Mé veterinární přání

neděle 11. února 2018

Během let, co jsem si umanula, že se za každou cenu stanu veterinářkou, se moje idealistická vize několikrát změnila a stále mění. Když si něco vysníte už ve školce a nemáte ani potuchy, co taková veterina je a naivně si představujete, že zvěrolékař prostě jenom léčí zvířátka a nikdy jste u něj pořádně ani nebyli, není se čemu divit. 

Na střední jsem si usmyslila, že za žádnou cenu nebudu sedět v ordinaci a (nedej bože) jenom očkovat psi a kočky. To já budu dělat víc. Já budu cestovat, budu externě pracovat v záchranných stanicích, zoologických zahradách a zachraňovat ohrožené druhy v Africe a chránit želvy na Bali. 

Po prvních letech na veterině jsem dostala první šoky, nejenom že jsem si nějak neuvědomila, že existují i krávy, ovce nebo prasata, ale zjistila jsem, že ta škola je taky hodně o nich. (Příliš hodně pro moje gusto.) A exoti jsou povinný jen v jednom semestrovém předmětu a to je šmitec. 
Začala jsem chodit na praxi, kde se očkují psi a kočky (+ X dalších super věcí jako je specializace na onkologii) a zjistila jsem, že mě taková veterina vlastně hrozně baví. Začala jsem se propašovávat na kliniku exotů a uvědomila jsem si, že plazi by mohly být moc a moc fajn a že nějaký opičáky, slony a delfíny asi ke štěstí vůbec potřebovat nebudu. 

Teď jsem ve čtvrťáku a moje představy dokonalého života zcestovalé veterinářky se otočily o 180°. A o tom je vlastně tenhle článek. Co si přeju právě teď. 

Když se mě někdo zeptá, co bych chtěla dělat - což v překladu u nás na veterině znamená, jaká zvířata bych chtěla léčit - odpovídám "klasiku, psy a kočky a k tomu plazi". Kombinace, která většinou lidi zmate a já se jim vůbec nedivím. Sama vůbec nemám jasno, jak to jako převedu do praxe, ale zatím je tohle můj nejasný cíl. 

Co se týče psů a koček, tak by mě určitě bavila interna, onkologie, fascinuje mě chirurgie a baví mě infekční nemoci. U plazů bych chtěla především dosáhnout toho, aby se za mnou chovatelé nebáli chodit, protože už to samo o sobě svědčí o lecčem. Často si totiž chovatelé tvoří svoji uzavřenou komunitu a setkávají se s veterináři, kteří třeba nepoznají druh, který oni mají a tak moc vetům nevěří. A vůbec by mi nevadilo a byla bych jedině ráda, kdybych ovládala základní věci i u malých savců (morčata, králíci, potkani apod.). 

Stoprocentně bych ráda nasbírala nějaké zkušenosti v zahraničí, takže nad želvami na Bali vůbec nelámu hůl, tenhle rok to i celkem nadějně vypadalo, že se tam na léto dostanu, ale nakonec bohužel. Takže příště! 

A za další vidím veterinářskou praxi i jako práci s lidmi a tam se asi projevuje moje snové já, které je možná trochu naivní, ale věří si (!). Neberu jako svůj cíl jenom to, abych se dostala ke zvířatům, která já si přeji léčit, ale abych i správně působila na lidi a měla dost síly je ovlivnit správným směrem. 




Moc bych si přála, aby má klientela byla složena z lidí, kteří se o svá zvířata opravdu zajímají, neberou veterináře jen jako businessmany, co se snaží lidi oškubat o poslední halíř a hlavně tací, kteří mají otevřenou hlavu. 
Chtěla bych, aby každý odcházel s pocitem, že ví, co se dnes dělo a proč se tak dělo, aby vše pochopil lidsky a po lopatě a tím pádem, aby mu nebylo líto utracených peněz. 
Myslím, že spoustu fám a pomluv, co se o veterinářích říká, vzniká právě z nedostatku komunikace. Vždyť kolikrát už jsem slyšela "Za mačkání žlázek si vzali 600 Kč!" a přitom třeba vůbec nešlo jen o samotné mačkání žlázek nebo "To tamten veterinář nám řekl, že náš Alík bude žít jenom tři měsíce a podívejte se na něj!" jako kdyby veterináři měli být věštci...
Zkrátka bych si přála, aby se mi tyto věci děly co nejméně a lidi odcházeli spokojení a tím pádem i jejich chlupatí (nebo méně chlupatí) mazlíci. 


Protože když řve panička, řve i pes. 

Naposledy bych se chtěla stále zlepšovat a neusnout na vavřínech - účastnit se seminářů, konferencí a nebát se přiznat si, že něco neumím a že je potřeba to vylepšit - a říct si o pomoc. 

A úplně nakonec? Ať už skončím kdekoliv, ať mě to baví. 



S jakými veterináři jste se setkali vy? A kdo na vás zanechal největší dojem? 



Mějte se krásně. 

:)


6 komentářů:

  1. Moc drzim palecky. Vim, ze to je narocne povolani. Bohuzel jsem jednou prisla o pejska vinou veterinare...dal mu vyssi narkozu, pak uz jsem k nemu prestala mit duveru. Kdyz mi onemocnela posledni fenka, kterou jsme mela, zjistila jsem, ze jsou stale neprobadane nemoci, narazila jsem na fajnovou kliniku, kde mi veterinarky samy rekly, kdy uz lecba "nema cenu"...tehdy to bylo hodne tezke, ale doktorky, mlade damy nam byly oporou a ted mam dva tydny noveho hafana a vim, ze i kdyz je tato klinika 50 km daleko, budu jezdit tam. Jednak se mi tam "libi" prostredi, v cekarne je to jako v herne, dokonce lekarka nabizi i kavu kdyz cekame a navic obe lekarky se neustale vzdelavaji. U nas ve meste kam jsme jezdila drive, me prislo, ze jim jde jen o penize a pomoc je az na druhem miste...Hodne stesti a verim, ze s tvou empatii budes skvela!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S pejskem mě to moc mrzí, mohla bych se zeptat, jak se zjistilo, že zemřel zrovna kvůli vyšší dávce anestetik? Veterinář se přiznal či se jednalo o nějakou dedukci? U každé anestezie je důležité dbát na předoperační vyšetření - tím pádem hlavně poslech srdce a vyšetření krve (!) - díky tomu lze předejít všelijakým komplikacím a anesteziologická dávka se poté dává na míru zvířete. U nás na praxi se občas vyskytnou lidé, kteří to odmítají (je jim líto dalších 6 stovek) a doktoři potom musí upozornit, že za případná rizika nemohou nést zodpovědnost. Vás na to doktor upozornil?
      Já už to asi nevidím černobíle a přestože přiznávám, že smrt zvířete je už opravdu extrémní věc, jsem si jistá, že já v budoucnosti udělám chyb spoustu.
      Je ale strašně fajn, že jste našli veterinu, kde se vám líbí a kde se vám dostatečně věnují! :)
      A děkuji za podporu :)

      Vymazat
  2. Ahoj Anet,
    na tvůj blog jsem narazila poměrně nedávno, ale už jsem stihla přečíst většinu tvých článků, tak moc jsi me zaujala. :)
    Jinak článek jako vždy super, drž se svých cílů. Když vidím tvoje nadšení pro veterinu, tak doufám, že i já za ty 2 roky najdu vejšku a potom hlavně práci, která mě bude bavit.
    Přeji pěkný den a ať se daří. :)
    Anežka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiš Anežko, to je tak hezký! :) Moc děkuju, zahřálo mě to u srdce ♥

      Vymazat
  3. Moc Ti držím všechny palce co mám! :-) Myslím, že budeš skvělá lékařka a skoro mi bude líto, že k Tobě se svými mazlíky chodit nebudu. I když.. Kdo ví. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péťo, ty jsi tak strašně zlatá! ♥ Ani nevím, co napsat, DĚKUJU

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)