Životní předsevzetí aneb Nezavírej oči

neděle 4. ledna 2015
zdroj - kliknout na obrázek
Trochu nečekaně, ale nevyhnutelně musím napsat tenhle článek. Svrbí mě z toho mozek. 

Jsme na začátku nového roku a já si žádná předsevzetí dávat nechci. Lednové hubnutí je lednové jen díky přítomnosti šlapacího stroje, který je pouze doma u táty...v Brně se to bude zase tloustnout, ale potřebuji náskok, že jo. 

Mám ale jedno velké předsevzetí, ne jenom do roku 2015, ale do života vůbec. Předsevzetí nejenom pro mě, ale i pro vás. Vychází ze zkušenosti, ze zážitku, z chyby. 

Poznala jsem slečnu, která každého na první pohled naprosto šokovala. Jednoduše proto, že byla hubená. A tím hubená, myslím opravdu hubená. Takovéto hubená, na které se nemůžete přestat dívat a v hlavě srovnávat její nohy s tloušťkou vašich paží. Ošklivá hubenost. 

Následuje spoustu emocí. Odsuzujete. Litujete. Jste zvědaví. Nakonec v naprosté většině odejdete a necháte věci být, tak jak jsou, s domněním, že děláte to nejlepší. 
Tehdy mě zajímalo, jak zajít za člověkem a zeptat se ho "Ty jsi anorektička?" Pravděpodobně neexistuje správná cesta, jak nahodit takové téma....a samozřejmě je tu vždycky skvělá výmluva "může být přeci nemocná...taková štítná žláza to je peklo". 
Tak jsem chodila kolem, zavírala oči a občas s ní prohodila pár slov a především usměvavé "Ahoj.", kdy jsem měla ale pokaždé srdce v krku a snažila se vyčítavý knedlík spolknout. 

Až jsem se jednoho veselého večera v hospodě dozvěděla, že ta slečna leží v nemocnici a jeden můj kamarád jí v podstatě zachránil život. Netekly mi tehdy slzy jenom proto, že jsem přecitlivělá, že je kamarád hrdina nebo že mi jí bylo líto....ale také, cítila jsem hořké výčitky ze sebe samé. Taková já už prostě jsem. Přebírám zodpovědnost za cizí bolest. Což není hrdinské, s tím si to nepleťte.

To byly potom ty hlasy. "Copak si nemohla nic udělat?" "Ty ses prostě jen dívala, jak chřadne." "Vždyť ti vyprávěla a ty ses jí mohla zeptat." "Mohla si něco udělat." "Co?" "Cokoliv."

Snažím se udělat cokoliv. Jenže teď. Stačilo by málo a fráze jdeš s křížkem po funuse by byla příliš děsivá na to ji použít. 


A potom vás to cvrnkne. Jako tři oříšky pro Popelku. 

Ono to zdraví, co si přejem do novýho roku, je dost falešný, protože se tváří jako rok bez chřipky a angíny, bolavejch zad a rýmy. Jenže možná...určitě...by to zdraví, co si přejem, mělo být hlavně zdraví duše. Kolem nás totiž chodí tolik nemocných, jenže nikdo neví, co se děje za zavřenými dveřmi. 

A já vás opravdu prosím, mějte oči otevřené a nezavírejte je kvůli své zbabělosti. Vím, že každý z nás byl někdy v té situaci, kdy věděl, že mohl pomoci, ale radši se otočil a nechal "hrdinství" jiným. Jako když si ty dva vošoupaný kluci dovolovali na prvňáka nebo když jste se tajně dívali na tu divnou holku ve škole, se kterou se nikdo nebavil, ale vás stejně zajímalo, jaká asi doopravdy je.

Vážně vás prosím, dělejte něco. Cokoliv. 


Někdy jde totiž vážně o život.
Mějte se krásně a odvážně. 

:)

20 komentářů:

  1. Ahoj, super článek :) docela mě motivoval :)
    One blondie life

    OdpovědětVymazat
  2. Strašně ráda bych k tomu něco napsala, ale nějak nevím, co protože mi to opravdu sáhlo na svědomí a hned mě napadlo pár lidí a tak nějak nemám slov...každopádně moc děkuji za tenhle článek, protože mě vážně motivoval! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že tě to oslovilo a zasáhlo na správném místě. :) Víc jsem si přát nemohla.

      Vymazat
  3. krásnej článek :)
    quietus.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Tenhle článek byl vážně skvělý nápad. A v téhle době dvojnásob. Děkuju, že jsi ho napsala, snad se lidi začnou chovat normálně:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Doufám, že pod pojmem "normálně" lidi vidí slova jako pomáhat, soucítit a konat. :)

      Vymazat
  5. Úžasný článok :) Veľmi rada čítam posty na túto tématiku

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Občas se chytnu takových inspiračních a motivačních témat, tak třeba i někdy příště. ;)

      Vymazat
  6. Krásný, moc krásný článek:)
    Jako malá jsem nechápala proč se přeje zdraví, že přece chřipka přejde, ale pak postup času ukázal, že nemoc nemusí být jen chřipka. Vždycky chci těmhle lidem pomoc, ale nevím jak, mám pocit, že to není v mých silách..

    http://purplepineap.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jen dobrá vůle může druhému pomoci a na to právě bohužel často zapomínáme. I já na to zapomněla a byla to chyba. Takže věř, že je to v tvých silách. :) Děkuji za komentář.

      Vymazat
  7. úžasný, moc inspirující!
    Dailystyleofme.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Někdy je to hodně těžké něco udělat. Pro to nemám ráda když mi někdo přeje nový rok, k narozeninám zdraví a já vím že to nemyslí vážně. Moje postava není super, a snažím se schodit byly dny kdy jsem nejedla a myslela si že to pomůže ale opak byl hrozný bylo mi zle dokonce jsem se pozvracela a byla jsem unavená no prostě hnus. Když vidím někoho hodně hubeného otáčím hlavu. Nechci se dívat jak některé holky při tom hubnutí trpěly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak vůbec nerozumím, co si vlastně chtěla svým komentářem říct a jak se tedy vůči mému článku stavíš. Sama sis očividně prošla těžším obdobím a stejně raději otáčíš hlavu, když vidíš holky, které jsou na tom momentálně špatně? Nerozumím.
      Přeju ti ale vnitřní sílu, aby ses nenechala strhnout okolnostmi a nejistotou a byla stále sama sebou, i když třeba se špíčkem navíc. ;)

      Vymazat
  9. Já měla dívčinu se stejným problémem na pokoji.. bohužel jsem viděla jen jak se v pokoji láduje brambůrkama a dlouho myslela že je vše ok.. až když mi spousta lidí řeklo, že svoje obědy vždy strčí kamarádovi a pouze s ním sedí u stolu, tak jsem si uvědomila, jak děsně a hlavně neobvykle rychle zhubla. I když jsem jí ale každý den hučela do hlavy at jí, vygradovalo to v zánět žaludku a nakonec v nemocnici na vše přišli. Taky si doted vyčítám, že jsem měla být víc všímavá a pak s tím dělat něco víc. Naštěstí je už dva roky v pořádku :) Já sama jsem si prošla špatnými stravovacími návyky. Moc hezký článek Anet :)
    http://msphotodiary.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alespoň že vše dobře dopadlo, právě ne každý má takové štěstí. A já právě kvůli výčitkám napsala tenhle článek, abych tak nějak "varovala". Netýká se to ale jenom anorexie nebo bulimie, ale jakýchkoli vnitřních psychických problémů, které si můžeme povšimnout, ale raději je ignorujeme.
      Moc Ti děkuji za pěkný komentář, doufám že i ty jsi už v pořádku a máš se dobře. :)

      Vymazat
  10. Krom toho i dobře načasovaný.. v době, kdy spousta holek přemýšlí jak by zhublo (novoroční předsevzetí) a internet je zaplavený milionem fotek fitness "před/po" i já z toho mám občas depku :D

    OdpovědětVymazat
  11. Tak toto je veľmi pekný článok. Naozaj je to veľmi dobre napísané až ma to donútilo zamyslieť sa či som aj ja bola v takej situácii, že som mohla pomocť ale nepomohla.
    Zároveň ťa tiež chcem pozvať na moju giveaway tu: http://sashenageletova.blogspot.sk/2015/01/new-year-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, přišla si na něco? Za pozvání děkuji, podívám se.

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)