Proč je dobré NEblogovat

neděle 15. listopadu 2015

Tak zaprvé - co ten název, Aneto?

Já vím. Zní to tak trochu nepatřičně, co? 

V životě bych se neoznačila jako blogerka - nepřijde mi na tom označení nic zlé, není to něco, za co by se měl člověk stydět, vůbec ne. Zkrátka já blogerka nejsem. Blog jsem vždy brala jako vyjádření sama sebe, jako slova, která se derou na povrch, ale která by neměla správné publikum, pokud bych je vyslovila nahlas. Proto píšu. 

Neoznačila bych se jako blogerka, protože tohle není můj primární prostor, kde se vylívám. Spousta lidí má tuhle mylnou představu - spoustu lidí stále překvapuje, když řeknu, že píšu a že píšu jen pro sebe. Do malé knížečky, perem, pěkně staromódně. Proto nejsem blogerka. 

Přesto svůj blog miluji a nikdy by mě nenapadlo, že tomu tak bude. Myšlenka toho, že někomu někde moje slova pomohou (ať už jakýmkoliv způsobem) mě plní radostí a je to jediný důvod, proč se sem vracím. Proto jsem tu i dnes. 

Původně jsem chtěla psát jiný článek, chtěla jsem psát o prosté skutečnosti, že jsem šťastná. Proč jsem šťastná. Ale ještě není pravý čas. Uvědomila jsem si tím ale, jak mi pauza v blogování a celkově virtuálního světa pomohla v opravdovém žití. 

Jak jsem v Brně a žiji v jiném bytě, s jinými lidmi, online svět se pro mě změnil na offline. Absolutně nevím, jak je to možné, jak jsem se k tomu přechodu dostala, protože to vůbec nebylo chtěné nebo plánované. Nepředstavujte si ale, že na sociální sítě nechodím vůbec - otevírám facebook, stejně jako projedu instagram. Pokud bych ale měla porovnat čas, který jsem na internetu strávila dříve a který tam strávím teď, tak je to až šokující. 

Nedočkáte se seznamu, jak to dělám. Dočkáte se seznamu, proč mě to těší. A věřím, že doopravdy nic z toho by nebylo tak skvělé, kdybych u počítače strávila tolik času jako dřív. Nedělám věci, abych je mohla dát potom na blog. Dělám je proto, že chci. Nejsem strhávána blogerskou sférou, nejsem strhávána konverzacemi na facebooku, ze kterých se vyvine jen povrchní chatování. Tlak z toho, že bych něco měla, že bych měla být ve stresu jako každý, zmizel. 

1. Žiji. Užívám si. Každý moment dne. Vnímám všechno mnohem více barevněji, ostřeji a intenzivněji. Cítím okamžiky, které bych jindy neocenila. Každé sousto jídla je pro mě ohňostroj, protože tam v tom momentě jsem. Všímám si oblohy, vzduchu, vůní a cikánských dětí, které pouští staré babičky sednout. 

2. Koupila jsem si knížku. Moji druhou nejoblíbenější. V antikvariátu. Za 29 Kč. A mám čas ji číst. Mám chuť ji číst. Toužím ji číst. 

3. Miluji.

4. Učím se. Vypracovávám věci do školy. A jde mi to. Často mě to i vážně baví. 

5. Nechodím do školy. Občas. Často. Na jednu přednášku, na cvičení - no dobře, občas ani na ty cvičení. Protože se mi zkrátka nechce. Protože necítím tlaky facebookových skupin našeho ročníku, že se všichni stresují. 

6. Směji se.

7. Bavím se s těmi, se kterými se bavit chci. A nemám výčitky. Ignoruji ty, jež by mi život ztěžovali, brali mi energii a vlastně bych se s nimi bavila jen proto, že se s nimi baví ostatní a já bych se cítila mimo. Vybírám si přátele.

8. Mluvím se svými přáteli. A vlastně nemluvím. Mluvím vlastně jen s těmi, které vidím. S moji nejlepší kamarádkou, která okupuje Londýn, jsem nemluvila už hroznou dobu - ale tak nějak cítím, že to ničemu nevadí. Žijeme. Chybí mi. Ale žijeme. 

9. Jsem šťastná.

10. Mám sny. Mám čas mít sny. Mám odvahu mít sny. 

11. Moji rodiče mi přijdou mnohem více fascinující. Jsem mnohem vděčnější dcera. 

12. Uklízím. A uklízím hodně. Miluji uklízení. Vytvářím svou domácnost a přijde mi to jako jedna z nejbáječnějších věcí na světě. Starám se o květiny, pojmenovávám je, pečuji o ně a stala jsem se tou děsivou ženou, která ke svým kytkám mluví. 

13. Mám touhu něco dělat. Mám touhu něco vymýšlet a ani mi nevadí, že se to nestane. Mám v hlavě výlety a činnosti a plní mě radostí, že vím, že teď to všechno lze. Že mám možnost. Že to existuje. 

14. Ctím svůj čas. Netrávím hodiny na youtube jako dřív. Vybírám si pečlivě s přesností Monka, na jaké video se chci podívat. The Michalaks. 

15. Nemám potřebu být dokonalá.

16. Přijdu si svobodná. 


Přesto nemám čas. Jdu na seminář o práci s časem. Žiji.

Mějte se krásně a koukněte z okna!

:)


7 komentářů:

  1. Ale tohle všechno se dá přeci zvládat i s blogem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejspíš dá, ale nevěřím, že s vlivem sociálních sítích se to zvládat tak "čistě". :)

      Vymazat
    2. Já to přestala zvládat jen kvůli práci. :( Kdybych vydělávala blogem,věřím, že by to bylo jinak. Takhle sedím denně 8-9 hodin minimálně u počítače, živím se psaním. A pak doma ještě otevřít notebook po tom denním psaní je takový spíš za trest. A přesně jak píšeš, začala jsem si víc užívat rodinu a přátele, společné chvíle, to, že si můžu vzít knížku a číst. A taky to že nejsem sponzorům zavázaná něco splnit, když nás pak nahání proč jsme něco už nepublikovali když tu věc doma máme měsíc a tak. ta svoboda, jak píšeš. :)
      akorát já se třeba nějak nedokážu odvázat od toho blogu, jako že bych radši skončila, když už nic.. :( tak nějak moc je to moje součást od 9 let, že si nedovedu představit najednou bez blogu úplně žít. proto jsem už takovou dobu v začarovaném kruhu.
      ale musím říct, že na střední, kdy má člověk hromadu času, bydlí u rodičů a nic nemusí dělat, tak to se bloguje skvěle. :) obdivuju třeba Terry, že zvládá youtube i když má miminko. Já vždy když stříhám videa, snažím se precizovat a pak mě to tak naštve jak to dlouho trvá a co je s tím práce, že pak zase nějaký čas nechci stříhání vidět :D :))
      nicméně děkuju za komentář a vážím si toho :)

      Vymazat
    3. Rozumím ti :) Sice nebloguji tak dlouho, ale baví mě to a něco si mě na tom opravdu získalo. Vzhledem ale k náročnému studiu na veterině, to je časově dost náročné a je to pro mě takový koníček, který dělám ráda, ale musí být na něj čas a především nálada. Často se potom stává, že píšu články v hlavě, ale když mám čas je psát, chybí mi ten drive a inspirace.
      Je to ale normální a výčitky z toho nemám. Přeci jenom bloguji hlavně pro svou radost a to, že se to líbí ostatním je krásný bonus. :)
      A čas mimo počítač, facebook apod. je vždycky strašně fajn (když se tedy nemusím učit!). :)

      Vymazat
  2. Tvé psaní mě dneska zaujalo a docela chytlo za srdce.Myslím tento konkrétní příspěvek. Někdy je prostě třeba vypnout a užívat si realitu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi mě potěšila a přesně tak jsem to myslela. :) Velmi často totiž zapomínáme žít.

      Vymazat
  3. Skvelý článok, je fakt potrebné, robiť v živote to, čo nás baví a selektovať ľudí, ktorí nám energiu berú, mne sa minulý rok strašne vyčistili sociálne kontakty, samé od seba, nič som nerobila, ale skrátka tí negativisti odo mňa odišli, asi to s mojím pozitívnym prístupom k životu už nemohli prežiť, ale presne ako vravíš, teším sa z toho a som si istá, že jedny odchádzajú aby druhí prišli.
    Bianka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš čas. :)