Štastné a veselé a však to znáte :)

Skoro po třech týdnech vás zdravím a doufám, že jste tu s úsměvem a ne s vidlemi a výrazem "Kde si sakra byla, Aneto?!".

Musím říct, že tahle moje prosincovo-vánoční blogerská dovolená byla tak trochu plánovaná, akorát jsem se styděla vám to prozradit. Nejenomže jsem se potřebovala naprosto bezpodmínečně soustředit na školu, ale právě na nadcházející Vánoce a dárky, které bylo potřeba vyřídit. 

A je mi moc líto, že u mě na blogu žádné vánoční články nenajdete, protože já letos byla velmi kreativní a vybírala jsem dárky ze srdce a ne z nutnosti. Třeba ale nějaké fotky ještě splaším. A ano...fotky. V našem bytě je tolik světla jako asi v pravěké jeskyni a neustále plno, takže na nějaké dokonale promakané dekorace jsem mohla zapomenout. 

Co se týče té školy, "co mě nezabije, to mě posílí", je to tak, že jo? Jestli ne, tak budu asi brzo pod hlínou. :D Říkat na veterině poslednímu týdnu týden zápočtový je taková zbytečnost, protože celý semestr by se mohl nazývat zápočtový. Myslela jsem si, že když se tak moc dřeme celý měsíce, bude konec volnější a míň stresovej. Haha, nikdy. Poslední týden jsem měla každý den jeden zápočet. Zpropadenou biologii jsem nedala ani napodruhý, takže mě to čeká ještě v lednu a k tomu dalších 5 zkoušek/zápočtů. 


Na bytě jsme už byli na sebe protivný, protože každej toho měl plný zuby a chtěli jsme domů. Vánoční Brno je zážitek sám o sobě. Trhy, bílej svařák a lidi. Všude jsou lidi. Vánoční evakuace do obchoďáků. 

Nebojte se ale, beru to s nadhledem a pod kůži to nepouštim. Brečela jsem jenom kvůli dojemný reklamě o zrzečkovi a když jsem si myslela, že umřel ten velkej psí dobrák v Lady a Trampovi. 

Jo a ty Vánoce. Chtěla jsem Vám popřát všechno nejlepší (k narozeninám, Aneto?)...teda...šťastný a veselý svátky vánoční a příjemný vstup do nového roku. Předsevzetí nechte na jindy a přejme si jen to, ať je následující rok lepší než letošní nebo alespoň stejně dobrý. :) Nepřeju vám hromadu dárků, ale minimálně jeden, ze kterého Vám srdíčko zaplesá radostí. Snad dostanete i něco, co jste nečekali. Doufám, že rozdáváte dárky s láskou a prázdnou peněženku schováváte do skříně s pocitem, že se jednoho dne zase naplní. 
Nezapomeňte, že Vánoce jsou o tom, že rodina je zase po roce pohromadě, takže je důležitý všechno to drama a řev nějak přežít. A pořádně se najíst. :) (I na to víno se místečko najde.)

A poslední věc přímo k blogu. Ze začátku jsem výčitky kvůli mé psací pauze neměla, ale teda zamrzelo mě u srdce, když jsem viděla, jak statistiky šplhají každou neděli...a marně. Asi to tu někdo má vážně rád a já jsem za to TAK vděčná. Nebudu nic slibovat, protože doba vánoční je pro mě ježdění od tátovi k mamce a momentálně i setkávání se s přáteli, které jsem několik měsíců neviděla, nevím tedy, jak budu stíhat psát a hlavně připravovat nějaký kvalitnější články s fotkami apod. Nezlobte se prosím tedy, zda ani tuto neděli nepřijde článek.
Co si ale slibme je čas. Čas, který opravdu prožijeme a nebudeme ztrácet u počítače, u tohodle zpustlého blogu, ale venku. Takhle krásně není proto, abychom seděli doma s tím, že není sníh. ;) (Nabádám i samu sebe.) 

jedna klasická selfie - double!

ups, spletla jsem se :D 

Mějte se báječně vánočně, díky za Vás.

:)

P.S.: Víte, že blog navštívila Lucie van Koten a nechala mi tu i komentář? Juchuchucu!