Co by se ve škole mělo učit

Spoustě lidem škola začíná zítra a nám vysokoškolákům už brzo začne, tak jsem si řekla, že by bylo fajn napsat článek se školní tématikou. Ovšem žádný hauly a back to school GRWM  to nebudou, vlastně spíš naopak. Chci napsat o tom, co ve škole zatím není a co by tam být mělo, respektive které dovednosti a činnosti bychom se tam opravdu měli učit. Berte článek s rezervou, nejsem pedagog a ne, nevím, jaké přesně jsou osnovy a kolik místa v nich ještě je, ale na druhou stranu, když jsem slyšela, že na základní škole je předmět eumetrie, kde děti máchají rukama a mají slova vyjadřovat pohyby (alespoň tak mi to bylo vysvětleno!), tak jsem koulela očima. Proto tedy pár věcí, které bych si přála já:

1. Jak se učit

Pamatuji si, že jednou jsme měli na gymplu jeden odpolední dobrovolný seminář, kde nám paní měla sdělit, jak se správně učit. V podstatě to probíhalo spíš jako dotazník, kde se zjišťovalo, s čím přesně máme problémy a nakonec jsme se tedy nedozvěděli nic. Za celý svůj život jsem se nesetkala s tím, že by nám někdo řekl, jak se učit. Někde pár tipů od učitelů pro látku, kterou oni vyučovaly, ale jinak nic. Přitom je to vlastně praštěný, že se máme celý náš mladý život vzdělávat, všichni po nás chtějí tituly, semináře, kurzy a další vymyšlenosti, ale jak to všechno zvládnout, nás nikdo nenaučil. 

V páté třídě, když jsem ještě měla čas chodit do normální knihovny, jsem objevila knížku "Jak být nejlepší ve třídě", název byl sice zavádějící (alespoň morálně), ale pro ctižádostivou mladou holku to bylo vědomostní bohatství. Spoustu tipů, jak si dělat poznámky, jak si efektivně zapamatovat slovíčka a mnoho dalšího věkově adekvátního pro tu dobu. 

Já se (jakžtakž) naučila učit až na veterině a byla to tvrdá trnitá cesta, protože jsem to do tý doby vůbec neuměla, že jo. Kde já bych byla dneska bez Youtube a studijních videí, netuším! A pokud chcete článek s mýma oblíbencema na tohle téma, napište do komentářů a dám něco dohromady. :)

2. Respekt ke zvířatům a k Zemi

Velmi široký pojem, já vím. Jak to proboha ty děti naučit. Dneska. Když děti milujou hlavně tablety, internety, počítače. Dle mého by stačilo se nebát ukazovat i ty ošklivější pohledy na dnešní svět. Testování na zvířatech, ohrožená zvířata, ostrovy odpadků v oceánech apod. Ale nejenom strašit, ale vysvětlovat. Proč je potřeba hledat jiné zdroje energie, jaké jsou dneska, jaké mají dopady a jaké jsou možnosti. Jak se třídí odpad a jak to vypadá, když popeláři neexistují - třeba na Haiti. 

Mám tři menší bratry, každý je úplně jiný a každý si našel zájem v něčem jiném. Jeden z nich je opravdu takový ten typický počítačový typ a já si dělám srandu, že by nejradši žil ve světě z betonu a oceli. Když jsme se koupali v bazénu, plavala tam znakoplavka a brácha celej vyděšenej, ať to zabiju a vyhodim a FUJ a HNUS. Ze strachu, ne z agrese. Začala jsem se ho ptát, jestli někdy chce domácího mazlíčka a kterýho přesně a mluvila jsem o našem kocourovi a postupně mu vysvětlila celej potravní řetězec, až nakonec pochopil, že i ten hnusnej hmyz má roli, dost podstatnou roli. A o tom to podle mě je.

Ukázat dětem okolnosti, důvody, následky, spojitosti. Jaký názor si na to udělají, je na nich, ale podle mě je potřeba děti učit principiálně, na příkladech, na něčem, co si umí představit a spojit sami se sebou. 

3. Základní péče o zvířata

Jako studentka veteriny tenhle aspekt prostě nemůžu opomenout. Díky tomu, že už kapánek chodím na praxi a setkávám se s obyčejnými lidmi a jejich problémy, vidím jasnou díru ve znalostech, co se chovu a péče o zvířata týče. Kdybychom neměl každý druhý doma nějakého toho peta, řekla bych, každý sám o sobě by si měl nastudovat vše, co může, ještě před koupí zvířete. Jenže to zvíře má dneska skoro každej. Štěňata pod stromečkem na Vánoce, nechtěný koťata u babičky, vymodlený želvy a hadi, protože Toník z béčka má taky jednoho. 

A potom přijde paní, že dala kočce Ibalgin, aby jí nebylo tak špatně, sousedi strkaj psům přes plot zbytky od oběda i s kostma a pro spoustu lidí je kastrace sprostý slovo, takže máme přeplněný útulky. Protože příroda, že jo. Hlavně nechat všechno na tý přírodě. On si tu ráno vylíže a bude to oukej, počkáme pár dní, třeba se to zlepší. Hele, na to Pedigree jsou ale fakt pěkný reklamy, to je určitě kvalitní krmivo. 

Jak by bylo pěkný, kdybychom se místo mihulí a jejich cévního systému učili třeba, že čokoláda je pro psa jedovatá, spolu s tím a s tím. Zdravotní výhody kastrace, aby babičky a dědečkové netopili koťata, životní podmínky želvy nebo že každá kočka, která je jen v bytě, by měla mít škrabadlo. Ono kdybychom to učili už ty děti, děti by to doma učili rodiče. 

4. Základy výchovy

Nevím jak vy, nějaké teorie výchovy jsme se v občance učili, ale popravdě do života mi to určitě nic nepřinese. Bylo to spíš faktuální, než praktické. A kdo z nás si někdy neřekl, tak ten/ta by dítě určitě mít neměl, často proto, že se sotva postarají sami o sebe, ale také kvůli tomu, že nemají ponětí, co s tím dítětem budou dělat. 

Chápu, že někdo vlohy pro bytí matkou má, někdo ne. Někdo děti ani nechce, ale dle mě to není důvod, proč bychom se o dětech neměli učit. Do základních znalostí patří tolik věcí - od událostí v 18. století až po derivace v matice. Co ale dělat s řvoucím miminem nás mají naučit rodiče. Ty rodiče, který taky nikdo neučil, jak být rodičmi. Ty rodiče, o kterých si říkáme, že by ani děti mít neměli. A proto by se to mělo učit. 

5. Jak správně stát

Vtipnost na závěr, protože tělocvikáře nemůžeme vynechat. Občas se mi bloknou záda, až jsem skončila na rehabilitacích. Říkala jsem si, je to jasný, mám to prostě z toho, že furt sedím. Fyzioterapeutka mě ale vyvedla z omylu a po pár cvičeních jsme zjistili, že já vlastně vůbec neumím stát. Když mě až po několika minutách konečně nastavila do správného postoje a já zapojovala svaly, o kterých jsem ani netušila, že je mám, byla to dřina, jak čtyřicet sklapovaček. Jako tohle ostatní dělají celej den? Vždyť já to vydržim sotva pár minut! No ten den se mi otevřely dveře do Narnie. Pochopila jsem, že svůj postoj vůbec nekontroluju a že to má dopady na věci, o kterých jsem si myslela, že to s tím vůbec nemůže souviset. Třeba že si každý rok musím nechat podrážet podpatky, protože je mám z jedný strany sešmejdaný, že mě to bolí mezi lopatkama, protože se snažím vyrovnávat záda jenom tam a nikde jinde. No, údiv světa! A to zas nejsem žádnej Quasimodo! Mi ale řekněte, jestli vás to někdo naučil - správně stát. :D 

Těch věcí by se našlo spousta, ale co vy? Co vy si přejete, aby se ve škole učilo, nebo co jste museli zvládnout v životě tou horší cestou?

Mějte se krásně.

:) 

(všechny fotky jsou z Pinterestu)