Áčko my nechceme.

Kdybych měla říct nějakou věc, které ohledně studia veteriny lituju, tak je to, že jsem se neučila víc, respektive jinak. 

Učení, tedy samotná veterina mě doopravdy začala bavit až ve třeťáku a začínám tomu trochu přicházet na kloub. 

První rok se toho na vás sesype tolik, že hlava vám jde kolem, nemáte ponětí, co se po vás chce a po většinu času čtete něco, čemu absolutně nerozumíte a pravděpodobně se to učíte nazpaměť, anižby vám to dávalo nějakou hodnotu. Uděláte si kolča z anatomie za A, B, C, občas to projedete, protože jste měli o víkendu něco důležitějšího (jen se vám nechtělo) a tak si to zopakujete, z histolky uděláte testy, ani nevíte jak. 

Zkouškama buď prolezete nebo se proplazíte a druhák se tváří vlastně tak nějak podobně, akorát rozumíte vícero věcem, ale k tomu doděláváte nedodělky z prváku a furt se tak nějak snažíte najít podstatu všeho. 

Tedy tak jsem to dost zkráceně a satiricky měla já. 

2016

Zdravím v prvních dnech roku 2017 :)

Chtěla jsem mít takový pěkný silvestrovský článek, ale life happened, takže omluvte mé zpoždění, ale jsem tady! Chtěla bych vlastně jen shrnout pár myšlenek, které se mi poslední týdny honí hlavou a podělit se o ně s Vámi, mými věrnými (či občasnými) čtenáři.

Ze všeho nejdřív chci poděkovat právě Vám, protože máte se mnou trpělivost. Nikdo si nestěžuje, že dlouho nic nepíšu, všichni jsou hlavně milí a plní podpory. Nemám tématický blog a míchám tu kosmetiku se vztahy a školou a pravidelnost mě minula úplně. Přesto se zdá, že nikomu to nevadí a že blog si své čtenáře našel, takže všem ještě jednou mnohokrát děkuji. :)

Pro mě byl uplynulý rok ne příliš šťastným, zato bohatým na zkušenosti, osobního poznání a neustálého padání a "znovuvstávání" na nohy. Nemohla jsem se dočkat, až skončí, ale zároveň nechci upadat v naprostý pesimismus a dívat se na rok 2016 s hořkostí.

Doufám především v odpočinek.

Nevím, jestli budu schopná úplně předat všechno tak, aby to dávalo smysl a zároveň zůstala věrná svým původním myšlenkám. Především chci, aby rok 2017 byl jiný - ne kvůli novoročním předsevzetím, ne kvůli změně jako takové, chci jen, aby byl lepší. Já se chci dívat na svět a na sebe jinak. Vlastně tak trochu jako dřív, před veterinou, před dospělostí. 

Zrovna dnes jsem opět zavítala na můj nejoblíbenější web WeHeartIt a listovala si obrázky na svém profilu a tolik mi chybělo snění. Obyčejné denní bdění bez věčného toku myšlenek. 

Nesnáším omlouvání vlastního neštěstí kvůli jiným lidem, jiným věcem, a proto nechci říkat "udělala mi to veterina". To určitě ne. Přiznávám ale, že ne vždy jsem dostatečně silná, abych unesla tlak, kterým jsem obklopena a který sama na sebe dávám v domnění, že jinak nebudu dostatečně dobrá. 

Dostatečně dobrá. 

Celý rok se asi nesl na téhle notě, touze se dostat na tu příčku "jsem dostatečně dobrá" a pocitu, že se tam dostat nemůžu a že na to nemám.