Tipy pro nástup do práce (veterinář/ka)

neděle 31. ledna 2021

1. Zápisník na dávky

Jak jsem psala v předchozích článcích, zápisník na dávky je pro začátek velikým pomocníkem. Doporučuji si ho začít vést už v posledních ročnících, ne proto, abyste si to snad snažili zapamatovat, ale abyste do začátku už něco měli. Když nastoupíte do práce, budete mít pravděpodobně nějaký interval, ve kterém budete dělat svým kolegům a kolegyním shadow. Tuhle periodu využijte k tomu, že budete sledovat jejich terapeutické protokoly, léky, které se na klinice používají a i jejich dávky. Rozmezí dávek je totiž často široké a váš zaměstnavatel bude nejspíš ze začátku chtít, abyste používali ty jeho dávky. Takže když budete mít po kupě všechny tyto informace, pořiďte si kapesní zápisník, kam si léky roztřiďte do kategorií, aby hledání bylo co nejjednodušší.


2. Tabulka na antiparazitika

Tady vám povím pravdu, s antiparazitiky jsem to vzdala ještě dřív, než bych se začala snažit si je zapamatovat nazpaměť. Vytvořila jsem si tabulku, kde mám vnější i vnitřní antiparazitika, pro kočky i pro psy. A nebojím se jí vytáhnout před majiteli. Za mě nemusíte ani vy. V dnešním množství komerčních přípravků, které se na klinice neustále mění i kvůli cenám a dostupnosti je neudržitelné, abychom si pamatovali všechno. Obzvlášť když majitelé chtějí kombo pro několik psů a koček a vy musíte vymyslet nejlepší variantu. Kdo by chtěl tu mou, napište mi o ní na FB stránce Infinite treasure. 


3. Podrobné klinické vyšetření

Jestli jste neviděli mé video na instagramu, kde mluvím o důležitosti vakcinace, tak doporučuji potom kouknout! Nicméně v důkladném klinickém vyšetření vidím spoustu výhod - velmi rychle se zlepšíte v pozorování toho, co je opravdu špatně, přijdete na věci, které byste pravděpodobně přehlédli, pokud byste se soustředili jen na daný problém a dává vám to čas o pacientovi přemýšlet. Když potřebujete chvíli přemýšlet o diferenciální diagnostice, stačí déle poslouchat srdce. Zkrátka prvních pár týdnů budete mít především očkování, uši a podobné jednodušší věci, ale o to víc využijte toho, že na pořádné vyšetření budete mít čas. 

4. Psát řádně zprávy + šablony

Ať už na vašem pracovišti denní záznamy vydáváte při každé návštěvě nebo ne, vždy si zprávu podrobně dopište. Velmi vám (a i vašim kolegům) to pomůže potom, co vám budou chodit pacienti na kontroly. Věřte mi, nebudete si pamatovat všechno. Ze začátku jsem se vůbec s jmény nechytala a nedokázala si to s daným problémem spojit. Navíc strašně zdržuje, když si musíte přepočítávat dávky, když si je ostatní nebo právě vy nenapíšete hned. A pořádně napsaná zpráva vám to ulehčí. 

K tomu je určitě dobré používat šablony, ve Winvetu máte "Fráze", kde si spoustu takových šablon můžete vytvořit. Pokud budete mít Vetbook, šablony se vytváří na celou návštěvu, což osobně využívám u vakcinací. Na vše ostatní jsem sestavila sdílený Google dokument, kde mám napsané klinické vyšetření, hematologii a biochemii s referenčním rozmezím, otoskopické vyšetření a další věci. Takže jen zkopíruju a přepíšu, co se mi nehodí. Nevím, jak je na tom Vetis, ale určitě se to dá udělat podobně. 


5. Psát si to-do listy, co ten den je potřeba

Doporučuji si hned přiznat, že v hlavě to všechno neudržíte. Za ten pracovní den se vám úkoly naplní, že ani nebudete vědět jak. Pes na hospitalizaci je třeba překanylovat, u kočky, co vám přijde ve dvě na kontrolu, nesmíte zapomenout udělat biochemii, potřebujete si dopsat zprávu ze včerejška a přepsat výsledky z histopatologie. Jenže potom máte plnou čekárnu, makáte, že si ani nedojdete na záchod a potom najednou pět minut volna a nevíte co udělat a kam dřív skočit. 

K to-do listům bych opět využila buď přímo váš veterinární program nebo Google. Je to z důvodu, že už teď máte kapsy nejspíš plné a tahat sebou ještě různé papírky, které potom ztratíte nebo necháte v jiné ordinaci/na hospitě, není zrovna praktické. Ideální je to mít tak, abyste se k němu dostali na každém počítači. 


6. Psát si pacienty, které je třeba si dohledat

Učení na škole a učení při práci je veelmi odlišný. Bude se vám stávat (a je to normální), že u některých pacientů si už nebudete vědět rady nebo zjistíte, že si danou tématiku vlastně moc nepamatujete. Ideální je si takovou věc napsat někam do mobilu a tvořit si seznam témat, na které se doma chcete podívat. A jelikož doma pravděpodobně nebude čas číst si 30 stran o každém z těch problémů, naučíte se hledat opravdu jen co potřebujete. Takový věci můžou být např. antibiotická terapie cystitid (co a na jak dlouho), management hypothyreózy (kdy odebrat krve pro zkontrolování dávky) nebo při jaké hodnotě neutrofilů by se měl vysadit Masivet. Upřímně mi tohle hrozně vyhovuje, protože chtě nechtě něco zopakujete a navíc nabalujete na to, co už víte. Nicméně jestli budete mít i vícero času, doporučuji opakovat a prohlubovat i celá témata a udělat si nějaké metodiky a postupy. 

K dohledávání pacientů bych zde ještě poradila toto - vždy před koncem pracovní doby alespoň jukněte na to, co vás čeká následující den. Myslím, že pro mnohé z nás strach z nástupu do práce, znamená ten veliký skok do neznáma, že přijde něco, s čím si nebudeme vědět rady. A i když se to stále může stát, je super nějakou jistotu mít. Proto vždycky radši koukám na své objednané pacienty, abych si další den uměla představit a udělat si v hlavě nějaký plán. Co udělám, když ty ATB nezaberou? Jaký bude další snížení kortikoidů? Jaká další diagnostická metoda by mi mohla pomoct? Apod.


7. Konzultovat pacienty

Přiznat si svá omezení a znát své hranice znalostí je podle mě velmi důležité, obzvlášť pokud chceme tu práci dělat opravdu dobře. Vždy jsem si velmi vážila doktorů, kteří mi řekli, "To nevím, ale můžeme si to najít.", "No, tak to jsem teda udělala chybu. Tak si to pamatuj, ať jí jednou neuděláš taky." A obzvlášť jsem si vážila, když se to nebáli říct i svým klientům a poslali je někam, kde věděli, že to udělají lépe. Věřím, že zkrátka nemůžeme umět léčit všechny zvířata a znát všechny obory na takové úrovni, aby člověk dělal opravdu vše. Proto se absolutně nestydím říct si o pomoc. Ať už jsou to kolegyně v práci, spolužáci nebo doktoři a doktorky, se kterými jsem se během studií poznala. A to je to nádherný. Veterinární komunita je stále celkem malá a každý zná někoho z různého oboru, kdo mu může poradit s pacientem. 


8. Psát si, co se nám podařilo

O tom jsem vám už taky psala tady. A musím říct, že první týdny to byla opravdu skvělá boosterová dávka motivace. 

Jak vypadaly třeba moje seznamy?

4.8.:
- vytrhnutí 2,5 zubu koččce (druhou půlku vytrhl někdo jiný :D)
- zašití kůže
- stříhání drápků
- vymačkání žlázek
- odběr krve u psa

27.8.:
- FNAB
- hotspot
- žlázky
- zánět močáku
- sono
- odběr krve
- čip 


9. Nevěnovat se celý den veterině

Možná ten nejdůležitější krok. Nenechte se strhnout tím novým tempem. Potřebujeme žít i mimo náš veterinární život. Vraťte se ke starému koníčku, kterého jste se třeba museli vzdát během školy a naučte se znovu odpočívat. Řekla bych, že mnozí z nás se během těch šest let chtě nechtě změnilo ve workoholiky a perfekcionisty, ale pokud tuto práci opravdu chceme dělat celý život, musíme se naučit i co znamená BALANC.


Koho by zajímalo víc ze života veterinářky, sledujte mě na Instagramu, kde jsem aktivnější ;)

Mějte se krásně.

:)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš čas. :)