Jak moc je ta veterina vlastně těžká?

sobota 16. července 2016
Zdravím všechny, doufám, že si užíváte léto a smějete se každý den! :) 

Množí se mi zprávy ohledně studia na veterině. Neříkám, že mě otravují, to určitě ne, ale všímám si, že se dotazy docela opakují nebo respektive se týkají stejného tématu. "Dá se to zvládnout?"


V podstatě je to zásadní dotaz, o který jsem se tehdy zajímala i já - jestli se to dá přežít. To je totiž otázka, na kterou nikde nenajdete odpověď, ať už se snažíte jakkoliv. Můžete si zjistit, jak se na školu dostat, jaké předměty budete mít, kolik všechno bude stát apod., ale kolik to bude stát vás jako člověka, to už je všechno jen osobní názor a vy mu můžete buď věřit nebo ne. 

Já mám to štěstí, že právě díky blogu a svým článkům si lidé o můj názor píší a musím přiznat, je strašně těžké ho správně podat - správně objektivně. 
Beztak je mi vždy jasné, že ačkoliv to napíšu sebelíp, člověk si na to bude muset přijít sám, pokud na to tedy bude mít "koule". 


Ta intenzita se totiž jednoduše vysvětlit nedá, navíc každý to vnímá trochu jinak. Tenhle rok jsem se už dost setkávala s velkou touhou po penězích aneb "studuji, abych dostala stipendium".
Takže existují různé extrémy (o kterých očividně píšu pořád) - lidé, co se tu drží zuby nehty, ale vlastně už jsou jednou nohou venku a nebo naši známí veterinární Avengeři, kterým už často nestačí Áčka, ale potřebují svou inteligenci a píli i zpeněžit. 
Nesnažím se naznačovat, který z extrémů je horší, nebo zda jsou vůbec špatné - hádám, že každý si přece jenom žije po svém, každopádně mně obecně extrémy sympatické nejsou, protože já sama hledám v životě především rovnováhu. 

Pokud bych měla jakkoliv poradit právě ohledně tohoto tématu - hledejte v sobě soudnost. Ta totiž na veterině velmi často chybí a je příčinou většiny problémů a stresů - alespoň dle mého. Prosím ale, za žádnou cenu neberte moje články jako absolutní pravdu o naší univerzitě a proboha nakonec si udělejte, co chcete. :D 

Co se týká té soudnosti, je to něco co vám zachrání kůži, ne ani tak na veterině, ale v životě. Pokud si včas neuvědomíte, že na to nemáte, ztrácíte čas - svůj vlastní drahocenný čas života, který byste mohli trávit někde jinde, jinak, s jinými lidmi a především někde, kde vám bude dobře, ztrácíte. Zdá se to jako primitivní věc, přece poznám hned, jestli na to mám nebo ne. Bohužel můžu říct, že na vlastní oči vídám lidi, kteří na tuhle školu prostě nemají a soudní nejsou. Skoro všichni jsou potom ten typ člověka, který za všechny chyby viní ostatní. 
Potom je tu ten další extrém bez soudnosti aneb "dostávám Áčka, ale nikdy nic neumim". Tyhle lidičky známe jak ze základky, tak ze střední, jsou to většinou ti šprti, které jsme nesnášeli a chtěli jsme jim ponořit tváře do záchodu, když před každou písemkou básnili, že vlastně vůbec nic neví. V určité formě to děláme každý, radši se dopředu podceňujeme, abychom ze sebe nebyli zklamaní. Co je ale moc, to je příliš. Jedna moje dobrá kamarádka je tenhle typ hysterky a zbožňuju jí, je pro mne motivací, zvládá vše, na co sáhne, ale během zkouškového bych ji raději někam zavřela. :D 


Soudnost se ale proplétá i do všeho ostatního. Na veterině už nemůžete být nejlepší. Musíte být soudní a rozvrhnout si čas, kdy se budete učit. Musíte se učit. Nemůžete každý den chodit do hospody a potom si stěžovat, že ta škola je nezvladatelně těžká. Zkrátka soudnost je klíčová vlastnost k přežití, k zachování si dobrého duševního rozpoložení a je to také důležité spojení s realitou

Můžu uvést tři příklady soudnosti, které se veteriny týkají. 
1. Kamaráda vylili z prvního ročníku, neměl dostatek kreditů, aby se dostal do druháku, mohl udělat to, co dělají mnozí ostatní a přidat si opět přihlášku, ale neudělal to a přiznal si, že tahle škola není pro něj. 
2. Na konci druhého ročníku, ještě během zkouškového, se kamarádka rozhodla, že na tohle už prostě nemá. Měla podanou přihlášku na jinou školu, kam se dostala, přestala se učit na zkoušky a s úlevou v srdci řekla veterině sbohem
3. Kamarád "cestovatel", který strávil skoro každý víkend v autě a za hranicemi se konečně odhodlal k vážnějšímu kroku a studium přerušil - chce si dát na rok pauzu a zjistit, jestli je veterina opravdu pro něho. 

Sice jsou to všechno příběhy, které skončily jakoby špatně, ale jsou to v podstatě hrdinové. Ten tlak být dobrý a jít si stoprocentně za tím, za čím jste sem přišli, je obrovský a dle mého přiznat si, že na to nemáte, je stejně odvážné jako přihlásit se sem. 


Může se zdát, že ubíhám od tématu, ale opravdu to s tou původní otázkou souvisí. Je úplně jedno, kdybych vám popsala, že jsou týdny, kdy se učím celý celičký den, přestávky mám jen na jídlo a na jeden sitcom, že během semestru jezdím sice dvakrát měsíčně domů, ale skoro celý víkend se učím, že je jedno, jestli toho mám ve škole hodně nebo málo, ale že většinou vždycky jsem unavená...je to úplně jedno. Každý vám řekne v podstatě to samé trochu jinak. 

Všichni se hodně učíme. Všichni jsme vystresovaní. Všichni máme dny, kdy si myslíme, že už to nedáme. 

Ne každý má ale soudnost. Ne každý ví, kde jsou jeho přednosti a nedostatky. Ne každý chce vědět, kde jsou jeho přednosti a nedostatky. Ne každý ví, co chce. Ne každý ví, jestli to chce dostatečně. 

A já vám bohužel nemůžu říct, zda soudní jste či nejste. Můžou vám všichni vaši přátelé, všichni kamarádi říct "vždyť jsi tak chytrá, určitě na to máš", ale nemáte na to. Můžete si o sobě myslet, že jste ten nejstupidnější člověk pod Sluncem a tu školu byste zvládali se stipendiem. To já nevím a neví to nikdo, kdo vám nějak radí. 

Vy byste ale měli vědět, zda je veterina něco, co chcete dělat. 
Ale je v pořádku, pokud to nevíte stoprocentně. Věřte mi, i já často váhám, jestli jsem se nesekla s oborem a nestačilo by mi chovatelství nebo jestli si nemám našetřit peníze a vyjet do Afriky zachraňovat lidský životy a ne se furt zaobírat sama sebou a svou budoucností (protože i to mi často leze na palici). Důležitý je, že na konci dne vím, že na to mám a že jsem schopná si na tu prdel sednout, číst a vědět, že když chci, tak se to naučím. 

A vy buď víte, o čem mluvím a víte, že to zkrátka musíte risknout a nebo si řeknete "víš co, možná je tu pro mě jiná cesta" a je úplně jedno, jak se rozhodnete, pokud víte, že jednáte správně, že se cítíte dobře a že jednáte soudně. 
Budete hrdinové tak jako tak. :) Rozhodovat se o svém životě není jednoduchá věc. 


Mějte se krásně a buďte soudní. 

:)

13 komentářů:

  1. Ahoj, opět super článek :) a také mě opět donutil zamyslet se nad tím co chci.Cesta je to dlouhá (a zdá se být nekonečná), ale stojí za to jít za svým snem. Točím se pořád dokola v tom samém kruhu. Přijde na mne spoustu pochybností o tom, jestli je veterina to pravé ořechové a hlavně, jestli na ní mám. Ale vždy to skončí tak, že jsem plná optimismu. Všichni mi říkají přesně to co píšeš : "Ty jsi chytrá, ty to zvládneš úplně napohodu " a já se jim snažím vysvětlil, že veterina je velmi těžká škola a i ty chytří na ní pohořeli, ale prostě si nedají říct. Teď půjdu do 9.třídy ( ano jsem úplně na počátku mojí cesty) a mám se tedy rozhodnout kam jít dál. Skoro všichni mi říkají, že mám jít na gymnázium,když chci jít na vysokou (veterinu). Jenže já nemám důvod jít na gympl a chci jít na střední veterinární, abych mohla dřív zjistit jestli to doopravdy chci dělat. Myslím si, že je lepší zjistit že to nechci dělat na střední než na vysoké. Jinak hodně štěstí na škole a děkuji za čas, který obětuješ k psaní článků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verčo, děkuji Ti za pochvalu a za Tvůj čas. :) Názor člověka, který vystudoval střední veterinární a nyní studuje na veterině, neznám, ale cizímu člověku bych poradila, aby na ní nechodil. Ne proto, že by se tam nic nenaučil, ale proto, že nic není jisté. Člověk se mění, dozrává, mění se mu hodnoty, cíle a navíc nemůže předpovědět, co bude chtít za pár let. Co se stane, když po čtyřech letech této školy na veterině zjistíš, že na to nemáš nebo že tě to nebaví? Uvedla jsem tři příklady soudnosti a ten první kamarád měl za sebou zrovna střední školu veterinární a nebyl sám, kdo s touhle školou i tak vyletěl.
      Dle mého názoru pokud jde člověk na kvalitní gymnázium a má dostatečnou inteligenci, díky které zvládá toto studium bez potíží, má otevřené dveře prakticky všude a jenom na něm, jak využije svůj potenciál. Střední veterinární škola tě ale posouvá jen jedním směrem a jistotu ti nezaručí.
      Nemůžu ale mluvit za všechny, každopádně si mi vnukla dobrý nápad na další veterinární článek, který by ti mohl pomoci.
      Zatím se měj hezky a nezlob se, pokud sis zrovna přečetla něco, co tě nepotěšilo. ;)

      Vymazat
    2. Každý máme jiné názory a tudíž chápu, že upřednostňuješ gymnázium. Od malička chci dělat veterinářku a v páté třídě jsem věděla kam chci jít na druhý stupeň Zš a kam chci na střední. Nikdy jsem nechtěla dělat nic jiného. Baví mě biologie i chemie. Ráda se učím a mám skvělé výsledky. Jsou to sice super předpoklady, ale vím že to pořád nic neznamená.Všechno má své plusy a mínusy. Co když ale půjdu na gymnázium a pořád budu chtít veterinu potom se tam v lepším pripade dostanu a v prvnim rocniku vyletím. Nebudu chtit delat ale nic jineho. Nebudu mit nic. Nikde nemám v ničem jistotu, ale to už tak je. Asi svůj názor nezměním a budu se hlásit na střední veterinární školu v Hradci Králové a na střední veterinární školu v Českých Budějovicích. Možná spadnu na hubu (s prominutim), ale je to můj názor,moje rozhodnutí a muj sen a já si nedám říct. Jednou toho možná budu litovat, možná taky ne. Děkuji ti moc za tvůj názor :) .

      Vymazat
    3. Takže podle tebe lidi, kteří studují střední veterinu nemají na vejšku? Co to je za hlod? Proč by ten člověk měl chodit na gympl? K čemu? I Kdyby holčina šla na nejlepší gympl, tak ten ji připravit nemusí. Člověk musí chtít a jít si za tím. A je jedno, jakou má vystudovanou střední školu. Myslím, že střední veterina je správná volba, nejen že se tam naučíte učit. Poznáte předměty, které dále budete mít na vysoké škole.....a teprve na praxích zjistíte, jestli to je pro vás nebo ne. A hlavně aspoň budete už něco umět, až budete na vejšce a nebudete čumět jak puci. A mimochodem znám hodně špičkových doktorů, kteří studovali střední veterinu. Letos prý napsali lépe přijímací testy lidi ze střední veteriny, než gympláci. Od nás ze školy (veteriny) se do Brna se dostalo 15 lidí, jen z jedné třídy! Tudíž na tom asi něco bude. Jooo, teď jen otázka, zda ji dostudují. Je lepší zjistit na střední, že tě to bavit nebude, než na vysoké škole.
      Já bych to shrnula asi takhle. Studium veterinární medicíny je nádherné, ale někdy hardcore. Samozřejmě, že se budete muset učit, bude toho hodně. Ale dá se to zvládnout. Neni to něco, co by se fakt zvládnout nedalo. Když budete chtít, tak to dáte bez problému. Má kamarádka každý víkend už od prváku jezdí do Prahy za svým přítelem a zvládá to úplně v pohodě.Má veterinářka studovala zdrávku a na veterinu se dostala bez problému.
      Přijde mi, že autorka blogu školu moc nezvládá.

      Vymazat
    4. Mohla bych se zeptat na jakou střední veterinární chodíš ?

      Vymazat
    5. Verčo, první ročník bude především o šprtání a to bude záviset jen o tom, jak dobře se umíš učit, tam by tě zkušenosti z gymplu právě asi zachránily. Ve vyšších ročnících mají výhodu zase spíš ti, kteří chodili na střední veterinu.
      Každopádně dala jsem do kupy článek s rozhovorem, který by ti měl pomoci a hádám, že tě bude i dost motivovat. Povídají v něm tři slečny, které střední veterinu mají za sebou a dozvíš se tam něco o jejich zkušenostech. :)

      Vymazat
    6. Ráda bych odpověděla i tobě, Anonymko - nevím, kde jsem napsala, že lidé, kteří vystudovali střední školu, nemají na veterinu, budu ráda, když mě odcituješ takovou větu a odkážeš na daný článek/komentář.
      Já gymnázia rozhodně nelituji a pokud s tím máš nějaký problém, je to spíše o tobě, nežli o mně.
      A k tvé poslední větě, upřímně jsem se zasmála. Určitě nepatřím mezi nejlepší studenty, ale zaručeně nepatřím mezi ty, kterým jde o krk. Nevím, co jsi svým lehce agresivním přístupem chtěla dokázat, zda si chceš prosadit svoji pravdu či máš problém respektovat názor někoho jiného.
      Spoustu věcí, co jsi napsala, je pravdivých a souhlasím, že pokud si za něčím člověk jde, tak toho dosáhne. Tenhle článek byl ale také o lidech, kteří nejsou schopni přijmout pravdu a to, že na tuhle školu nemají a já jsem si jistá, že v ročníku takové lidi máš a že víš, že z nich ti špičkoví doktoři nikdy nebudou (a je úplně jedno, jakou měli střední školu). A když takové lidi vidím, chápu, že slepá víra v sebe samého nestačí.
      Proto nebudu svým čtenářům cpát sladké řeči, že když si věří, zvládnou všechno na světě, ale budu se snažit, aby se čas od času ptali i sami sebe, v čem jsou dobří, v čem naopak ne a aby zůstali stát pevně nohama na zemi stejně tak, aby divoce snili.

      Vymazat
  2. Ahoj, omlouvám se, že odpovídám já, na tvůj dotaz. Studuju veterinu (střední). V deváté třídě jsem se rozmýšlela, kam jít. Na jakou střední školu. Již od mala chci být veterinářkou, jelikož miluju vícd zvířata než lidi a furt mě to k nim táhne. Nejdříve jsem si říkala, že zkusím gympl, bude to super, připaví mě na vejšku.... Neměla jsem špatné známky, měla jsem vyznamenání. Ale nějak mě to odrazovalo, kvůli kvantě učení, jak nám učitelé říkali atd. Neříkám, že nejsem učící typ, to ne. Ale myslím, že bych se na tom gymplu trápila a nebavilo by mě to. Rozhodla jsem se pro veterinu v Českých Budějovicích (je to jedna z nejlepších středních veterinárních škol), prý se to říká. Sama musím říct, že jsem strašně moc ráda, že jsem na tuhle školu nastoupila a studuju ji. Prvák nic moc, seznámení s novými předměty, docela hodně učení a praxe nic moc. Každopádně ty první dva roky jsou takové hodně odborné a taková nuda. Ale třeťák je super! Ten mě bavil nejvíce. Uvidíme jaký bude čtvrťák. Příští rok maturuju a chystám se do Brna na vejšku.Tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Ale chci říct, v prváku si ceká třída myslela, jak budou veterináři, jak je to bude bavit. Ale pak na praxích hodně lidí přišlo na to, že je to opravdu bavit nebude. A říkají si, proč na tu školu vlastně chodili, že je to vůbec nebaví. Když jsme se bavili ve třídě o tom, kdo chce jít do Brna na veterinu, odpověděli jen 3 lidi, kteří tam chtějí jít. Všechny už to přešlo a zjistili, co ta práce obnáší. Lepší je to zjistit teď na střední než ne vejšce například ve 3. ročníku. Takže za mě bych ti doporučila jít fakt na střední veterinu. A neposlouchej ty kraviny o tom, že gympl tě líp připraví na přijímací zkoušky a tak dále. Nemusí to tak být. Je to všechno v tobě, co ty budeš chtít. Můj kamarád se ze střední průmyslovky dostal na medicínu ;)
    Všechno je to jen na tobě.
    Přeji hodně štěstí!

    A super článek! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj.Jsem ráda, že jsi napsala své zkušenosti. Já si chci podávat přihlášku do Českých Budějovic a do Hradce Králové.Nevím proč si spoustu lidí myslí, že jedničkář musí jít na gympl. Když jsem přestupovala na 2.stupeň Zš tak všichni říkali, že základka je jen pro hlupáky a pro ně neexistovalo nic jiného než gymnázium. Řídím se už raději vlastním rozumem a přesvědčením. Jinak hodně štěstí příští rok při maturitě a při přijímačkách.

      Vymazat
    2. Co je špatného na tom, že lidi za své super výsledky dostávají stipendium?
      Pokud se na tu školu chceš dostat, tak je dobré se přihlásit na přípravné kurzy, které fakulta pořádá, hodně to pomůže. Sama jsem je absolvovala a nelituji!

      Vymazat
    3. Ahoj Anet.děkuji ti za tento článek, je to už pět let co mě vyhodili z veteriny.(chyběl mi na konci semestru jeden kredit).Dodnes mě to chybí a mrzí mě to,ale měla jsem,jak píšeš soudnost nepodat si znovu přihlášky.
      Vím,že mi to za ty nervy nestálo a ten stres a tlak na vás byl velmi.silný,i když je to Váš největší sen už od dětství...
      I když už komentáře k článku jsou staré neopomenu dodat:Holky nehadejte se! Každá máte svým způsobem pravdu.protože jste každá v té fázi,kterou musíte projit..I mě odrazovali ať tam nechodim že na to nemám a nevěřila jsem jim.Musela jsem si to vyzkoušet!
      Ale píšu tady i k tomu rozdílu gyml vs střední veterina.
      Já jsem chodila na střední veterinární a musim říct že toho nelituji.sice teď dělám úplně jiný obor,ale kdo ne,že?!
      Za prvé bych.řekla že nebudu odsuzovat ani gympl.ani veterinu.každé má své pro a proti.Za druhé jak píše anet musíte sami vědět proč tu školu chcete dělat a proč podat přihlášku.
      Mě studium na veterinární škole dalo jedno- motivaci,ale i snahu se učit.novým věcem.dále budete mít veterinární znalosti latiny,anatomie,biologie i chemie což se Vám bude moc.hodit.také se nezaleknete na cvikach kadaverů neboli mrtvol a naučíte se jak se správně "chovat"ve veterinární sféře.
      Jako gymplak máte ale zas ty zkušenosti s učením a každodenním stresem, což ja jsem neměla.
      Jinak za mě,můžu říct že je to stejně málo ,protože je na vas takovy tlak že i gymplak se šrotuje stejně jako středoškolák.
      Přeji ti Anet ať děláš to co tě baví,ať se ti splní tvůj.sen a ať se nevzbudis s tím ze jsi promrhala svůj život. Myslím.na tebe jako bývalá spolužačka.vim jak se v určitých ohledech cítíš.a říkam ti.nevzdavej to!!Už jsi kousek🙂🙂🙂

      Vymazat
    4. Nikčo, mockrát Ti děkuji za Tvůj krásný komentář. Mrzí mě, že Ti to nedopadlo, ale doufám, že Tě to dovedlo na lepší cestu a lepší sen. :) Děkuju Ti i za podporu a pochopení, za to já jsem vždycky vděčná ♥

      Vymazat
  3. Je skvělé vidět lidi, co ví, co chtějí dělat za profesi.
    Já to nevěděla a popravdě, dodnes v tom úplně nemám jasno.

    Držím všem palce. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas. :)