Sunrise

sobota 4. ledna 2014

Jedním z mých nejoblíbenějších "infinite moments" je svítání. 

Možná proto, že každý den slibuje nový začátek. Třeba kvůli tomu, že nám připomíná, že jsme jen pidilidi na téhle malé velké planetě a že jsme se právě zas o jeden den otočili. 
Nejenže svítání čas připomíná, pro mě ho i zastavuje. Je to mžik v naší denní rutině, ale když ho pozorujete, trvá tak dlouho. 
Možná se mi líbí hlavně kvůli těm barvám. Třeba kvůli tomu, že mám hroznou chuť vzít zase do ruky štětec a rozmáznout tempery na papíře. Fascinuje mě, co všechno dokážou ty jemné paprsky, co ozařují mraky a čarují tyhle barvy - ovšem to je pouze můj výklad, páni fyzici to vidí asi jinak. 

Dnes jsem se probudila bolestí, matka příroda mě navštívila, což mě zvláště rozčílilo, protože ve volném dni mě do oběda neuvidíte. Ale potom se ve tmě objevil ten první světlý pruh a já si řekla "no co" a donutila jsem se "beat this morning". Sice mě zase zklamal můj mobil zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla tu infinitu zaznamenat, a tak jsem byla donucená vážně si ten okamžik vychutnat, bez vymožeností, bez všudyprosychající touhy vše zaznamenávat a sdílet (jako kdybych to teď nesdílela, heh). 


Ale pro všechny milovníky pěkných obrázků, a že já k nim patřím, sdílím jedno podobné svítání zachycené tehdy funkčním telefonem. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš čas. :)