Přelomový ročník na veterině

sobota 8. července 2017

Nevím, jestli by se mnou každý souhlasil, ale dle mého je třetí ročník v několika věcech hodně rozdílný od těch předešlých. Psala jsem vám o svém Strachu a jak zimní semestr pěkně zavařil mojí psychice. Naštěstí jsem přestala brečet, začala něco dělat a teď opravdu můžu říct, že i díky tomu byl třetí ročník nejlepší ze všech. 

Třeťák je takovou ochutnávkou do praxe, která často nakopne ty, kteří zatím nikam nechodili (včetně mě). A to pro mě změnilo skoro všechno. 
Poprvé jsem se šla podívat na malou kliniku, kde nebylo skoro k hnutí, ale za tři krátké hodiny jsem viděla dvě operace, vyšetření ultrazvukem, odběr krve, aplikace léků, koprologické vyšetření (pro laiky matlání se v hovně a hledání parazitů pod mikroskopem) a hlava mi šla kolem. Paradoxně moje pochybnosti o mých vlastnostech ještě více vzrostly, ale ta chuť, ta opravdová motivace se objevila poprvé. Už to nebyla jenom slepá vymodlená věta "budu veterinářka", ale začala se mi k tomu tvořit vize podložená nějakým realistickým obrazem. A popravdě vám říkám, to je síla, která překoná všechny překážky. 



V letním semestru jsem dohromady vyzkoušela tři další kliniky a do jedné se snažím chodit pravidelně. Určitě každému doporučuju prostřídat víc pracovišť, tím pádem více doktorů, více pohledů na věc, více zaměření apod. Neberu to jako hledání perfektní praxe, kde na mě budou nejhodnější, i když je samozřejmě důležitý cítit se tam dobře, ale vážně je hrozně fajn vidět různé přístupy lidí a vybírat si z každé kliniky, co je člověku sympatické. 

Dalším paradoxem možná je, že opravdu rukama jsem toho zase tolik nedělala od doby mojí vyděšenosti s králíky. Jenže díky té asistenci v ordinaci, při operacích, hltání každého slova, co vypadnou doktorům z pusy, a komunikaci s pacienty (nejen těmi zvířecími) jsem získala sebevědomí. Natolik sebevědomí, že mě začalo bavit překonávat moje strachy. 

To byla praxe, která byla určitě tou největší změnou, ale určitě ne jedinou. 



K tomu, abychom na tu praxi mohli chodit, jsme museli mít čas. A ten už jsme konečně měli! :) V zimáku to tedy žádná sláva nebyla, ale v letním semestru už jsme začali mít natolik volna, že to pro nás začalo být i nepřirozený. Byly víkendy, kdy jsem se vůbec neučila a měla jsem divný pocity viny, protože jsem na to vůbec nebyla zvyklá! S přítelem jsme shlédli všechny díly Harryho Pottera, poprvé jsem viděla všech devět sérií HIMYM, četla jsem normální knížku, chápete? Normální knížku! Přijde mi, že článek Svázáni medicínou přišel přesně ve chvíli, kdy se všechno mělo změnit. 

Nevím ani, jestli to bylo samotnými předměty, nebo tou motivací a nebo jsem se konečně naučila učit, ale ta škola mě začala bavit! :) Zdaleka ne všechno, o tom žádná, ale byly předměty, které mě vážně bavily a nevadilo mi se na ně učit. Třeba patmorfa (patologická morfologie) a pitvy, parazitologie nebo toxa (látky jedovaté pro zvířata). 



Navíc i v předmětech, které mě na začátku nebavily, jsem potom dokázala najít něco, co mi přišlo zajímavé a mohla jsem se tím nechat trochu fascinovat a inspirovat pro ten nudný zbytek. Řekla bych ale, že to už ani nebylo o předmětech, ale o přístupu. O tom, že díky té praxi začal člověk víc uvažovat o tom, co je důležité a co stojí se naučit. 

Díky tomu všemu byl pro mě třeťák i ten nejúspěšnější ročník a to je zázrak, protože já tu školu brala jenom jako nutný zlo, abych si splnila sen. Naštěstí teď už vím, že právě ta škola a to maličko, co si člověk zapamatuje a co si pro sebe najde, je skoro to nejdůležitější. 



A opravdu a upřímně nepíšu tenhle článek z nějaké chlubivosti, ale protože chci pomoct. Články o veterině čtete nejčastěji, píšete mi zprávy na facebook a máte spoustu dotazů, jak se na veterinu dostat a jak zjistit, jestli na to máte. Bohužel neexistuje jiná cesta, nežli že na to musíte přijít sami. A jelikož ta krize přijde, to mi věřte, budete si moct potom přečíst vyprávění holky, která se z ní vyhrabala. 

Není nic horšího cítit se tak hrozně zle a ještě si myslet, že se tak cítíte jenom vy. Nedokázat najít někoho, kdo by měl ty správná slova útěchy na vaší situaci, protože najednou vám přijde, že všichni se pro to narodili a že všichni to mají v sobě, i když to tak zdaleka není. 

Takže jsem to napsala pro vás, pro TEBE, co teďka tu motivaci už skoro ani nemá. Pro toho, co je třeba v prváku nebo druháku, táhne si histolu a má pocit, že už se z toho nevyhrabe. Vyhrabeš a bude to lepší. Budeš mít čas a bude tě to bavit. 

Jen nesmíš doma čekat na prdeli a čekat, že to přijde samo, protože nepřijde. 



Mějte se krásně a nezoufejte! 

:)


8 komentářů:

  1. Já jdu teď na vysokou na ekonomický obor a celkem se bojím, jak mě to bude zajímat :/ tvůj obor je obdivuhodný, veterina nebo lékařství, musí to být hrozně těžké.

    http://ladylenna.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak určitě sis tu školu vybrala, protože tě to něčím přitahuje, takže je velká pravděpodobnost, že tě to zajímat může :) A pokud ne, nic se neděje, alespoň poznáš, co dělat nechceš. :) Snaž si teorii překládat do praxe a hledat v těch znalostech význam, to pomáhá mě u nudných předmětů. :) A děkuji, těžké to často je!

      Vymazat
  2. Jsi úžasná.
    S každým článkem ti víc a víc držím palce.
    I já si teď prošla malou krizí a ještě jsem ten šok tak úplně nevstřebala.
    Takové to, že si něco strašně moc přeješ, ale když se to pak stane, sedíš, čučíš a máš pocit, že mozek ti šel na procházku, protože v té hlavě je nic. Taková ta pomyslná hranice mezi totálním strachem a opojnou radostí.

    Možná tomu dám pár dní a napíšu na to také článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi na mě příliš hodná! Popravdě mi to ale lechtá ego :D Krize mě moc mrzí, ale právě ty nás většinou postrčí dopředu, klidně mi ale napiš zprávu na facebook a já se budu snažit, co nejdřív odepsat, musíme si pomáhat, i kdyby jenom tím svěřováním! :)

      Vymazat
  3. Super článek, moc Ti za něj děkuji. Já na veterinu nastupuji teď v září, a i přestože už mám jednu VŠ vystudovanou /mimo obor/, bojím se jako čert. :D Vzala jsem to však z opačného konce a našla si "praxi" na klinice, kam pravidelně docházím už čtyři měsíce. Chtěl jsem vědět, jak to vypadá doopravdy, jestli mě to vůbec bude bavit, jestli se mi neudělá zle z krve či špatně z toho, že bude nutnost nějaké zvíře uspat. A musím říct, že mě to strašně pohltilo, hrozně mě to baví a fascinuje. Ale dochází k nám na kliniku i studentky třeba pátého ročníku, které mi neustále rvou do hlavy, jak je ta škola na nic, jak jim zničila život, znechutila studium, jak po nich vyučující jen řvou, vyhazují je ze zkoušek i když vše umí, atd. atd., což mě docela děsí..

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj :)
    Som studentka na Faf v Brne tento rok som dokoncila uspesne prvak. Chodim na tvoj blog a citam tvoje clanky o veterine pretoze od malicka bol mojim snom byt veterinar az ked sa to na gympli zvrtlo a rozhodla som sa stat lekarkou. Nikto mi to nemohol vytlct z hlavy. Nakoniec sa stalo ze som sla na farmaciu bez toho aby som sla vobec na prijimacky na medicinu co si doteraz vycitam a bucham hlavu o stenu. Klasika. Dovod je ze po dvojtyzdnocej praxi ma stale farmacia nechytila myslela som si ze najdem nejake pozitivum a elan preco byt prave lekarnik ale zistila som ze nie som stastna. Ze to do mna akosi nejde. A ze milujem prirodu viac ako stat v lekarni a radit ludom ake ma tento liek ucinky. Jednoducho uz cely prvak pozeram ci ist ci neist na veterinu alebo medicinu presedlat na inu skolu a preto aj citam tvoje zazitky a pohlad toho kto tam naozaj studuje. Neviem ci mi mozes nejako poradit ale som odhodlana buduci rok to skusit pretoze moj letny semester na fafke bol sialeny a tak som nestihala vlastne nic a nie to este ucit sa na prijimacky...Uz cez rok sme boli parkrat v lekarni a ja som cez okienko videla ako sa veterinari prechadzaju s konmi len tajne divala a predstavovala si ze tam stojim. Kolkokrat som nacuvala ako debatuju veterinati o psoch a o plemenach pretoze som ako decko bola blazon a poznam takmer vsetko co ide okolo a priatelovi zreferujem kazde plemeno co ide okolo. Takze Vam chcem aj ostatnym povedat ze niekedy nie je lahke prist na to co chcete a po com srdiecko tuzi...niekedy na to treba poriadnu porciu casu ale vobec to nevadi. Hlavne ze najdete to co Vas robi stastnymi. Viem ze mi uplynu 2 roky {aj s tymto co pride na farmacii) ale stale vaham. Mas na to nehajy nazor alebo radu? Budem rada za odpoved :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju❤️ Tohle jsem dnes potřebovala.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas. :)