Žiji TEĎ.

Původně jsem měla na dnešní nedělní článek naplánovaný TAG, ale uvědomila jsem si, že v poslední době bylo příliš mě a nebylo moc mě pro vás. Proto jsem se dnes rozhodla napsat motivační článek, který sice vychází ze mě a z mých zkušeností, ale je určen cíleně pro vás, pro vaše obohacení. 

Klikli jste na titulek Žiju TEĎ. Nevím, s jakým očekáváním jste sem přišli a co přesně hledáte, je ale dost možné, že vaše kliknutí bylo znamením nespokojenosti s vaší momentální situací a nebo jste možná jenom zvědaví, co vám může tahle obyčejná holka s blogem, který nesčítá stovky čtenářů, nabídnout. Obzvlášť když si sama označuje články jako motivační...co?

No, tak uvidíme. K názvu jen malá poznámka - ta tečka je tam velmi podstatná. Žijete TEĎ a konec, pokaždé kdy to čtete, čtete to TEĎ. 

Malý disclaimer na začátek. Já nejsem věčně šťastný člověk a pravděpodobně nikdy nebudu. Nežiji plně spirituálním životem a mám také spoustu starostí, problémů a těžkostí...stejně tak jako vy. Přesto (!) si myslím, že je velmi podstatný rozdíl mezi lidmi, kteří o tom šťastném světě ví a věří, že může být jejich součástí a mezi lidmi, jež pospíchají po ulicích a jen plní své to-do listy. Je značně vidět, pokud se člověk snaží, pokud se zajímá, či jen jede na autopilota a stává se otrokem svých myšlenek. 

Zajímat se stačí. 

V podstatě na pár dnů přesně jsem před rokem psala své "deníčkové zápisky" (otevřu poznámový blok a začnu psát, když se potřebuji "vylít"). Dnes mi to přijde jako úsměvná ironie, ale ten soubor se dodnes jmenuje Nový textový dokument. Co jsem tehdy napsala?


Měli jste někdy pocit, že se váš život odehrává jenom na plátně? Můžete se na něj dívat, můžete se ho dotknout, ale nikdy ne prožít. Všechno je tak rychlé, že sotva stíháte vnímat sled událostí, natož abyste se ho mohli i zúčastnit. 
V jednu chvíli stojíte na jednom místě, víte, co od života chcete, máte celkem jasnou představu, jak se k tomu dostat, kdo jste, co máte rádi a co nemáte rádi...co si přejete...a vzápětí stojíte tady a teď a nemáte potuchy, jak jste se sem dostali. Proč? Proč tady teď jste a co tady děláte? Proč se dějí tyhle věci kolem vás? Co se stalo? Jaký je čas? 
Totální deziluze. 
A nejhorší je, že nemáte šanci to zastavit. Stále to běží. Vlak se už rozjel a vy nemůžete naskočit. Jako kdyby jste jen nekonečně běželi podél něho a dosáhli jen na rukojeť dveří. 

Kouknu z okna a vidím barevné listí. Kdy proboha stihlo zežloutnout? Copak včera jsem na sobě neměla sukni? Neležela jsem venku na sluníčku? Cože?

Je to pryč?

Chodím do školy, píšu si maturitní otázky, dostávám špatné známky. 

Vždyť se mi hroutí všechny plány!

Co jsem dělala?

Copak jsem se teď probudila? 

Co se to proboha děje?!

Takže malý nástin toho, že já vím, jaké to je nežít v přítomném okamžiku. Nepřeháním, když si dodnes nepamatuji, co jsem tenkrát vlastně ty dva měsíce dělala. A věřte mi, že mě to děsilo, měla jsem pocit, jako kdybych se probudila po proflámované noci, která ale trvala přes 60 dní. 60 dní jsem promrhala. 60 dní jsem nedělala nic, co bych si uvědomovala. 60 dní, které nikdy nedostanu nazpět.

Chápete, kam tím mířím?

A je tak jednoduché se do toho stadia dostat. Je dost možné, že dokonce velký počet z vás právě v takové fázi je. Stačí jen začít poslouchat svoje myšlenky, začít se s nimi ztotožňovat, zapomínat na své přítomné já a doslova se nechat pohlcovat a kontrolovat slovy, které nám poletují v mysli. Tok myšlenek, který přehluší sílu hlasu našeho JÁ. 

Nadechněte se. Můžete zavřít oči a jen se zhluboka nadechnout. Udělejte to TEĎ, tenhle článek nikam neodejde. Zkontrolujte, zda dýcháte. Už to cítíte? Právě jste byli svědky něčeho velkolepého. ŽIJETE. Tady a TEĎ. A znovu. Teď, teď, teď. 

Život je zázrak, vy jste ztělesněním takového zázraku a děje se to stále, opakovaně a bez vašeho vědomí. Vaše plíce se každou chvíli roztahují, plní se kyslíkem a zásobují každou buňku ve vašem těle energií, která stačí na to, že máte otevřené oči a čtete tento článek. 

Už nikdy nebudete mladší než jste teď. Nebo teď. Právě teď se na světě děje spoustu věcí, lidé chodí do práce, spí ve své posteli, luští křížovky, pečou chleba, mazlí se na gauči a zpívají dětem v mateřské školce. Vy jste ale tady. TEĎ. Tahle chvíle už je navždy ztracená, ale furt je to TEĎ. Chápete? Nikdy to není potom, nebo až se stane tohle....vždycky je to TEĎ. A nikdy to nebude jinak. Nikdy se nestane určitý moment lepším jen proto, že bude potom, že nebude teď. 

Buďte chvíli přítomní. Myšlenky, které vám přicházejí na mysl, monitorujte, ale nenechte se jimi zlákat. Buďte oblohou, po které se mraky pouze přesouvají z místa na místo. Nestaňte se jedním z nich. Vy jste tady, teď a přítomní. 

Život je příliš krátký na to, abyste si mohli dovolit žít potom, až udělám tohle...život je příliš krátký na to, abyste nežili teď. Rozumíte?

Váš obyčejný všední den není zaplněním mezer mezi úžasnými velkolepými zážitky, na které čekáte, které plánujete, na které se těšíte. Žijete stále, každým okamžikem. Každým okamžikem, který si uvědomujete. 

A dovolte si být šťastní, i když vám něco chybí. Dovolte si cítit absolutní spokojenost jen proto, že JSTE. Rozumíte? Nemusíte čekat, až...

Proč se vlastně cítím oprávněná psát něco takového? Ode dne, kdy jsem si přečetla, že jsem přijatá na veterinu, se totiž tak děje. Žiju ze dne na den a je to velmi, velmi osvěžující. Můj sešit se seznamy půlročních přání a cílů momentálně zeje prázdnotou, protože já ho nemám momentálně čím zaplnit. Uvědomila jsem si, že to není tragédie, ale velmi příjemná změna. Já totiž opravdu žiji. Vnímám. Poslouchám. 

Když běžím na tramvaj, vím, že běžím, vím, že nestíhám. Stojím v tramvaji a pozoruji staré tváře dědečků, některé usměvavé, některé zamračené. Slyším, jak mladý muž vedle mě telefonuje a dělá si plány na víkend. Slečna na chodníku, kterou jsme teď minuli, měla moc krásnou červenou šálu. Usměju se na paní, která mě pustila ke dveřím tramvaje a v duchu děkuji, že jsem se nemusela tlačit druhou stranou. Chvátám na hodinu, na kterou jdu pravděpodobně pozdě a sedám si do židle vedle ostatních, uřícená a spokojená. Přednáška začala, ale můj den začal už dávno předtím. Žiji totiž TEĎ. 

A mám skvělou náladu, co vy? 

Mějte se krásně a mějte se krásně TEĎ. 

:)