Jít či nejít na střední školu veterinární?

středa 31. srpna 2016
Zdravím a vítám opět u veterinárního článku. :) 

V minulém článku jsme v komentářích diskutovali o věčném tématu - co vlastně ta střední veterinární škola, jestli je dobrá, jestli za to stojí, kde jsou plusy a mínusy apod. Já chodila na gympl, takže moje názory jsou celkem stísněné, a proto jsem rozhodila sítě a vyzpovídala tři slečny, které mají tuto školu za sebou a mohli by vám rozšířit obzory a usnadnit rozhodování. 

Bez velkého zdržování se tedy rovnou pustím do toho a holky vám nejdříve představím. 

Nikča jde se mnou do třeťáku v rámci fakulty veterinárního lékařství a mimo školu zvládá hrát i v kapele
Péťa jde také do třeťáku, ale chodí na druhou fakultu, tedy hygienu. I ona je o dost akčnější než já a věnuje se například dogtrekkingu. 
Marťu jsem poznala teď v létě na brigádě a ta míří letos do pátého ročníku na hygieně. 

1. Na jakou střední veterinární školu jsi chodil/a?

Nikča: Ahoj Anet, byla to Střední odborná škola veterinární v Hradci Králové (www.sosvet.cz). Už od samého začátku jsem měla jasno, co chci dělat – veterinu. Takže jít na střední veterinu byla jasná volba.
Péťa:  Chodila jsem na SOŠ Veterinární Hradec Králové - Kukleny. 
Marťa: Chodila jsem na střední veterinu v Českých Budějovicích. (SOŠ veterinární, mechanizační a zahradnická - http://www.soscb.cz/)

2. Myslíš, že tě střední veterinární lépe připravila na studium veteriny jako takové? Lépe nežli lidi, kteří chodili na gymnázium? 

Nikča: Ohledně toho, jak mě tato škola připravila na studium na VFU se dá říct hodně, má to své výhody i nevýhody. Samozřejmě škola se chlubí tím, že studenty připraví na další studium. To je pravda, pokud sem zahrnu odborné předměty a praxi. K těm patří například chov hospodářských zvířat, chov drobných zvířat, nemoci zvířat, včelařství, mikrobiologie a parazitologie, patologie, výživa zvířat, laboratorní metody, chirurgie, hygiena a technologie potravin, reprodukce zvířat, ale i latina. Praxe ve školních stájích, ve školní sýrárně, na SVU, na zemědělských podnicích, na klinikách, v zoo atd. Tyto zkušenosti a znalosti se však začnou hodit spíše až ve vyšších ročnících při studiu na VFU, ale i do začátku je to plus pro některé nízkokreditové odborné předměty.
Hlavní mínus jsem viděla v přípravě na přijímačky. Na střední je biologie a chemie asi 2 roky a ve čtvrtém ročníku si můžete zvolit jeden seminář a volíte právě mezi biologií, chemií a dalšími zájmovými předměty jako je například myslivost nebo kynologie. Já volila chemii, protože mi vždy přišla těžší a tak aby mi to pomohlo při přípravě na přijímačky. Biologie mi ale chyběla a já mám do teď problém popsat buňku. Chodila jsem tedy na přípravný kurz na přijímačky pořádaný právě VFU. Jsou to v podstatě víkendové přednášky. Poskytnou vám prezentace i vzorové otázky. Právě na těchto kurzech jsem zjistila, jaký je mezi studenty SOŠ vet a studenty gymnázií rozdíl. ,,Gympláci“ tohle všechno už znali a brali to spíše jen jako takovou osnovu, co je důležité a na co se při učení na přijímačky soustředit a mě z toho šla hlava kolem. Na gymnáziu se maturita skládá za normálních okolností ze čtyř předmětů: matematika/angličtina, čeština a lidé myslící dopředu si zvolí jako další biologii a chemii. Tím pádem trefí dvě mouchy jednou ranou. Na SOŠ veterinární máte pět maturitních předmětů: matematika/angličtina, čeština, nemoci zvířat, chov zvířat a praxe. Plus navíc se ještě musíte učit biologii a chemii zvlášť na přijímačky.
Nebyla to žádná flákačka, jakože si myslíte, že po maturitě máte o měsíc dříve prázdniny než ostatní. To zaplní učení na přijímačky. Ve finále jsem byla jediná, kdo se od nás dostal na VFU fakultu veterinárního lékařství. Ostatní, kdo chtěli veterinu studovat dále, zakotvili na hygieně. Jak jsem už psala, od začátku jsem měla jasný cíl, co chci dělat a tak jsem se snažila svému snu dopomoct. Při studiu na SOŠ veterinární jsem si dělala kurz přepravy zvířat, inseminační kurz, byla jsem na stáži na Krétě a reprezentovala jsem školu v soutěži středních veterinárních škol. To všechno mi jistě pomohlo při přijímačkách získat bonusové body navíc za mimoškolní aktivity.
Pokud máte nějaký sen a chcete, aby se vyplnil, musíte pro to samozřejmě něco udělat. Snaha a aktivita se cení.
Péťa: Myslím, že je to dost složité a jak SOŠ, tak gympl mají své pro a proti. Myslím, že já osobně mám výhodu v tom, že už jsem si hodně věcí osahala, umím dávat injekce, mám určité návyky, naučila jsem se na praxi šít, vím jak se chovat ke zvířatům apod. Mám i určité povědomí o nemocech, o chovu zvířat a některé zkoušky jsem měla defakto ze znalostí ze střední (zootechnika, částečně výživa atd..). Avšak nemyslím si, že ta škola připraví na tu náročnost a potřebu se intenzivně učit. Myslím, že člověk na gymplu, není-li úplně geniální už nějaké učící návyky má. Já je ze SOŠ neměla. Teď už jsem si systém našla, ale až v půlce druháku. kde už se to těžko dohání a možná mi to bude osudným. Ale na druhou stranu znám hodně lidí ze SOŠ, kterým ten přechod takový problém nedělal.
Marťa: Myslím si, že gymnázium ani střední veterina člověka nepřipraví na to, co ho čeká na VFU ( :D ) Vidím to tak, že člověk, který studoval střední veterinu má výhody že: 
1. Ví, co tato práce veterináře bude obnášet – zkusí si to na praxích na klinice, ordinaci, jatkách, zemědělských družstvech. 
2. I když nakonec VŠ studovat nebude (nedostane se na VŠ, ukončí studium, …), tak stále může víceméně dělat práci, co chtěl, co by ho bavila atd… 
A pro mě 3. Studium jako takové mi přijde určitě zajímavější (praxe, výjezdy a exkurze), než rozšiřování všeobecného přehledu a nic navíc - žádný určitý „směr“ do budoucna (ale to je můj pohled na věc :-) ). Na druhou stranu, gymnázium asi člověka naučí „se učit“ (šprtat, biflovat :D :D ), což na střední veterině nikdy nebylo potřeba (resp. učení toho, co tě baví není trýznivé). Údajně se i lépe dostaneš na VŠ z gymnázia - ale myslím, že člověk co se řádně připraví na přijímačky na danou školu tak se na ní prostě dostane (i kdyby časem).

3. Litoval/a jsi někdy, že jsi nešel/nešla na obecnější školu? 

Nikča: V žádném případě bych neměnila za gymnázium a kdybych měla možnost druhé volby, opět bych šla na SOŠ veterinární. Studium tam mě hrozně bavilo a už jsem se mohla pohybovat v lékařském prostředí. Tam jsem byla v neustálém kontaktu se zvířaty a získala zkušenosti a znalosti, které na VŠ ve většině případech berou jako samozřejmost. Po střední veterinární už vím co čekat na vysoké. Nepřekvapí mě krev, pitva, pach prasat a močůvky, ani to, jak je kráva veliká :D. Pro některé mé spolužáky, kteří nejsou zvyklí pohybovat se mezi velkými zvířaty a hráli si doma jen s křečkem, byly tyto vjemy dost šokující a ještě budou :D.
Samozřejmě volba jít na střední veterinu mě zasáhla tím způsobem, že nemám zas takový obecný přehled, který nabízí gymnázia. Mé znalosti z historie, zeměpisu a dalších základních předmětů jsou dost chabé.
Péťa: Litovala ze začátku, ale přešlo mě to. Šla jsem do Hradce, protože jsem chtěla a na škole se mi moc líbilo. Fajn učitelé, učivo mě moc bavilo a našla jsem tam kamarády na celý život. Nedokážu si představit, jak bych se trápila s některými předměty na gymplu. 
Marťa: Nikdy jsem nelitovala své volby SOŠ veteriny, na střední veterinu bych se vrátila hned :-) I teď, když jsem na VŠ veterině (chybí mi praxe a pravidelné výjezdy). Na gymnázium jsem nešla, ani nechtěla, protože jsem měla jasno, co chci dělat a také mě děsila představa, že to bude jen nudné monotónní učení dějepisu, zeměpisu, matiky, … prostě to, co se v běžném životě a budoucím povolání velmi pravděpodobně neuplatní a koho tyhle věci do hloubky zajímají, ten si je zjistí. 


4. Jak moc se liší střední veterinární od samotného studia na veterině - v rámci lidí, učitelů, obsahu učení a úrovni školy z pohledu, jak moc je to těžké? 

Nikča: Jak už se čeká od střední, učivo je tam jednodušší a stručnější než pak na vysoké. O SOŠ veterinární v Hradci Králové se říká, že je v ČR nejlepší. To bohužel nemůžu posoudit, je ale pravda, že praxe i do jisté míry učivo se od ostatních v něčem liší. Škola to ale není těžká, protože už se vlastně učíte to, co vás baví. Já jsem si fascinovaně při hodinách odborných předmětů psala zápisky a procházela jsem většinou s jedničkami. Nyní při studiu na VFU jsem musela kvůli kvantitě učení odsunout své zájmy do kouta a věnovat se hlavně škole. Je to jedoucí vlak, který rychle pokračuje dál. Když vystoupíte, musíte pak vynaložit hodně úsilí, aby jste vlak dohonili a mohli se v něm opět vést.
Co se týče spolužáků, je to asi všude stejné a záleží, na koho narazíte, lidé se mění. S učiteli je to podobné, je to člověk od člověka. I když na střední se učitelé zajímají více o jednotlivce a s dobrými vztahy nemáte problém kohokoliv požádat o pomoc. Profesoři a doktoři na vysoké si většinou nepamatují ani vaše jméno a už vůbec je v takovém kvantu lidí nezajímá váš osobní život a vaše problémy, proč nejste naučeni na zkoušku. 
Péťa: U maturity nám jedna učitelka řekla, že na střední u maturity hledají to, co umíte, kdežto na výšce to, co neumíte. A myslím, že to platí. Přišlo mi, že střední byla i celkově více spravedlivější. Asi to bylo menším počtem studentů. Celkově nás tam brali jako sobě rovné, až na výjimky samozřejmě. A obtížnost studia se podle mě nedá srovnat. Ale myslím, že to tak mají i lidé z gymplu. Učiva bylo i na střední hodně, ale s výškou se to prostě nedá srovnat.
Marťa: Obsah učiva i osnov je rámcově velmi podobný – nejprve anatomie a fyziologie, patologie, farmakologie a nakonec nemoci jednotlivých zvířat. Rozdíl je v tom, že na střední veterině toho nebylo takové kvantum, co po nás vyžadovali – přece jenom, vet. technik a vet. doktor, to je trochu rozdíl. Co se týče úrovně střední veteriny, kam jsem chodila já, tak mohu říct, že prostředí bylo velmi pěkné, škola se postupně modernizuje, studijní materiály byly odpovídající (mnoho z nich by se dalo využít i teď jako „kostra“). Vyučující vstřícní, chápaví a naučili to, co měli. Měli jsme i malý školní statek, byly zajištěny praxe – takže jsme měli kde získat praktické dovednosti. Na střední jsem získala daleko víc praktických dovedností, než na VŠ a to jsem v 5. ročníku. Na VŠ to také není špatné, ale nikoho vůbec nezajímá individuál – což je možná škoda, přece jen jsme budoucí doktoři. Pak vyleze XY „patlalů“, co neumí vůbec nic. Na druhou stranu při tolika studentech se to nedá jinak udělat. Škola jako taková se jeví jako velmi dobrá – jediná veterina v ČR, zahraniční studenti, kliniky s nejnovějšími přístroji. Praxe škola nezajištuje, kvůli počtu lidí. Kvůli počtu lidí si kolikrát ani nezkusí všichni to, co se dělá na cvičení - a to je prostě špatně, aby tuhle školu dokončil někdo, kdo nikdy ani nepíchnul injekci do svalu. Vyučující jsou často nevrlí, protože dělají dvě práce – učí a ordinují. Často nejsou studijní materiály a člověk musí sám jít a něco si sehnat. Nicméně to by měl každý průměrně inteligentní člověk zvládnout – umět získat informace. VŠ mi přišla náročná především v 1.ročníku, ale to bylo tím, že byla škola od rána do večera. A veškerý volný čas člověk věnoval učení (anatomii a histologii). Jinak se učím průběžně a úplně v klidu to zvládám (známkami jsem lepší průměr), nepřijde mi to těžké, ale to je zase tím, že mě to zajímá.

5. Máš nějakou radu pro někoho, kdo se momentálně rozhoduje, na jakou střední školu jít? Co bys takovému člověku řekl/a?

Nikča: Pokud se rozhodujete, jestli jít na střední veterinu nebo gympl, pamatujte na to, že o nemocech zvířat a jak je léčit se vám bude učit lépe, než vyjmenovávat vzestupně panovníky z historie. Na odborné střední najdete více kamarádů se společnými zájmy a každý den se při učení dozvíte něco opravdu zajímavého. Navíc, i když by jste studovat vysokou školu neměli v plánu, otevírá se vám řada pracovních možností se zvířaty. Radím, aby jste si nenechali zmařit své sny a soustředili se na to, co vás baví a čemu se chcete věnovat.
Péťa: Ať si do toho nenechá kecat od ostatních a udělá to tak, jak to cítí. Pokud ví, že by se na gymplu trápil s některými předměty zbytečně, ať jde na střední. I od nás lidé chodí na jiné výšky - většina na zemědělku, ale jsou tam i peďáky, lidská medicína, psychologie, záchranáři atd atd. A furt je lepší posrat si to podle svého, než podle někoho jiného. Pokud bude člověk makat i na střední, je určitý předpoklad, že se na výšku dostane. Ale pokud mu to nepůjde ani na střední a bude vědět, že na výšku nemá, tak alespoň bude mít maturitu s nějakým zaměřením, než gympl bez ničeho.


Tak já doufám, že vám holky alespoň trochu pomohli a rozšířili obzory. Je zvláštní, jak na to já gymplák a holky s touto školou máme jiný názor. Já například gymplu vůbec nelituji a jsem vděčná, že do nás vštěpovali, že cizí jazyky jsou nutnost a že se dokážu bavit ve společnosti o spoustě věcech a ne jenom o zvířatech, která jednoduše ne každého zajímají. 
Každopádně praktická stránka se střední veterině nemůže odepřít a je pravda, že opravdové praxe je na škole velmi pomálu.
Vždycky jsem věřila v to, že pokud člověk v něco věří a věří v sebe, dokáže vše, co si umane. Dnes už chápu, že k takové víře je potřeba pořádná dávka pokory, soudnosti a smyslu pro realitu, protože jinak se dostáváme k lidem, o kterých jsem psala v minulém článku. 

Závěrem tedy asi takto, pokud máš víru v sebe a ve své sny, jsi dostatečně soudný na to, aby jsi byl schopný rozpoznat své slabosti a dokázal vstřebat fakt, že se možná ukáže, že na to nemáš, běž si za svým cílem, ať už ti život nastraží jakoukoliv překážku. 

Mějte se krásně!

:)

2 komentáře:

  1. Jen bych doplnila, v ordinaci můžeš pracovat i bez střední školy, ta není nutností. Ze svého okolí znám více lidí, kteří takto pracují, jedna tedy vystudovaná zdravotní sestra, ale zbylé slečny nemají žádné vzdělání v oboru (jen gympl, ekonomka, jedna tedy bc na zemědělce) a v ordinaci normálně asistují - veterináři jim řekli, že záleží především na jejich vztahu ke zvířatům a ochotě se učit a zbytek je raději zaučí sami. Tím pádem pro mě SŠ veterinární ztrácí hodně bodů, a jako jedinou výhodu pak právě vidím možnosti praxe. Sama bych tedy radila raději gymnázium.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas. :)