Miluji se?

Miluji se. 

Co to vlastně znamená milovat se? Milovat se znamená mít se rád se vším všudy a přitom nevědět, co to všechno je. 

Milovat se jako dítě. 

Dítě, které si vůbec neuvědomuje že se má rádo a přesto má. Jinak to neumí. Jinak to nezná. Dítě neví, jak se milovat, proč se milovat, ani co to znamená. Jen je a jemu dobře. Nepotřebuje k tomu nic, protože už má všechno. 

Možná proto nám to tolik nejde. Nevíme si rady a čekáme, až si rady vědět budeme. Čekáme na návod, na spasení, na sami sebe, jako kdybychom byli ten druhý. Jako když milovat sám sebe znamená milovat toho, kým budu. A to přitom nejsme my. Ne Teď. 

A nesouhlasím s tím, že milovat nás někdo může až tehdy, kdy budeme milovat sami sebe. Vždyť kolik vztahů existuje, kde se oba lidé milují, ale nemilují sebe. Kdo nás miloval a my sebe ne. Koho jsme milovali a oni to nechápali. 

Myslím, že kdo sebe nemiluje, neumí lásku přijímat. 

Ne od sebe a tak od nikoho. A proto, když je v nějakém vztahu, snaží se ho sabotovat - někdy prvoplánově, někdy pomalu a skrytě, tak tajně, že o tom často neví ani on sám. Možná proto lidé čekají na zradu, na podvod, mnou si prsty a nemůžou se dočkat, až řeknou: "Já to věděl(a)!"

A někdy jsou jen naštvaný. Na celej svět, na věci okolo, na den v týdnu, na to, kolik je hodin a hlavně na sebe. A vlastně nevědí proč. A když vědí proč, neví, co s tím dělat. 

Nevědí , jak milovat jako dítě. Nevědí, jak něco dělat, anižby se snažili to nedělat. Je snad sebeláska jenom bytí? 

Je "mít se rád" prostě nic nedělat?

A co znamená se nemilovat? Je to, když nemáme rádi, jak zpíváme? Co říkáme? Jak se chováme, jací jsme? Znamená to nemilovat, že jsme? 

A jak můžeme tak snadno naše bytí nemilovat a ne milovat? Vždyť je to furt to samé. Jsme a jsme. A nic mezi tím. 

Jsme. Milujeme. Nemilujeme. 

Já miluji, že Jsem. 

pozn.: inspirováno básničkou z Básničkového deníku od Anie Songe