Jak chutná buchta z roku 1997 - Indonésie 1

úterý 8. září 2015

Jak z vás někteří ví, v červenci jsem strávila dvacet dní v Indonésii, respektive osmnáct dní bez cesty. Je to pravděpodobně jedno z nejvíc obohacujících období v mém životě vůbec...nejenom proto, že to nebyla obyčejná leháro dovolená u moře, ale protože to byl spíš batůžkový trip. 

Cestovali jsme čtyři - moje mamka, její manžel, dvanáctiletý brácha a já. Naší destinací byla Jáva a to především její západní část. Chtěli jsme vidět od každého trochu, ale tak, aby ten pobyt byl stále zkušenostně kvalitní a my z něho něco měli. (Ne jako zájezdy "támhle je budova, tam socha, tady vidíte jezero a nazdar")

Jak jste si sami vědomi, je září a psát o tom, co se stalo v červenci je možná lehce stupidní, ale zkrátka něco vám napsat chci. Myslela jsem, že začnu pěkně popořádku, vylíčím vám všechny podrobnosti o balení, popíšu cestu a že každé místo bude mít svůj spešl vlastní článek. Bohužel. Jsou věci a zážitky, které se prostě nedají popsat slovy. Rozhodla jsem se, že se na nějaká strukturní očekávání vykašlu a napíšu vám o něčem, co mě zkrátka z té cesty napadne...protože upřímně...jinak bych snad ani nezačala. 


Byl asi šestý den naší výpravy, po tříhodinové cestě autem s neznámým mužem (o kterém jsme do poslední minuty nevěděli, zda nás o všechno neobere) jsme dorazili ke krásnému domečku s cedulí Ricky Losmen. Ocitli jsme se tak na jižním cípu západní Jávy v místě zvaném Ujung Genteng, pár set metrů od proslulé Turtle Beach. 
Do domu vedle nás si to škobrtal urostlý muž s krásnou brunetkou na zádech - francouzští surfaři, kteří byli ráno surfovat a slečna to odnesla mořským ježkem zapíchnutým v chodidle. Zatímco jsme je po očku pozorovali, jedli jsme předražené palačinky, které jsem celé ty tři hodiny vezla na klíně, a snažili se rozmyslet, co bude dál.

Jak už to totiž na Jávě bývá, cizince si tady přehazují z ruky do ruky a vy potom nemáte tušení, zda za rohem není náhodou levnější ubytování. A že nám ten domeček levný nepřišel. Nakonec jsme se domluvili na dvou nocích bez jídla. 

Právě ten dodatek bez jídla nám byl ten večer osudným. Po dni plném chození na pláži, brouzdání se v čirých vodách Indického oceánu, sbírání mušlí a pozorování minikrabů, jak si to peláší po pláži, jsme byli totálně ztahaní a jediné, co jsme potřebovali byla voda a jídlo. 
A jakousi náhodou, nikde nic nebylo. Všude jen chaty pro australské surfaře, kde vařili buď speciálně pro ně a nebo vůbec. 


Nakonec jsme ale konečně našli malý stánek, kde prodávali balenou vodu a různé sušenky, brambůrky apod. - zkrátka věci, ze kterých se nenajíte. Měli jsme ale štěstí, zrovna nabízeli i jakési balené pečivo, které vypadalo jako naše makové záviny nebo buchty. S velkýma očima jsme koupili snad deset kusů a s čelovkama jsme si svítili na cestu zpátky do chaty. 
Jáva je totiž skoro na rovníku, takže tu panuje rovnodennost - Slunce vychází kolem šesté hodiny ranní a večer v šest zase zapadá. 


V domečku jsme nad tím moc nedumali, spíš rychle strhali obaly a snažili se co nejrychleji zaplnit naše kručící žaludky. V půlce svého koláče jsem se už ale musela zastavit. Tak nechutnou náplň jsem ještě v životě nejedla. Byla jsem přesvědčená, že je to z ovoce durian (které samo o sobě smrdí jako odpadky) a dala jsem to ochutnat Martinovi (nevlastní taťka), který se jako správný drsný chlap nabídl, že to samozřejmě dojí a že to přeci nebudeme vyhazovat! 

Když jsem už finišovala další buchtu (tentokrát bez náplně), strkal do mě Martin a očima naznačoval, že mám jít za ním. "Tak jsem ten koláč na záchodě otevřel a uvnitř bylo žluklý máslo, proto se to nedalo jíst." Abyste to správně pochopili, moje mamka je na zdraví a nemoci relativně obří hysterka a z jejího poučování bychom měli větší stresy než ze samotného faktu, že jsme snědli zkaženou buchtu v cizí zemi, která zrovna není tou nejhygieničtější ze všech

Asi vám nemusím nijak dokazovat, že jsme v tu chvíli byly podělaný až za ušima, nehledě na to, že když jsem hledala nějaký důkaz o tom, že ta buchta mohla být prošlá, našla jsem cedulku, kde na mě křičel rok 1997! A to bylo navíc z té druhé buchty! 

Samozřejmě lehčí panika. Nejdřív buchta se žluklým máslem a potom koláč z roku 1997. První, co jsem šla udělat, bylo shánění černého uhlí. Břicho už začalo bolet a vypadalo to na bezesnou noc. Hned na to ale přišel vyděšený Martin, který nikdy není vyděšený a podával mi další žlutou tabletku. "Já už si teď ale vzala černý uhlí." "To je fuk, vem si ještě tohle, to jsou předepsaný tablety od doktorky na drastickej průjem." 

Tohle všechno jsme ale museli dělat, jakože se vůbec nic neděje, protože mamka by pravděpodobně vylítla z kůže. Jediné, co jsme si dovolili, bylo ležet na posteli a dávat si průběžně zprávy o našem bídném stavu. 

Naštěstí (!) jsme ale strávili noc v posteli a ne na záchodě, možná tu nehodu zastavila vidina, že strávím hodiny s průjmem na záchodě, který se nesplachuje a na který se bojím i sednout. :D 


(Bohužel i tomu jsem se nakonec nevyhnula, ale to zase někdy příště!)

Takže to byla taková moje první story z Indonésie. Jestli věřím, že ta buchta byla opravdu z roku 1997? Spíš ne, ale k panice to tehdy přispělo dost. :D 

Doufám, že se vám článek líbil, protože já mám stále pocit, že to prostě neumím předat tak autenticky, jak se to stalo (což snad ani nejde). Budu tím pádem moc ráda za vaši odezvu a  dejte mi vědět, zda byste si rádi přečetli i nějaké další příběhy (i ty méně vtipné! :D). 

P.S.: Ještě stále postuji fotky z Jávy na svůj instagram! @Anyzek26


Mějte se krásně a jezte s rozumem!

:)

9 komentářů:

  1. jééj nádherný článok o Indonézií, náhodou bol napísaný super fotky sú taktiež pekné až na tú žabu, veľmi som sa jej zľakla prišla mi taká strašidelná a tá jej koža ach jáááj :( a tá toaleta vyzerá dosť divne hlavne to umyvadlo prepokladám, že to je ako v nejakom horore :D , ale musím povedať že som sa aj nasmiala :-D hlavne je super, že si bola tak ďaleko od svojho domova♥
    https://clodyteenmummy.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za prvé děkuji za pěkný komentář. :) Jsem ráda, že tě pobavil! Vystihla si to pěkně, je super, že jsem byla tak daleko od domova...myslím, že takovou zkušenost by měl mít každý. :)

      Vymazat
  2. Moc hezký článek, velice se mě pobavila, vyděsila, no prostě páni, vcelku tě lituji, ale zážitek to musí být na celý život. Jistě piš další podobný články, já osobně si je moc ráda přečtu.
    Můj blog: http://theronie-blog.blogspot.cz/ budu ráda když se popřípadě podíváš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju, Verčo! :) Snad se ještě k nějakému článku z Jávy dostanu. :)

      Vymazat
  3. 1997 tak to je gol:D já nevím, já bych se ani nedivila, kdyby to fakt z toho 97 bylo :D mno poučení po příště, že když ti nabízí ubytování s jídlem, máte do toho jít :D a teda určitě bych uvítala i další články, přece jen tamtím směrem se nedostanu, takže ráda to prožiju jinýma očima :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem podobnou reakci, když jsem si to přečetla, hele. :D Takovýto "to si ze mě asi dělají p*del". :D Alespoň mám na co vzpomínat. :D

      Vymazat
  4. Krásný článek, takové historky mám moc ráda :) Budu se těšit na další.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuu, musím nad to zase sednout a něco sepsat. :)

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)