Mám skončit veterinu? - vaše dotazy

sobota 28. března 2020
Během těch let studia se mi relativně nasbíraly dotazy spojené s veterinou, psali jste mi, když jste byli ještě na základce, na střední a nebo už jste si prožívali vlastní zkušenosti na vysoké. Většinou se to týkalo vždy podobné věci: "Zvládnu to? Mám na to? Jaké to je DOOPRAVDY?" Blog jsem mimo jiné psala především kvůli veterině, chtěla jsem vám poskytnout informace, které já jsem tehdy sama hledala. Některé články jsem tak psala vyloženě na základě některých vašich dotazů. Dneska to zkusíme trochu jinak a dám vám sem přímo jednu z těchto konverzací. Konverzace je aktuální a jediné, co nechci uvádět, je jméno slečny a fakultu, aby by byla dodržena určitá anonymita. Slečna s tímto článkem souhlasí. 


Ahojda 🙂 Jmenuju se X a studuju na VFU Brno fakultu X. Jsem v prvním ročníku. 

Dneska jsem se na internetu proklikala ke tvému článku, který je nazvaný "Jak moc je ta veterina těžká a dá se zvládnout...?" nebo něco na ten způsob. Abych to uvedla na pravou míru, hledala jsem na internetu, co dělat, když veterina nevyjde, když už člověk ztrácí iluze o tom, že to může zvládnout. Tvůj článek mě opravdu oslovil, nadchl - konečně se k tomu někdo vyjádřil tak, jak to prostě je. Hlavně tvůj přístup k celé situaci - a nejvíc tvůj výrok : "Buďme soudní". A o to tu jde..... 

Mám teď slabší chvíle. Veterina byl už od nějaké čtvrté třídy na základce můj sen. Od té doby jsem si šla tvrdě za tím. Dokonce jsem se kvůli tomu rozhodla radši pro gympl, abych pak měla větší šanci u přijímaček. Dokonce jsem maturovala z chemie, kterou nemám v největší lásce - ale kvůli této škole, vše. Na školu jsem se dostala, ale od konce zkouškového se se mnou vše táhne. Nemám energii, nehledě na to, že se mi nepovedla zkouška z biologie u prof. Literáka na první pokus, takže o to horší má nálada je. Další pokusy mě čekají...Abych se dostala k jádru věci - začínám si přiznávat, že požadavky na této škole jsou opravdu vysoké a já asi bohužel nechci žít jen školou (jsem dost aktivní člověk - ráda sportuju, jezdím na koni, chodím ráda do společnosti, a také dělám jednou týdně brigádu, když je potřeba). Jenže - koně jsem na první ročník zavrhla - na to přece nemůžu mít čas. Do společnosti už skoro nechodím, na brigádu chodím tedy jednou do týdne (ale je to proto, že si musím ke škole i něco přivydělat). No a zbyl mi jen ten sport, na který jsem se naštěstí přihlásila v rámci školy a ten mě udržuje aspoň trochu v psychické pohodě.

A teď si říkám... Co dál? Uvědomuji si, že ta škola mě vysává. Mám pár otázek, u kterých bych byla moc ráda, kdybys mi na ně odpověděla a řekla mi vše narovinu. 

Jak je to na této škole? Už teď tuším, vím, že udělat prvák je fajn, ale není to určitě alfa-omega studia, jako třeba na ostatních školách, kde se traduje "uděláš prvák, uděláš všechno". Nebo se pletu? 

Bude to pořád ta stejná dřina celých šest let, nebo jsou tam i nějaký "lehčí, odpočinkovější ročníky"? 

V článku jsi psala o kamarádech, kteří studia zanechali.... Jak to s nimi dopadlo? Šli pak na jinou školu? A popřípadě na jakou? A pokud ne, kde je jim teď konec. 😀

A to je další věc- nevím, co jiného bych dělala, než veterinu, přijde mi to jako dobrý odrazový můstek pro více oborů, směrů, kde se pracuje se zvířaty - například by mě hrozně moc zajímala a nejspíš i bavila chiropraxe, fyzioterapie zvířat (převážně koní), jenže žádné takové studium tu bohužel není. Jedině udělat veterinu a pak se vydat směrem fyzioterapie. Tak jsem to aspoň pochopila, z toho co jsem si doteď našla... 

No, koukám, že jsem se dost rozepsala, za to se ti omlouvám.😀🤦 Nicméně věřím, že si najdeš čas na přečtení tohoto slohu a budu ti moc vděčná když mi odpovíš na otázky a přidáš k tomu třeba i svůj názor. Moc by mi to pomohlo. Předem děkuju.🙂

Přeji ti hezký den, X 


Ahoj X :) 

Děkuji ti za pochvalu článku, moc si toho vážím :) Tvoje rozpoložení se dá naprosto pochopit, každý si tím dřív nebo později na VFU projde (někdy i víckrát). I já jsem měla velikou krizi, ale popravdě u mě to asi nikdy nebylo o tom, jestli skončit, ale jak to proboha přežiju. Když jsem zjistila, že mi vlastně nejde všechno tak od ruky. Že to budu muset vydřít a že manuální talent tam vyloženě asi není :D Že jsem se stala neskutečným nervákem a někdy se mi ruce klepou tak, že bych přese všechno modlení žílu nestrefila. Jsou to pro mě všechno veliký krize, který musím vždycky hodně obrečet, trápit se nad nima, ale nikdy to pro mě nebyl důvod skončit - vždycky je to jen další překážka, kterou hold budu muset překonat. Naprosto se ale dá pochopit, že někdo to má právě jinak. Že pro někoho je to důvod skončit. A myslím, že půjde teď hodně o hledání toho, jestli seš spíš tábor Překážky nebo tábor Důvody ke skončení. 

No zatím ti asi odpovím na tvoje otázky. 

1. Udělat prvák je relativně stěžejní. Ono jde hodně o to, jak ho uděláš. Jestli si budeš něco sebou tahat (úspěšnost histolky a anatomie je opravdu nízká) a jak tě to ovlivní ve druháku. Hodně generalizovaně se dá říct, že jakmile si něco taháš, je z toho těžká cesta ven a docela to předurčuje jistý neúspěch. Takže asi bych úplně neřekla, že alfa-omega je udělat prvák, ale spíš druhák, protože tam spooousta lidí řeší svoje nedodělky z prváku - a to potom hodně předurčí, jak se  jim povede ve třeťáku. Hodně lidí totiž začne s jednou nebo dvěma nedodělanými zkouškami, přetáhne si to do druháku, tam to nezvládá, udělá jen to, co musí z prváku a zase přetahuje věci do třeťáku. A to už je prostě bída. Jo znám lidi, který se s tím i tak vypořádali, ale to už musí být stres úplně jinýho levelu. Doufám, že to dává aspoň trochu smysl :D :D Shrnu to jednoduše: že neuděláš v prváku anču nebo histolu ještě není konec světa, důležitý je, abys všechno dohnala ve druháku a do třeťáku vstupovala s čistým štítem. 

2. Čímž se dostávám k tvé druhé otázce. Shrnutí za každý ročník mám myslím na blogu - snad jsou tam všechny. Nicméně prvák a třeťák jsou asi nejhorší. Páťák sice vůbec není procházka růžovým sadem, to ani šesťý státnicový ročník, ale tehdy už je člověk vytrénovaný, ví, jak se učit, co vynechat apod. Já bych řekla, že ve třeťáku se to láme. Začnou už nějaké klinické disciplíny a teorie začne dávat smysl aspoň v tom, že člověk tuší, proč se to učí. Taky už budeš mít určitou toleranci na stres, který sice nezmizí, ale budeš ho lépe zvládat. Takže asi tak. :) Jinak čtvrťák je hodně volný. 

3. Co se týče kamarádů, co školy zanechali. V článku jsou očíslovaný, tak je očísluju asi i tady. 1. Vůbec toho nelituje, šel myslím na molekulární biologii. 2. Už nejsme v kontaktu, ale také myslím, že lítost tam nebyla. Skončila na biochemii. 3. Z přerušení studia se rychle stalo zrušení a hooodně cestování. Jsou i další, kteří odešli, někomu možná zůstala nějaká ta bolístka na srdci, ale řekla bych že většina se "našla" jinde. :)

Co se týče veteriny jako odrazového můstku - to já absolutně nechápu :D Nevím, kdo by chtěl dobrovolně studovat veterinu a potom jít dělat něco jiného, co mohl dělat pravděpodobně i bez toho. :D Znám jednu slečnu, která bude po veterině dělat fyzioterapii, ale myslím, že ona tu změnu mindsetu udělala až během studia. A jsou i jiní, co vědí, že nepůjdou do praxe, ale chtějí třeba dělat mikrobiologii, patolu nebo vědí, že půjdou na KVSku. Tady bych asi nejdřív hodně hledala, jestli pro ten obor je opravdu jediná a nutná cesta veterina. Jinak si myslím, že je to ztráta času. Ale to je pouze můj názor. 

Já ti nemůžu říct, udělej to nebo tamto. Ale jestli ti můžu poradit, nech to rozhodování až po skončení prváku. Teď do toho dej ještě vše, co ze sebe můžeš vydat a potom uvidíš. Teď z tebe mluví nejenom stres, ale i neúspěch. Třeba při tom všem snažení zjistíš, že tě ten boj o přežití vlastně baví a že to přeci jenom chceš dělat....a nebo naopak si uvědomíš, že vůbec nevíš čí válku vedeš, protože tebe se to už netýká. :) 

Budu na tebe myslet, drž se! 

Aneta


Moc doufám, že z toho načerpáte i vy, kdo se třeba nad podobnou věcí zamýšlíte, ale nikdy byste mi sami od sebe nenapsali. Tím, že je to mnohem osobnější, tak můžete alespoň vidět, že v tom opravdu nejste sami. Že ty krize prožíváme všichni. A že to není třeba skrývat. Že se můžeme svěřit. Protože vsadím se, že ta holka, co vždycky všechno ví, ta, o které nechápete, jak to dělá, tak přesně i TA, má svoje vlastní trable a strašáky. A co vy víte, možná tou holkou jste pro někoho i VY. 

vzhledem k malému procentu kluků na škole to stylizuju do ženského pohlaví, ale kluci mají ty krize taky! 

Mějte se krásně!

:)


6 komentářů:

  1. Skvělý článek jako vždy :) teď jsem aktuálně na střední veterinární ( 3.rocnik) a byla jsem myslím jednou z těch kvůli které jsi dělala článek "Jít či nejít na střední školu veterinární". A myslím si, že tyhle otázky jsou v hlavě každého, který o tomhle oboru uvazuje/uvažoval.. Líbí se mi tvoje myšlenka, jestli je člověk tábor "Překážka" nebo "Důvod skoncit". A myslim si, že mnoho lidí musí k této odpovedi dojít časem, protože tohle je takové vrtkavé a člověk treba v určité části toho studia vubec netuší, jaký tábor tedy je. Člověk pořád hledá odpovědi ( i já je hledala a pořád hledám), ale konec konců..nakonec je stejně bude muset najit sám svou vlastní zkušeností. A jinak děkuji za článek ;) je příjemné číst zase nějaký článek od tebe s veterinarni tématikou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji za reakci :) Jsem ráda, že mě sleduješ i po těch letech :) A jak říkáš, člověk si to nakonec stejně musí zažít sám a dát sám na sebe :)

      Vymazat
  2. Hezky napsáno. Já mám na vysoké skole sestru, která studuje politklicko-kulturní geografii a sám na ní vidím, jak jeden semestr je plná optimismu a vykládá nám o tom, co se dnes naučila a pak jsou jiná období, kdy chodí všude kolem a brečí, že toho je tolik.
    Chápu, že každý obor je jiný a každý je i jinak složitý, že veterina asi nejspíš bude i složitější, než geografie, nicméně jednoduchá není žádná vysoká škola a pokud se někdo rozhodne na ni jít, tak hlavně na to musí i mít:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak, je to většinou jako na horské dráze a zkouškové je prostě vždycky stres, tomu se člověk asi ani nevyhne. :/

      Vymazat
  3. Je trochu uklidňující si přečíst, že to má někdo podobně. Studuji sice na architekturu, ale kromě oboru je ta zátěž a tlak na nás asi úplně stejný a pak i všechny ty pocity úzkosti a otázek, jestli to vůbec zvládnu, kdy už bude konec atd. Taky u nás vůbec neplatí ty poučky co na jiných školách, že je důležitý zvládnout první ročník a pak pohoda. Přeju hodně štěstí, věřím, že to stojí za to a jednou nám ta dřina přinese ovoce! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem strašně ráda zároveň i trochu překvapená, že mé veterinární články dokážou uklidnit někoho z úplně jiného oboru! To překonává moje očekávání :) Díky za reakci a taky přeju jen to dobré!

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)