Měj se rád

úterý 19. srpna 2014
Toto je absolutně spontánní post a vůbec jsem ho neměla v plánu, ale téma článku se mě vždycky tak nějak dotýkalo a to přímo mě, ale hlavně ostatních, kterým jsem se snažila během let pomoci a zvednout sebevědomí. Protože v tom nikdy nejsme sami. 

Projížděla jsem internet a narazila během dvou posledních dnů na pár inspiračních a motivačních videí, které se týkaly především seběvedomí, sebelásky a SEBE, a vzpomněla jsem si, že mám v počítači uložené kousíčky svých myšlenek přímo na toto téma. Píšu několik let a jsou to různé věci - deníkové, ale i úvahové, mám to ve speciální schované složce v počítači, v milionech denících v pokoji. Nejsem připravená, abych tu odhalovala všechno, ale když jsem našla ty malé úryvky, potěšilo mě to. Je na nich vidět můj progress, věkový, ale hlavně duševní - dva jsou z roku 2011 a jeden z roku 2013. 

Jsou to takové malé věci, ale pamatuji si, jak jsem byla duševně vypjatá, když jsem to psala, protože pokaždé mě k tomu dohnaly určité okolnosti - okolnosti lidí kolem mě a já si pamatuji, jak jsem byla naštvaná, že se někdo může cítit tak méněcenně. Naštvaná jen na ten čistý holý fakt. Každopádně poslední úryvek, který začíná slovem "Ahoj,.." byla vlastně zpráva, kterou jsem přímo poslala své kamarádce, která tehdy procházela fází nízkého sebevědomí a začala tím zraňovat i lidi kolem sebe a to už byl pro mě takový ten bod, kdy jsem si řekla dost. Teď už to zašlo daleko a takhle to s ní přeci nemůže jít dál. 

Všechny miničlánky se ale týkají v podstatě toho samého a já doufám, že si z toho každý dokáže něco vzít. 



1. Přistoupila k mikrofonu, nadechla se a začala mírně nahněvaným tónem mluvit.
"To, že se jmenuji Aneta Puskásová a že jsem tu dnes měla jako každý z naší třídy přednášet o určitém našem názoru na různé věci, není vůbec podstatné. Měla jsem tu mluvit formálně a nějak rozumně nejlépe bez emocí vyjádřit svůj postoj", odmlčela se, "k danému tématu, ale to už je teď jedno." Mávla rukou. "Před pěti minutami jsem si vyposlechla moc pěknou hádku a to mě přivedlo na myšlenku, která mi teď pobíhá v hlavě a já si jí nechci nechat pro sebe. Už ne. Víte co? Přihlašte se každý, kdo si o sobě kdy pomyslel, že není dost dobrý, že nemá pěknou postavu, nelíbí se mu, jak vypadá, myslí si o sobě, že je neoblíbený a že je mu určeno být na tomhle světě sám. Ten, kdo si to kdy myslel nebo stále na to pořád myslí, jen ať zvedne ruku." Zvedne se několik rukou a ona se zamračí. "Já to myslím vážně, to se stydíte už i za to, co si myslíte? Vy víte, že mám pravdu." Většina rukou se zvedne. "Tak, rozhlédnětě se kolem, vidíte ty tváře? Všechny mají stejný problém, nemají se dostatečně rádi. A o tom já jsem se dnes rozhodla mluvit. Už mě nebaví věčně poslouchat řeči ostatních, jak jsou nedokonalí, hnusný a nikdo je nemá rád. A ano je pravda, že dřív jsem si v těchto pesimistických bludech taky libovala. Ale včera už není dnes, nebo tak nějak se to říká. Jak můžeme po někom vůbec chtít, aby nás měl rád, když my sami sebe rádi nemáme? On nám jako má najít ten důvod? On má mít rád někoho, kdo si denodenně přemítá v hlavě, jak je hroznej a jak se mu nic nedaří?
(Tohle je trochu fiction, v hlavě jsem si vlastně uspokojila tu chuť "promluvit k lidem".)

2. Neměň sebe jen proto, že to někdo chce, že se to někomu nelíbí. Na světě bude vždycky někdo, kdo ocení tvoje pravé já. Ano, lidi chtějí vidět jen pěknej ksichtík, kterej říká, co chtějí slyšet, ale ty to nemusíš být. Můžeš být sám sebou. Buď sám sebou. 
Nejsme tu proto, aby nás někdo posuzoval. Jsme tu sami pro sebe. Když nemáš nic, vždycky ti zbyde tvoje já a tvoje Já tě může zas vynést z pekla do nebe. Neztrať to kým jsi. Mít se rád....to je to, na čem záleží. Nestydět se za to. 
Pokud máš na světě někoho, o kom víš, že tě má rád takového, jaký si, tak se vůbec nestrachuj o to, co si o tobě myslí ostatní, a pokud ne....i přesto buď sám sebou. Neexistuje dobrý a špatný člověk. Každý si zaslouží být milován. Každý má svoje plus i mínus. A jestli někdo vyžaduje dokonalost, nech ho být, ten člověk za to nestojí. Ať je to kdokoli. Pokud tě někdo nemá rád, proto jaký si, je to jeho chyba. To on do svého života nepřivede skvělého člověka. A měj na paměti, že nikdo není dokonalý. Žij svůj život pro sebe, ne pro někoho jiného, na Tobě záleží. 
A ano, každý by se měl vyvíjet tak, že jeho špatné vlastnosti budou ustupovat, ale na ně by tě měl upozorňovat jen ten, komu na tobě doopravdy záleží, kdo patří do tvého života a ty si za to vděčný. Nenech cizí nebo domněle blízké lidi tě posuzovat. Každému se dobře hodnotí srdce druhého, ale to jejich černá v temnotě. ;) 
Otevři oči a nenech jen tak někoho vlézt do tvojí hlavy a o to víc dávej příležitost těm, kdo o to stojí. A věř mi, až začneš mít sám sebe rád a budeš se považovat za skvělého člověka, budou tě mít rádi i ostatní, a myslím tím, doopravdy rádi. Jestli si doteďka nebyl doopravdy sám sebou, ty lidi, o kterých si myslíš, že tě mají rádi, tak doopravdy nemají, protože nemají rádi Tebe, ale tu náhražku, co jim poskytuješ. 
Všem nám bude líp, když po světě budou chodit ty Pravé osoby, ne obličeje, co společnost chce vidět. Tobě bude líp, když konečně ukážeš, kdo jsi. To Ti slibuju. 

3. Ahoj, 
chci, aby sis teď něco přečetla, nemusíš na to odpovídat, nemusíš na to vůbec reagovat, ale chci, aby ses nad tím zamyslela. A přeju si, abys nad tím přemýšlela. Je tu důvod, proč to píšu právě tobě, ale není nutné nad tím důvodem přemýšlet. Důležité je to, co s tím uděláš. 
Je důležité vědět a plně si uvědomit, že to, jak myslím sám o sobě, to, jak zacházím se svým životem, neovlivňuje jen nás samotné, ale i životy druhých a jejich myšlenky o sobě samých. Občas to zajde až k tomu, že můžeme druhým lidem ublížit. 
Někde vzadu v mysli se utvoří myšlenka - nejsem dokonalý a nejsem šťastný. A chci, aby se tak cítil každý, protože když se tak nemůžu cítit já, nechci, aby se tak cítil kdokoliv jiný. A nejčastěji nevědomě tak můžeme činit. Říkáme věci ostatním, které jim ubližují, protože my sami se cítíme ublíženě. A chceme se cítit dobře. 
Jenže nikdo nám tu lásku nedává, a tak se více a více uzavíráme sami do sebe, užíráme se myšlenkou téhle nedokonalosti, neumíme se milovat a připadá nám hloupé se milovat, když nikdo jiný to nedělá. Zraňujeme další lidi, i ty nejbližší, přátele, říkáme o nich zlé věci ve snaze zlepšit náš vlastní stav. Ale je to vlastně horší a horší. Ne? 
Jenže nikdo jiný to za nás neudělá. Musíme se začít milovat sami. Musíme se naučit milovat sebe sami, protože každý člověk může být jedinečný a úžasný jen tím, že si to o sobě začne myslet...a začne to cítit. 
A měli bychom s tím začít, protože neubližujeme jen sami sobě, ale právě často ubližujeme i druhým. 
Každý den můžeme usínat s pocitem, že jsme součástí něčeho velkolepého, že náš život směřuje správným směrem, že děláme něco, co je úžasné, co nás naplňuje a co mění náladu dalších lidí. Můžeme usínat s pocitem, že milujeme a jsme milováni. Můžeme cítit, že láska v nás, ovlivňuje pozitivně i další lidi. Můžeme milovat a nemusíme za to nic chtít. Můžeme pomáhat a mít z toho radost sami. Můžeme milovat sami sebe a necítit se marniví. 
Přestaň už o sobě pochybovat a nesnaž se být dokonalá. Snahou jen oddaluješ poznání, že už dokonalá jsi. 
Nauč se mít ráda samu sebe. "Mám se ráda."
A začni s tím právě - teď.


Já hrozně moc doufám, že Vám to alespoň trochu pomohlo. Každý z Vás mi může napsat, když se bude cítit špatně. 
Na zajímavost sem přidávám koláž, která navenek vypadá jen jako věkové srovnání, "I won, puberty lost.", ale věřte mi není to jen vzhled, co se změnil, ale především tam je neuvěřitelný duševní skok. Moje sebevědomí a důvěra v samu sebe se hrozně zvýšily. 

A věřte mi, že se na tom dá pracovat, je to totiž jenom ve vaší hlavě



:)

5 komentářů:

  1. Zajímavý článek na častokrát omýlané téma, které by ale právě mělo zůstat stále otevřené....
    Ta fikce je hoodně zajímavá :D :) fascinuje mě, že si takhle píšeš :)
    A jinak se spoustou věcí souhlasím, ... Ale člověk tohle může stokrát číst, jenže dojít k tomu musí sám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to smutný, ale musim souhlasit, člověk si to musí vybudovat sám...každopádně inspirace a motivace byla i pro mě často hrozně potřebná. :)
      Jinak ta moje speciální složka se prohejbá ve svejch virtuálních švech :D třeba tim jednou svět obdařim. :)

      Vymazat
  2. Krásný článek. A co teprve ten pocit z něj. Přijde mi to krásné, že se tohle stává běžně lidem kolem mě... je to taková hezký naděje, že se tohle stane i mě (možná už děje) a lidem okolo. Gratuluju k tak obrovské změně vnímání sama sebe, je až neuvěřitelné, jak to jde vidět! Fakt ti to sekne^^
    Myslím, že svět potřebuje více takových článků a lidé si hlavně potřebují uvědomit, kde se nachází ta pravá podstata. Uvnitř. Ale je to strašně těžké. Ale jde to, jak vidíme. :)
    http://toothpastecrisis.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skoro slza mi ukápla :) Vědomí, že jsem opravdu vylepšila den a náladu úplně cizímu člověku jen skrze slova, mě opravdu dělá šťastnou. Já se budu snažit, aby si takových článků tu mohla najít víc a vždycky tu mohla najít určitou podporu pro lepší vnímání sebe samotné. :) Zatím ti posílám virtuální objetí a ať se daří!
      Za všechny komplimenty ti moc děkuji! :)

      Vymazat
  3. Moc krásný článek! U toho posledního jsem se bohužel našla, ale poslední dobou už se to snažím změnit. Mockrát díky! :)
    Na tvůj blog jsem přišla přes kámošku dneska a už teď ho miluji :)
    Jsi skvělá!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas. :)