Věřím na lásku

Cítím velmi zvláštní potřebu napsat tenhle článek. Momentálně je 23:40, 19. září, pátek večer. Dokoukala jsem jeden týdenní vlog od Hanny Maggs, přečetla si jeden její článek, poslouchám hudbu, kterou ve vlogu použila...a cítím se tak...spokojeně. 

Pokud nevíte, kdo Hannah je, určitě o ní někdy napíšu samostatný článek v sérii mých oblíbených youtuberů, dnes je to ale jen spontánní reakce, kterou ve mně její videa vyvolala. Její video tady: 

Ani nevím, kde začít. Možná tím, že přese všechno jak věříte, že vaše názory se nikdy nezmění, změní se, respektive mohou se změnit. Tak, jako jsem nikdy nevěřila nebo spíš nechápala, jak se mohou dva lidé milovat celý život, nedokázala jsem pochopit, jak silný musí být ten pocit, když někoho milujete stále a vytrvale jako první den, kdy jste to poznali.....tak dnes to s trochou zkušeností chápu, věřím tomu a myslím, že jsem tím už i poznamenaná. 

Jenže jsem také už pochopila, že milovat celý život vám nezajistí vztah na celý život. Láska je až moc málo. 


To ale není ten kout, kam chci zaběhnout. Chci psát o tom, proč se teď cítím naprosto spokojená. 

Naprostá většina z nás skončí v určitém vztahu, který bude šťastný/průměrný/nezdravý. Většina z nás k tomu postupně spěje, je to v lidské přirozenosti a je jenom pár těch, kteří si dobrovolně vyberou život bez partnera. Přemýšleli jste tedy, co teď asi dělá váš budoucí manžel/ka? ....Ne, vážně, zamyslete se. Docela šokující, že? Protože on (předpokládejme, že to čtou hlavně holky) už existuje, nezrodí se v minutě, kdy ho poprvé uvidíte, on už žije. Má své zájmy, své povinnosti a o vás nemá ani páru. 

A prosím, neberte to tak, že sedím doma s tváří v dlaních a trápím se, kdeže ten můj vysněný muž snů je. To ne. Jen mi přijde něco hrozně kouzelného na tom, uvědomit si, že naše budoucnost už je. 

A jak to všechno souvisí s tím videem a Hannou a jejím manželem? Velmi jednoduše. Přijdou mi jako krásný ztělesnění jednoho z mých snů. Mít tohle šťastné manželství, spokojenou rodinu a život. Už vím, že je hloupé opovrhovat takovými sny, protože v dnešní době je spokojená rodina větším oříškem než nasbírat pár miliónů...a že si to doopravdy myslím. Ten vlog mi vehnal slzy do očí, protože to bylo jako sledovat vizualizace mých představ. 

To je jedna věc, ve kterou já opravdu věřím. Já věřím na lásku. A i když je občas těžké všímat si jí, často tam je. Moje mamka, která si prošla opravdu těžkým rozvodem, je dnes se svým manželem už skoro 15 let a já ještě nenašla pár, který by se tolik miloval i po fázi zamilovanosti. 
Často jsem i velmi přímočará, co se týče vztahů mých kamarádek, protože prostě nevidím to pouto, tu "pravou lásku", která vydrží všechna vztahová zemětřesení. 
Jednou jsem četla článek jedné mladé ženy a ta psala, že nejlepší rady, které kdy v oblasti vztahů dostala, byly: 1. Pokud víš, že s tímhle člověkem nechceš být celý život, tak s ním jednoduše nebuď. 2. Pokud by si jednou tvá dcera přivedla domů přítele, jakého máš teď ty, a tobě by se nezdál pro tvou dceru dost dobrý, proč s ním tedy seš ty? 

To už ale zacházím úplně někam jinam. Ani nevím, zda jsem nakonec obsáhla tu pointu, kterou jsem se snažila přenést na obrazovku na začátku článku. 
Zkrátka a jasně, miluji vidět, že lidi se opravdu milují. 

A co vy, věříte na věčnou lásku? 

Mějte se krásně a buďte na sebe milí! 

:)