Během těch let studia se mi relativně nasbíraly dotazy spojené s veterinou, psali jste mi, když jste byli ještě na základce, na střední a nebo už jste si prožívali vlastní zkušenosti na vysoké. Většinou se to týkalo vždy podobné věci: "Zvládnu to? Mám na to? Jaké to je DOOPRAVDY?" Blog jsem mimo jiné psala především kvůli veterině, chtěla jsem vám poskytnout informace, které já jsem tehdy sama hledala. Některé články jsem tak psala vyloženě na základě některých vašich dotazů. Dneska to zkusíme trochu jinak a dám vám sem přímo jednu z těchto konverzací. Konverzace je aktuální a jediné, co nechci uvádět, je jméno slečny a fakultu, aby by byla dodržena určitá anonymita. Slečna s tímto článkem souhlasí.
Ahojda 
Jmenuju se X a studuju na VFU Brno fakultu X. Jsem v prvním ročníku.
Dneska jsem se na internetu proklikala ke tvému článku, který je nazvaný "Jak moc je ta veterina těžká a dá se zvládnout...?" nebo něco na ten způsob. Abych to uvedla na pravou míru, hledala jsem na internetu, co dělat, když veterina nevyjde, když už člověk ztrácí iluze o tom, že to může zvládnout. Tvůj článek mě opravdu oslovil, nadchl - konečně se k tomu někdo vyjádřil tak, jak to prostě je. Hlavně tvůj přístup k celé situaci - a nejvíc tvůj výrok : "Buďme soudní". A o to tu jde.....
