Obyčejný den studentky

neděle 25. února 2018
6:50
Tohle vstávání na sedmou mě jednou asi zabije. Naštěstí je to tenhle týden jen jednou! Nechápu, co jsem dřív dělala, že jsem potřebovala vždycky, vždycinky celou hodinu, abych se vypravila, dneska jsem to zvládla za půl hodiny a odcházím s full faceem makeupu a plnym břichem ovesný kaše (ale z pytlíku :D). Po cestě do školy se rafnu s přítelem a prohodíme pár úsečných poznámek o vítězství v protivnosti. Aneb když oba vstáváme po šestý. 

9:20
To teda bylo dost zbytečný cviko. Prasata. Nic jsme nedělali, hodinu nám doktor vyprávěl o světě veterinářů, jak to bylo neskutečně na hovno, jak to díky těm "starejm dědkům", co kazej ceny, na hovno je a jak nám svítá naděje, že to bude na hovno míň. 
No kdybych kvůli tomu nevstávala po šestý a šli jsme si místo cvika všichni sednout někam na víno a tu debatu měli tam, uděláme líp. Na selátka jsme se šli jen podívat, někdo si ho pohladil, řekli jsme si, proč má asi tamto sele oteklej kloub a šli jsme domů. 
Nechci hned usedat k počítači, takže si zapínám časovač na 15 minut a jdu do kuchyně uklízet. Neuvěřitelný, kolik toho člověk stihne za jednu čtvrthodinku - uklidit nádobí, umýt nádobí, utřít linku, umýt sporák, zamíst kuchyň a čekat, kdy to už konečně začne zvonit! 
Udělám si čaj - jen plátek citronu a lžička medu - a sedám tedy k tomu počítači. Otevírám blogger a svůj "Seznam četby" a přečtu pár článků. Potom mě napadne, že bych mohla přepsat zápis z Básničkového deníku jako článek a za pár minut to mám hotové. A teď si tak říkám, že bych se mohla vrhnout i na ten "obyčejný den", co jsem si v hlavě představovala a začínám sepisovat neskutečně zajímavé události dne. 


12:00
A cviko z andrologie za mnou. Zopakování pohlavních orgánů samce, ohmatání pár penisů na stole a potom ukázka na býčkovi. Takovej menší, bázlivej a prý se jmenuje Frodo. Do vyšetřovací klece se nechal zavést sám a když jsme mu všichni postupně ohmatávali jeho cennosti, byl úplně klidnej. 
Takže teď už podruhý cesta domů na byt, oběd a venčení Ferka. :)


14:00
Přemýšlím, jestli jít či nejít na přednášku o infekčních nemocech, ale nakonec se rozhodnu, že další díl Sexu ve městě je přeci jenom lepší nápad a alespoň budu moct vzít Ferka na delší procházku. 
Při venčení rozjímám a a přemýšlím o blogování, co mi dává, jestli mi něco bere a i o tom, jak zvláštní je, když mi lidé píšou, že jsou mé veterinární články motivační - já mám totiž nějaký vnitřní pocit, že si prostě jenom stěžuju. Nebo nechápu, že zrovna já někoho můžu motivovat ohledně studia veteriny, když já sama tápu, respektive stále si nevěřím. Snad jenom tím, že furt to hledání veterinárního sebevědomí nevzdávám. 



15:25
A zase ve škole - momentálně na přednášce o ekonomice veterinární činnosti - dnes jen takový úvod, co nás čeká a nemine a pár základních definic. Což mě samozřejmě vede k otázce - chci si někdy založit ordinaci nebo kliniku? 


16:15
Do další přednášky mám hodinku na zabití, další cesta na byt mě odradí, takže se vydávám do knihovny. Sice nevím, co hledám, ale nakonec ke stolu odcházím s celým štosem. Nemoci plazů si budu půjčovat už potřetí a je mi jasný, že taky budu potřetí platit upomínku. Nechápu, že se dá půjčit jenom na měsíc, vždyť jich tam tak málo není! Prolítávám si anglicky psanou knížku o klinických příznacích a raduju se z úlovku, protože je tam milion obrázků a nakonec se začtu do infekčních nemocí a do své oblíbené FIPky (infekční peritonitida koček).


18:30
Božínku, tahle přednáška je úžasná! Volitelný předmět klinická anatomie tedy stojí za to. Nejenže to vykládá moc pěkný a sympatický doktor, ale hlavně to podává zajímavě a ty informace jsou vyloženě do praxe, přitom plně vycházejí z teorie. Jehla v kupce sena! 

20:30
Sice už mám po večeři, ale to mi nezabrání pustit se do nového receptu - americké veganské lívance. Jako můj štít slouží výmluva, že ty banány už fakt musím zdělat. Naštěstí mě nikdo nevyslýchá a bojuju tak jen se svým vlastním svědomím, to ale udělalo "puf", jen co se na mě zasmál první lívaneček. 



21:30
Dopisuji tenhle článek a říkám si, jak je zvláštní, že právě díky němu jsem dnešní den prožila abnormálně přítomně, čekala jsem totiž pravý opak. A přesto, že to byl jeden z nejdelších dnů v týdnu, líbil se mi - hlavně ta klinická anatomie a lívance! 
Teď už jen nádobí...no a vlasy si hold umyju zítra (aneb co si říkám každý den). :D


Jaký den jste měli vy a co vám udělalo největší radost? 


Mějte se krásně a klidně obyčejně! 

:)


8 komentářů:

  1. Anet úžasný článok! :) A presne vystihuje môj tohtoročný boj s dvomi cvikami na siedmu, celodennými prednáškami do 6 večer a podobne ( aka pozriem si radšej ešte ďalšiu časť Priateľov, alebo idem na prednášku?) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkujii! Já se právě bála, že se článek nebude líbit. No cvika na sedmou jsou prostě zabijácká - já mám v lichý týden dvě a v sudý jedno a neumím si představit, že jsem dřív vstávala každý den kolem šesté, když jsem chodila na gympl a pospíchala na bus. Prostě nepochopim! :D A že jsem spala klíďo píďo každý den šest hodin a zvládala jsem to. Dneska je osm hodin povinných! :D

      Vymazat
  2. Tenhle článek mě neuvěřitelně bavil, přestože to byl deníčkový formát. A musím říct, že už se těším na samostatnější vysokoškolský život! 😊 Na tu změnu a tohle všechno, co prožíváš ty. Doufám, že ještě něco podobného napíšeš! 😊

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem hrozně ráda, třeba ještě někdy něco takového napíšu :) Ta samostatnost je osvobozující, ale má to i svoje proti! ;)

      Vymazat
  3. Pro mě je největší teror ve středu. Vstávám v pět, začínám ve škole v sedm, končím ve čtyři, pak doučuji a domů dojíždím o půl osmé. :-D
    Jindy mám na devátou, tak vstávám v sedm. A nejlepší je pro mě pátek, to mám na devátou a jenom 4 hodiny. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tybrďo, tak to je ale slušnej záhul! To jedeš víc než 12i-hodinovku! Děs! Ale zase potom ten dobrej pocit z produktivního dne, ne? :)

      Vymazat
  4. Dnes jsem vzhůru snad od 4. Za chvilku navštívím svůj kávový oltář.
    Poslední dny mi dělá radost spousta věcí a nejvíc asi Rybička. Za poslední tři týdny jsem řekla nesčetněkrát, jak moc ji miluji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec se nedivím, musí to být nádherný ♥

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)