Životní předsevzetí aneb Nezavírej oči

zdroj - kliknout na obrázek

Trochu nečekaně, ale nevyhnutelně musím napsat tenhle článek. Svrbí mě z toho mozek. 

Jsme na začátku nového roku a já si žádná předsevzetí dávat nechci. Lednové hubnutí je lednové jen díky přítomnosti šlapacího stroje, který je pouze doma u táty...v Brně se to bude zase tloustnout, ale potřebuji náskok, že jo. 

Mám ale jedno velké předsevzetí, ne jenom do roku 2015, ale do života vůbec. Předsevzetí nejenom pro mě, ale i pro vás. Vychází ze zkušenosti, ze zážitku, z chyby. 

Poznala jsem slečnu, která každého na první pohled naprosto šokovala. Jednoduše proto, že byla hubená. A tím hubená, myslím opravdu hubená. Takovéto hubená, na které se nemůžete přestat dívat a v hlavě srovnávat její nohy s tloušťkou vašich paží. Ošklivá hubenost. 

Následuje spoustu emocí. Odsuzujete. Litujete. Jste zvědaví. Nakonec v naprosté většině odejdete a necháte věci být, tak jak jsou, s domněním, že děláte to nejlepší. 
Tehdy mě zajímalo, jak zajít za člověkem a zeptat se ho "Ty jsi anorektička?" Pravděpodobně neexistuje správná cesta, jak nahodit takové téma....a samozřejmě je tu vždycky skvělá výmluva "může být přeci nemocná...taková štítná žláza to je peklo". 
Tak jsem chodila kolem, zavírala oči a občas s ní prohodila pár slov a především usměvavé "Ahoj.", kdy jsem měla ale pokaždé srdce v krku a snažila se vyčítavý knedlík spolknout. 

Až jsem se jednoho veselého večera v hospodě dozvěděla, že ta slečna leží v nemocnici a jeden můj kamarád jí v podstatě zachránil život. Netekly mi tehdy slzy jenom proto, že jsem přecitlivělá, že je kamarád hrdina nebo že mi jí bylo líto....ale také, cítila jsem hořké výčitky ze sebe samé. Taková já už prostě jsem. Přebírám zodpovědnost za cizí bolest. Což není hrdinské, s tím si to nepleťte.

To byly potom ty hlasy. "Copak si nemohla nic udělat?" "Ty ses prostě jen dívala, jak chřadne." "Vždyť ti vyprávěla a ty ses jí mohla zeptat." "Mohla si něco udělat." "Co?" "Cokoliv."

Snažím se udělat cokoliv. Jenže teď. Stačilo by málo a fráze jdeš s křížkem po funuse by byla příliš děsivá na to ji použít. 

A potom vás to cvrnkne. Jako tři oříšky pro Popelku. 

Ono to zdraví, co si přejem do novýho roku, je dost falešný, protože se tváří jako rok bez chřipky a angíny, bolavejch zad a rýmy. Jenže možná...určitě...by to zdraví, co si přejem, mělo být hlavně zdraví duše. Kolem nás totiž chodí tolik nemocných, jenže nikdo neví, co se děje za zavřenými dveřmi. 

A já vás opravdu prosím, mějte oči otevřené a nezavírejte je kvůli své zbabělosti. Vím, že každý z nás byl někdy v té situaci, kdy věděl, že mohl pomoci, ale radši se otočil a nechal "hrdinství" jiným. Jako když si ty dva vošoupaný kluci dovolovali na prvňáka nebo když jste se tajně dívali na tu divnou holku ve škole, se kterou se nikdo nebavil, ale vás stejně zajímalo, jaká asi doopravdy je.

Vážně vás prosím, dělejte něco. Cokoliv. 

Někdy jde totiž vážně o život.

Mějte se krásně a odvážně. 

:)