Cesta za minimalismem a "30day Minimalism Challenge"

středa 10. února 2016


Chtěla bych se s vámi podělit o takovou mojí novou či znovu nalezenou vášeň a o experiment, který s tím šel ruku v ruce. Zkuste si udržet svou koncentraci až do konce, protože některé věci, které chci předat, musím zaobalit do rozsáhlejší formy. Ve zkratce jde ale o minimalismus (což je styl života) a jednodušeji o vyklízení a zbavování se nepotřebných věcí. 

Jsem si téměř jistá, že mnoho mých přátel nebo bývalí/nynější spolubydlící by o mě v životě neřekli, že jsem minimalista, protože většinou jsem to byla právě já, kdo si do bytu nastěhoval nejvíce věcí - ale na mou obranu, já si vždy přivezla skoro celý život, kdežto oni mají většinu svých věcí doma. 
Ironicky právě tímto minimalistickým experimentem a tedy 30-denní minimalistickou výzvou jsem zjistila, že mám doma mnohem, ale mnohem víc věcí, než jsem si myslela. A to jsem po svém stěhování do Brna byla přesunuta do nejmenšího pokoje v domě, který vypadal celkem opuštěně a prázdně. 


K tomu, abyste jako amatéři (no offense) pochopili, k čemu výzva slouží a viděli v ní i něco jiného než prosté vyhazování věcí, musíte hledat hlubší smysl, který minimalismus skrývá. Obecně je to styl života, kdy se člověk snaží žít s co nejmenším počtem věcí, který mu potom umožňuje soustředit na důležitější aspekty jeho života. 
Já jakožto neúplný minimalista a jako někdo, kdo není ve fázi, kdy bych byla připravená na opravdový extrémový minimalismus (přesto že mě neskutečně inspiruje a fascinuje) v tom vidím především úlevu a sebereflexi



Ke své organizovanosti (nebo snaze o ní) a posedlosti čistým prostředím jsem musela dozrát. Nenarodila jsem se s tím a ani mi nebylo nic takového vštěpováno (moje mamka úklid nesnáší). Vždy jsem byla spíš nepořádná...nebo...těžko říct...jevila jsem se jako nepořádná. Nikdy mi nešlo udržet stálý pořádek, můj pokoj vypadal většinou neuklizeně, ale pro mě to byl můj organizovaný binčus. Každý nepořádek měl své místo. :D A když jsem se jednou za čas dala do úklidu, tak jsem to vzala strašně vážně. Pamatuji si, že jako dítě jsem rovnala knížky podle velikosti, časopisy podle data vydání a podobné šílenosti. V batohu jsem měla příšerně moc drobků, občas se tam našla i plesnivá svačina, ale v životě by se nestalo, že bych měla penál v jiné kapse, než jsem si určila, že by peněženka byla hozená mezi sešity apod.  

I dnes je pro mě v podstatě každý úklid velkým úklidem. Prach utírám z rámů dvěří, oken, jsem nervózní, když mi nejde nějaká skulina úplně dočista vyčistit a především mám pevně daný systém, kde co je. 
Jednou se mi při utírání stolu stalo, že jsem při vracení mých košíčků a krabiček na své místo měla pocit, že je něco trochu jinak. Trvalo mi asi deset minut, než jsem našla ten správný úhel, jak by měla být krabička pootočená a šlo asi o centimetr, o který byla posunutá jinde. 



Přese všechno působím jako někdo, kdo má hrozně moc věcí a kdo nezvládá udržet stálý pořádek. Můj přítel například nesnáší povrchový bordel, jeho stůl je skoro pořád čistý, všechno oblečení má uklizené ve skříni a nikde se mu nic nepovaluje. Já naopak vidím především špínu a štos oblečení mimo skříň mě nijak nevyvede z míry. 

Můj vztah k čistotě, uklízení a množství věcí, které vlastním se neustále mění a vyvíjí. Jedno je mi ale blízké stále a to právě láska k vyklízení. Vždy jsem ráda vyndala všechno oblečení, všechno si vyzkoušela a dala pryč věci, které jsem už nenosila. A popravdě, doopravdy si myslím, že mám o dost méně oblečení než ostatní. Na druhou stranu jsem dost emotivní člověk, který umí mít k věcem dost silný vztah - schovávala jsem si odmalička různé kamínky, obaly od žvýkaček od někoho, kdo pro mě něco znamenal apod. Spoustu mých věcí jsou v podstatě zhmotněné vzpomínky. 

Už ani nevím jak jsem se teď dostala k minimalismu jako takovému, ale začalo to videy na youtube, kde kanály jako Rachel Aust nebo LightbyCoco začaly úplně vyřazovat moje běžná videa beauty youtuberek a lifestylových vlogů. Byly to právě ony, které ve mně znovu zažehly potřebu vyklízet. 



Vyklízení starých a nepotřebných věcí je pro mne jako očistný rituál. Zbavuji se všeho, co mi už neslouží a co nepoužívám. Očista, kterou jsem ale provedla za cca uplynulý měsíc, byla ta největší ze všech, které jsem do tohoto momentu provedla. Co mi totiž minimalismus ukázal jako nový pohled na věc, byl fakt, že nestačí se zbavovat jen věcí, které už nepotřebujete, ale i těch, které už nemilujete. To bylo něco, co jsem nikdy nedělala, protože by mi to přišlo jako vyhazování peněz a jako neúcta k majetku. Což je pravděpodobně také důvod, proč panuje na světě materialismus a proč se tolik lidí uchyluje k hmotnému majetku. 

Zjistila jsem ale, že pokud se na svůj pokoj/byt podíváte s větším nadhledem, uvědomíte si, že naprostá většina věcí tam jen leží, že spousta věcí ve vás absolutně nevyvolává žádnou emoci, že ty věci tam prostě jsou, protože je tam někdo někdy dal, protože vám je někdo někdy dal. Podíváte se na dekoraci, která by měla zkrášlovat váš domov, ale zjistíte, že většina těch věcí tam prostě jen je, protože byste nevěděli co jiného s tím dělat. 
Pochopení toho, že minimalismus není jenom o co nejmenším hmotném majetku, ale že oje to o skutečnosti, že vlastníte jen ty věci, které dopravdy máte rádi a které vám nějakým způsobem přinášejí radost, bylo pro mne převratné, byla to filosofie, která si mne v ten moment získala. Ne ani tak proto, že by to znělo nějak neuvěřitelně, ale pro jednoduchý fakt, že to mohu zkusit, že je pravda, že jsem zahlcená věcmi, které jsem ani neviděla, že mám a že to není v podstatě nic drastického, protože mi zůstanou věci, které mám ráda. 



Proto jsem začala s 30-denní minimalistickou výzvou, o které jsem se dozvěděla na kanálu SugarMamma. Princip je velmi jednoduchý - první den se zbavíte jedné věci, druhý den se zbavíte dvou věcí, třetí den tří a tak dále až do 30. dne. Dohromady to činí 465 věcí. Zní to jako naprosto přehnané číslo, asi si říkáte "tolik věcí ani nemám" nebo "není přeci možné, že bych se mohl/a zbavit tolik věcí", věřte mi ale, je to možné, je to vlastně mnohem víc než možné. 

Já měla hoodně pochybností, že to zvládnu, dokonce jsem každý den smazala z počítače minimálně 20 fotek/souborů apod., abych to kdyžtak na konci mohla brát jako jednu věc k dobru. Řeknu vám to ale hned teď, abyste měli chuť číst dál - za 21 dnů (některé dny z challenge jsem zvládla za méně času), od 14. ledna do 9. února jsem se zbavila 674 věcí! 674 věcí mi zmizelo z pokoje, o kterém jsem si myslela, že tam nic nemám! 674 věcí, kdy většinu z nich jsem si ani nepamatovala, že mám! Kolik věcí by se asi zbavili lidé, kteří si myslí, že toho mají hodně?!

Jako bonus se mi podařilo vymazat i 696 souborů/fotek/her či programů z mého počítače, který už brečel a dával mi dost jasně najevo, že to bude jeho smrt, když ho trochu nepročistím. 

Nevím, jestli máte zájem o nějaký bližší postup, jak jsem věci vyklízela, v jakém pořadí, jak detailně jsem je počítala, ale každopádně ráda vám to popíšu v samostatném článku, protože tenhle je už dost dlouhý sám o sobě. Nacházela jsem ale opravdu dost zvláštní věci. :D Knížku o české pornoherečce, střepy z flašek od piva, věštící karty, nálepky proti molům a jiné šílenosti. A prosím, neptejte se mě, jak jsem se k tomu dostala! :D Jsem zkrátka velmi sentimentální osoba a není divu, že jsem měla schované všechny diáře, které jsem kdy měla. Ten pokoj ale doopravdy vypadal prázdně! 



Přiznávám se, já to vyklízení milovala, byla to jediná věc, na kterou jsem se na další den těšila, protože jinak jsem se celý zbytek dne jenom učila, brečela a zase učila. Naplňovalo mě to, protože to byl nejenom symbol toho, že nechávám minulost za sebou, ale byl to viditelný, hmatatelný pokrok. 
Donutilo mě to zamyslet se nad sebou, nad tím, jak uvažuji, co je pro mě důležité, co očividně pro mě bylo důležité. Uvědomila jsem si, že obrovské množství těch předmětů si nechávám jenom proto, že je mi líto je vyhodit, že nevím co s nimi a že i když se mi ta určitá věc nijak extra nelíbí, nekoupím si novou a hezčí, protože mám přeci tohle. A pokud si jí koupím, tak se mi tady válejí obě. 
Jasně jsem viděla, že je to naprostý mix stylů a že se to k sobě vzájemně ani nehodí.

Víc detailů a poznatků bych asi spíš napsala do toho samotného článku, ale prozradím vám jednu zásadní věc - mnoho věcí, které mi tady tvořily ten bordel, byly dárky. Nechtěné dárky nebo takové, které se mi nikdy nezačaly líbit, ale nechtěla jsem jimi pohrdat, tak jsem je (paradoxně) schovala do kouta pokoje, kde jsem je nemohla vidět. A když se nad tím zamyslíte, vůbec to nedává smysl. V čem je ta pointa si nechávat dárky, které vám nedělají radost? V podstatě vám to jen připomíná vaší nevděčnost, že se vám to nelíbí a jsou to takové hmotné výčitky.  

Důležité je si pamatovat, že pro vaše vyřazené věci není konečným cílem odpadkový koš, ale že se většina dá recyklovat, že oblečení můžete dát na charitu a že spoustu maličkostí můžete někomu dát. 

Po splnění výzvy jsem měla dvě možnosti - buď budu pokračovat a nebo toho nechám a smysl té výzvy se ztratí někde v duchaprázdnu. Dala jsem pryč nějakých dalších 200 věcí a co je úsměvné - stále nekončím. Čeká mě koupelna, chci znovu projít byt v Brně a na půdě mám pravděpodobně několik krabic z dětství, ale nespěchám na to, protože zatím můžu zjednodušovat spoustu věcí kolem sebe a aplikovat minimalismus nejenom na fyzické věci, ale i na ty digitální, mohu ho aplikovat na svůj čas, na lidi, se kterými se stýkám, kde jsem zjistila, že vlastně celý tenhle půlrok jsem to dělala, anižbych to pojmenovávala jako minimalismus. 

Těch možností a cest je tolik a já vám můžu upřímně říct, že ať už to zní jakkoli přehnaně či extrémisticky, je to neuvěřitelně dobrý pocit. Jako kdyby jste se každým dnem zbavovali dalšího zátěží. 



zdroje obrázků - WeHeartIt/Instagram

Nevím, jestli jsem vás tím nějak oslovila nebo inspirovala, ale je to téma, o kterém by se dalo psát do nekonečna. Velmi úzce také souvisí s mojí začínající sérií "Time management pro lenochy", která se vám zatím moc líbila, takže tohle můžete brát jako takovou nadstavbu pro pokročilé. :D Budu moc vděčná za jakoukoli zpětnou vazbu, nezapomeňte se mi ozvat, pokud chcete nějaký podrobnější "návod" na vyklízení, protože i může být věda a pokud vás nechytlo, ale dočetli jste až sem, tak mi udělejte laskavost a jen se rozhlédněte po vašem pokoji a mějte oči otevřené. 


Mějte se krásně a jednoduše! 

:) 

5 komentářů:

  1. Já jsem přímo neskutečný kramář, jakmile někde vidím nějakou blbost, která mi sice bude úplně k ničemu, ale líbí se mi, prostě ji koupím a pak se divím, že nemám peníze ani volné místo. :D O minimalismu už slyším v poslední době poněkolikáté, nenamáhala jsem se ale si o tom něco víc zjistit, dokud jsem nenarazila na tvůj článek, který se mi dost zalíbil a najednou mám chuť vyhodit polovinu pokoje. Rozhodně stojí za to zkusit žít aspoň jednoduše, když zdravě ani aktivně to zatím moc neumím. :')

    OdpovědětVymazat
  2. Ja sa tiež v poslednom čase zbavujem nepotrebných vecí, lebo ono to skladovanie všetkého človeka len obmedzuje a ja sa potom tak cíti akoby unavený a bez energie. Hlavne šatník si triedim takmer pravidelne, minule som vyhádzala tri plné tašky oblečenia, skrátka sa fakt neoplatí čakať 10 rokov, kedy to aj tak vyhodíme. Aj časopisy som už zredukovala, odkedy mám blog, tak nové už nekupujem, aj knihy nakupujem pomnenej a hlavne také tie romány na jedno prečítanie, to nemá zmysel do toho investovať. A aj s kozmetikou sa snažím narobiť poriadok, hoci táto oblasť u mňa stále chátra.
    Bianka

    OdpovědětVymazat
  3. Hodně ispirativní článek, díky za něj :)
    Zrovna jsem ve fázi, kdy bych taky ráda zredukovala počet věcí kolem sebe, ale přesně jak píšeš - je mi líto to udělat. Spousta z nich jsou vzpomínky, nebo dárky, které mi sice nic neříkají, ale vím, že mi byly darovány s "dobrým úmyslem", dotyčný mě chtě potěšit - a mně to prostě přijde jako znevažování té snahy. Pravda je, že valnou většinou těchto předmětů (dárků i "vzpomínek") nevyužívám, mám je někde schované v koutě, ale když je vidím, už je vyhodit nedokážu. Dnes jsem začala (ještě před čtením článku :D) alespoň právě s čištěním souborů v počítači, to mi nedělá takový problém, tak snad se k tomu někdy dostanu... Stejně tak mám spoustu oblečení, které nenosím, ale váží se k němu vzpomínky a tak se ho prostě nechci zbavovat.
    Jinak ještě k tomu udržování pořádku - s přítelem to máme nastavené naprosto odlišně, takže se občas pěkně vytáčíme a běžně se nechápeme. Já třeba potřebuju mít vše na svém místě - když mi odloží něco o kousek vedle, mám z toho fakt nepříjemný pocit a musím to jít přerovnat. Na druhou stranu, takový věci jako prach na skříni apod. mě nijak z míry nevyvedou. Přítel věcem absolutně žádné místo nedává, dá se říct, že je položí, kam ho napadne, ale vyvádí z chlupu, který najde na podlaze. (Mám tři psy a králíka, kteří většinou běhají volně po bytě). Ale je pravda, že co jsem s ním, uklízím podstatně víc, tak snad se to jednou taky srovná :) Jen toho nutkání mít věci "tam, kam patří" se asi nezbavím.

    OdpovědětVymazat
  4. Budu upřímná, když jsem viděla, jak dlouhý článek to je, měla jsem ho chuť zavřít s tím, že ze mě minimalista stejně nebude. Jsem sentimentální, schovávám si spoustu věcí a také mám slabost pro téměř barokní výzdobu, bydlet mezi sterilně bílou bych asi nezvládla. I tak mi tvůj článek ale nakonec přišel strašně inspirativní a užitečný. Nedávno jsem se přestěhovala do jiné země, takže spousta věcí zůstala doma v Česku a svým způsobem jsem se jich zbavila, ale i tady, když se teď rozhlédnu po pokoji, vidím, že se mi tu válí tolik nepořádku, který jen zabírá místo, že mám chuť to všechno nanosit do popelnice a nejspíš to se spoustou věcí i udělám, protože máš pravdu, k ničemu už nejsou. Takže díky, tenhle článek opravdu k něčemu byl :)

    OdpovědětVymazat
  5. Veľmi zaujímavý článok a ako vidím, zhodnem sa tu v komentároch asi s každým. To sme všetci také škrečky? :D Tiež skladujem všetko možné aj nemožné... aj keď v oblečení som sa to už naučila obmedzovať. Minulý rok sme doma robili asi prvýkrát fakt obrovské upratovanie, z celého bytu poputovalo preč možno aj okolo 50 plných vriec. Samozrejme, nielen s oblečením. :D Odvtedy sa tu cítim úplne lepšie, mám aj pocit, že je tu u nás nejako čistejšie. Ja som si inak vždy myslela, že minimalizmus je hlavne o jednoduchosti, ale fakt by ma nenapadlo, že to môže byť práve aj o tom, že vlastníme len veci, ku ktorým máme nejaký vzťah. To mi dáva hneď väčšiu logiku a hlavne to prekvapenie, že tiež som čiastočne minimalistka. Asi pôjdem znova vyhádzať nejaké hlúposti. :D Rozhodne mi tvoj článok zmenil pohľad na tento spôsob žitia.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas. :)