na koních potom samozřejmě začali tyhle "nekoňáky" vyhazovat a v našem ročníku o takových přeběhlících už moc nevím. Já se kočkopsa taky hrozně bála, protože je to popisovaný jako naprosto šílenej mordor. Ale nemyslím si, že by byl. Je těžké chodit na kliniku nebo na externí praxi a zároveň se zbytek dne učit, to stoprocentně, ale samotná praxe na škole vůbec nebyla tak hrozná, jak se popisuje.
