Rychlý UPDATE

neděle 9. srpna 2015

Zdravím všechny své čtenáře - ať pravidelné nebo nové!

Tohle bude pouze rychlý informační článek, který vám odhalí moji měsíční neaktivitu. Nechte mě jen na začátek říct, že jsem nesmírně udivená a poctěná, že stále plno z vás na můj blog chodilo...jako vážně, některá ta čísla návštěvnosti mě vyloženě překvapují. A mám z toho docela výčitky, že jste klikali na moji stránku...a marně. 

Každopádně proč se tak dělo...jednoduše bych to mohla podat tak, že jsem žila svůj život tak naplno, že jsem na nějaký internet a blogování jednoduše neměla čas...upřímně ani náladu. Komu by se chtělo sedět u počítače a psát o životě, když jsem ho mohla žít...a to plnými doušky! :) 

Jak odplul první červenec, skončilo pro mě zkouškové - udělala jsem zkoušku z anatomie (naštěstí! a konečně!), histologii posunula na září a spokojila se s tím, že jsem se úspěšně dostala do druháku. Více informací bych vám ráda napsala v článku o druhém semestru na veterině (jestli se k němu dostanu). 
No a 10. července mě čekal odlet....odlet kam?....do Indonésie! Bože, sama potřebuju ještě pár vteřin vstřebat tu informaci. Celá výprava zabrala i s cestou celých dvacet dnů a říkám vám upřímně, bylo to života měnících dvacet dnů. Strašně ráda bych o tom napsala pár článků, ukázala vám nějaké fotografie, ale docela na rovinu...vůbec nevím, jak to podat. Ty zážitky jsou tak surové a a do kůže se vpijících, že snažit se je modelovat do určitých vyprávění a slov je skoro až násilné. Sama totiž nechci, aby se mi z toho stalo jen nějaké vyprávění, příběh...vzpomínka. Na druhou stranu mi přijde hrozná škoda vám o některých věcech nenapsat. Takže nic neslibuji, ale možná se Jávských článků dočkáte. :) 

Další novinka se týká toho, že se ze mě stal člověk, které jsem dříve vůbec neměla v oblibě - já totiž nemám vůbec čas, respektive moje organizace času je tak bídná, že neustále musím věci odkládat, přesouvat na jiné dny, nemám čas na kamarády a prostě celkově...den by měl mít více hodin. 

Ocitám se mezi dvěma světy - stále jsem se plně nesmířila s tím, že už jsem doma a zároveň už jsem tak moc pohlcená touhle denní stereotypní rutinou, že občas ani nevím, že jsem někde byla. Hrozně těžko se tenhle pocit popisuje. 
Poslední tři dny na Jávě jsem měla až deprese z toho, že se budu muset vrátit ke svým povinnostem a že je jich až podělaně hodně. Být dospělou ženou, která si musí spoustu věcí zařizovat sama, je občas taková psychárna, že je mi fakt líto, kolik času strávím stresováním. A to nemluvím o tom, že velmi málo lidí kolem mě si uvědomuje, kolik tíhy na bedrech nesu. Spoustu lidí taky očividně začíná štvát, že na většinu pozvánek říkám "promiň, musím se učit", ale já nežiju nějakej super vysokoškolskej život, jak asi 70% lidí mý generace. :D Ale dost už, nemám ráda sebelítostivý pesimistický lidi. :D Navíc si přese všechno myslím, že se nacházím v TOP momentech mýho života a nebojím se na otázku "jak se máš?" odpovídat "mám se skvěle".

Asi jsem se naučila brát ty denní shity s nadhledem. :) 

A to je asi závěr dnešního článku a já doufám, že se brzy uvidíme u dalšího. Stále mám co dohánět s těmi sliby, které jsem vám dala na začátku července....a pokud o nich nevíte, nesledujete moji FB stránku

Mějte se krásně a žijte!

:)

2 komentáře:

  1. Naprosto uzasny clanek. Prvni co jsem pd tebe cetla a vypada to, ze si proctu cely blog:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi mi teda udělala obrovskou radost, Týno! :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)