My hair story

Dneska jsem se vypravila daleko, daleko od mé "comfort zone" a ukážu vám fotky, které by se daly přiřadit do kategorií jako mé dětství, trapné selfie z puberty apod. 
Řekla jsem si ale, že by vlastně moje cesta k dnešním vlasům mohla někomu pomoci a že bych možná mohla zasít zrníčka naděje, že se ty cáry kolem obličeje někdy umoudří. 
Proto tedy my hair story. :)

(Připravte se na vydatnou dávku Anety :D )

Tady mi mohly být asi 3 roky a jak vidíte sami, moje mamka si chtěla co nejvíce ulehčit práci, takže jsem tu první léta běhala na kluka. Naštěstí si tuhle fázi nepamatuju! 

Tahle fotka je pravděpodobně jedna z mých nejoblíbenějších, co se týče fotek z dětství. A to právě kvůli vlasům! Pokud si dobře vzpomínám, byla to jediná doba, kdy jsem měla za dob školky a prvních školních let dlouhé vlasy. 

Jinak jsem totiž vždycky měla mikádo. Všimli jste si, jak zatím na každé fotce mám vlasy zdravé a lesklé? Zlaté dětství!

Ojé, etapa záclon. :D A to jsem zatím měla ještě ofinu, věřte mi, následovaly mnohem horší časy! Nechala jsem si totiž odrůst i tu ofinu a byly to vyloženě jen ublíznuté záclony kolem tváře. Zapamatujte si taky, jak mám vlasy úplně rovné. 

Důkaz mého nejhoršího vlasového rozhodnutí. Proč se nenechat ostříhat? A co to ještě nechat sestříhat úplně od hlavy? Jojo, na ten památný den přilítlo už tolik nadávek a výčitek, že by je nebylo možné spočítat. Mohlo mi být tak 11...a nikdo mě nezastavil! :( 

Ne nadarmo mi všichni říkali afro nebo helma. :D Tehdy jsem proklínala všechny geny, který jsem zdědila a kvůli kterým mám husté vlasy. 

Áá, no to jsem objevila kouzlo žehličky. Od té doby byla mojí nejlepší kamarádkou (bohužel) a vyjet někam bez ní byla tragédie veškerého lidstva. Stále jsem se ale nezbavila optického dojmu, že na mojí hlavě trůní helma vlasů. 

Konečně jsem pochopila, že chyba nebude ve mně, ale jen v mých rozhodnutích a nechala jsem si vlasy postupně dorůst. Stále jsem je ale žehlila jako blázen každý den a kvalitu vlasů, kterou jsem jako dítě měla, jsem ztratila během...plácnu...dvou let. 

Postupně mi vlasy dorůstaly, ale díky blbému střihu, kvůli kterému jsem musela vlasy žehlit každý den, to byl proces na roky. Jakmile se totiž dostanete do takového začarovaného kruhu, je z něj velmi těžké odejít. 

Zrovna ne příliš kvalitní fotka, ale velmi důležitý den. Tehdy jsem dostala takovou první kopačku, první nápovědu, že moje vlasy mají "svou vlastní hlavu" :D Připravovala jsem se tenkrát na ples a neměla jsem u sebe ani fén, ani žehličku, nic. Musela jsem to nechat uschnout a s výsledkem jsem byla ke svému překvapení tolik spokojená. Nevím, co se za ty léta stalo, ale zjistila jsem, že moje vlasy jsou od přírody vlnité a ne rovné. 

Potom to už byla jen otázka času a získání umu, jak k té nové informaci přistupovat a jak s ní naložit. 

Vlasy jsem žehlila už jen příležitostně, většinou ze zvědavosti, jak mám doopravdy vlasy dlouhé a ze srandy, když jsem najednou do školy přišla s rovnými vlasy a lidi se na mě dívali s vykulenýma očima. 

A dnes tady sedím s touhle lví hřívou, afro, které se stalo mou předností a ne úhlavním nepřítelem. 

Co si z toho můžete odnést vy? 

1. Poslouchejte svoje vlasy. Neobcházejte střihem svůj typ vlasů, protože se vám to nevyplatí! 
                 Tip: Pokud máte vlasy stejně husté jako já, nenechte si je sestříhat výše jak od ušních lalůčků. 
2. Vlasy žehlete jen ve výjimečných případech. 
3. Stále máte naději, že vaše nenáviděné chmýří bude jednou vaší chloubou. 

Já doufám, že vám článek byl alespoň v něčem prospěšný a nebo vám přišel zajímavý. Stoprocentně to není poslední článek týkající se vlasů. Mám už několik nápadů na vlasové články a jeden z nich bude na téma "Jak je důležité mít správnou kadeřnici a jak ji poznat", proto tedy trpělivě vyčkávejte.

Mějte se krásně! 

:)