Škola - pro někoho z pekla štěstí

zdroj - stačí kliknout na obrázek

Včera jsem měla celkem šoking day, jelikož na facebooku sleduji stránku Rozvojovka - Člověk v tísni a upoutal mě tam jeden jejich odkaz. Jedná se o fotočlánek, který byl šitý na míru prvnímu září a všem studentům, kteří by nejraději studenty nebyli. 

Nejde o žádný drasťák vyhladovělých dětí, ale i tak se nad fotkami pozastavíte a možná vás to donutí přehodnotit určité věci. Protože i když o těch problémech člověk slyšel, zná je, beztak si je dennodenně neuvědomuje a já se o tuhle tématiku celkem zajímám a uvědomila jsem si, že sdílet na facebooku mi prostě nestačí. Od toho mám přeci blog, abych se mohla vyjádřit k širšímu publiku. 

Článek je sbírkou fotek, které dokumentují děti a náctileté při cestě do školy. Je to foceno v různých zemích, v různých ročních dobách, v jiném počasí, za různých podmínek, ale všechny děti jsou na tom stejně. Už jen cesta do školy je stojí spoustu úsilí, natož škola samotná. A člověk by se měl pozastavit a zamyslet se, že my máme vlastně všechno a měl by opravdu cítit vděčnost, protože ne každý se narodí do země, kde je vše jednoduché. 

Sami se můžete přesvědčit zde. 


_________________________________________________________________


Rozvojovka přidala ke svému příspěvku i další odkaz - zdánlivě pozitivní článek o dětské práci. S tématem školy to stále souvisí, protože děti, které musí pracovat, do školy prostě chodit nemůžou. 

Píšu zdánlivě pozitivní článek, protože autorka píše o tom, jak se počet pracujících dětí zmenšil, avšak mě stávající číslo i tak zaskočilo a bylo mi z toho dost smutno. Mám tři mladší bratry a všichni jsou ve věku kolem desíti let, kdyby žili v jedné z problémových zemí, všichni by pravděpodobně pracovali, nebo by to při štěstí postihlo jenom jednoho z nich. 


A co takové dítě čeká? Nic. Stejná dřina celý život. Bez vzdělání se totiž člověk nedostane vůbec nikam, určitě ne v rozvojových zemích, tam je člověk odsouzen k věčné práci jen proto, aby vůbec přežil. 

Hrozně ráda bych vyzdvihla ten pojem vzdělání. Až příliš často se totiž zaměňuje s pojmem škola. Já si takový věci uvědomuju víc a víc s přibývajícím věkem. Chystám se už opravdu studovat to, co mě baví, co bych v budoucnu chtěla vidět a vidím ten potenciál slova vzdělání. Protože vzděláváme se opravdu jen a jen pro sebe. Ta škola, kterou si musíme každý projít, je pouze odrazovým můstkem, ale furt nám zvyšuje sociální status, celkově obecnou lidskou inteligenci a díky ní máme trochu ponětí o komunikaci mezi námi lidmi. 

zdroj - klik na obrázek

A je smutný, že na světě existují děti, které nestojí o nic jiného než projít si tím "pouze odrazovým můstkem" a je to pro ně nereálný sen. 
Pro mě je opravdu nejhorší si představit, že jsou to děti. Malá stvoření, co si u nás hrají s bárbínami, autíčky, chodí do školky, na první stupeň, učí se jezdit na kole, plavat a nestarají se vůbec o nic. Zatímco tyhle děti pracují. A pracují těžce a dlouho. 

Článek najdete zde. 

(V blízké budoucnosti bych mohla napsat pár článků o nevlastním tátovi a jeho pomoci na Haiti, pokud by to někoho zajímalo.)

_________________________________________________________________


BONUS:

Internetem se šíří jako lavina nový trend, nová challenge - AlS Ice Bucket Challenge. Jsem si jistá, že každý z vás ví, o co jde, respektive každý z vás viděl přinejmenším jedno video, jak si na sebe nějaká celebrita nebo někdo z vašich kamarádů lije kýbl plný ledové vody. Kolik z vás ale ví, co ta nemoc je a co obnáší, tím už si nejsem tolik jistá.

Já včera narazila na video, které mě nejen rozbrečelo, ale především mnohem víc otevřelo oči a utrvdilo v určitém mém názoru. Nechci nic prozrazovat, protože to video by potom celkem ztratilo svojí pointu, ale určitě se nenechte zmást jeho začátkem. Pokud vám dělá problémy angličtina, tak mi napište do komentářů a já vám zkusím hlavní pointu přeložit. 

ALS je doslova splněná noční můra. Já si pamatuji několik okamžiků z minulosti, kdy jsem se bavila s kamarády, s rodiči, jaké by to asi bylo...být uvězněný ve vlastním těle. Přesně tohle ALS (amyotrofická laterální skleróza) je, tím se člověk s touhle nemocí stává, obětí svého vlastního těla. Začíná to se sníženou citlivostí prstů a končí to tak, že se nepohnete, nemluvíte, stěží dýcháte, ale uvnitř jste to stále vy. A potom jistá smrt, protože lék neexistuje. 

Video mě vyděsilo, to především, ale taky mě pěkně zdvihlo ze židle. Už přes poslední dny se ve mně kupil vztek, když jsem sledovala, jak začali obyčejně mí kamarádi, lidi, které znám, postovat videa svých challengí. Myslíte si, že nějaké peníze opravdu poslali? Jo. To určitě. Leda ve snu. Prostě lidi z toho začali dělat totální frašku. A přestože vím, že i tak sdílejí povědomí o pojmu ALS, neskutečně mě to rozčiluje! Podle mě by člověk měl prostě přispět, když se chce challenge zúčastnit. 

Pokud jste dočetli až sem, moc vám děkuji za váš čas. Už jen to, že jste dočetli až sem, podívali se na odkazy, na video, otevřelo aspoň na chvíli místo ve vaší hlavě, kde dokážete přijímat to špatné kolem nás, nějak to vstřebat a hlavně o tom trochu přemýšlet. To je totiž něco, čemu se naprostá většina z nás vyhýbá. 

Mějte se krásně a usmívejte se! 

:)