Kompliment = jsem lesba ?

původní zdroj weheartit

Ahooj, tak vás zdravím u nedělního článku. :)

Dnes bych se jen chtěla krátce vypsat na téma, které se ve mně celkem zakořenilo a já nad ním stále kroutím hlavou. 

Nikdy se mi nestalo, že by se mě někdo doopravdy zeptal "Aneto, ty jsi na holky?", ale již nespočetněkrát jsem cítila to divné napětí ve vzduchu a zkoumavé pohledy, kdy se snadno daly přečíst myšlenky a to, že je ten člověk objektem mého zájmu. 

A já volám neee, neee, neee a proč a proč a proč. 

To si takhle sedíte s kamarádkou, seznamujete se s někým novým, v tomto případě tedy s jednou slečnou a obě jí začnete skládat komplimenty, jak je krásná, jak má kouzelné oči, úžasně křivoučký nos apod. Potom vám dojde, že vypadáte jako pár lesbiček, co si hledají oběť pro svoje noční dobrodružství. 

Dobře, možná přehánim, ale pointu chápete, ne? 

Hlavní je, že tohle se mi děje skoro pořád. Mám mezi kamarádkami lesbu a holky, které jsou na tom podobně jako já...a je v tom rozdíl. Prostě je. 

No a jak na tom tedy jsem? Nálepku gay na čele nenosím a stejně tak proti nim nic nemám, vlastně je mám hrozně ráda. Tak co je špatně?

Dubnové nákupy

Jak jste si už asi všimli, poslední dobou nějak nezvládám přidávat pravidelně v mojí klasickou neděli. Omlouvám se, není to leností nebo nedostatkem nápadů, ale nedostatkem času. Škola mě ubíjí, moje mozková kapacita se musí zvětšovat, přičemž se očividně zmenšuje a víkendy trávím furt někde, nejčastěji s mojí nově narozenou sestřenicí (v článku Reflecting on 2014 jsem psala, že jeden z mých nejlepší okamžiků bylo zjištění, že teta je těhotná). Upřímně jsem to těhotenství prožívala asi stejně hodně jako moje teta a teď když už je ta naše holka venku, jsem radostí bez sebe. :D Trochu odbočuji, co? 

Každopádně se k aprílovému počasí přidalo i to, že mi moje kosmetické cennosti začaly docházet a už si to říkalo o návštěvu drogerie. TETA byla moje samozřejmá volba a zase jsem neprohloupila...já ty jejich slevy a výprodeje miluju. 

Můj nákup s mojí tetou Soňou vlastně dost souvisel, protože skoro půlku bude vlastnit ona. Zrovna dnes má totiž narozeniny a jsou to její první narozeniny, které oslaví jako maminka. Jako dárek mě napadl set pro maminku, různé drobnosti, které by se jí v této době mohly hodit - jelení lůj, deodorant, lesk na rty apod. Ke všemu napíšu malou kartičku s nějakou vtipnou poznámkou, jakože ten balíček kapesníků je na slzy, až bude mít chuť řvoucí miminko vyhodit z okna a že ta sýrová omáčka v pytlíku je přeci jasná věc, protože kdo má čas vařit, že jo. :) A prostě tak všelijak. Pohled s kočičkou, které ona miluje, jednu nezdravou Milu na pohlazení nervů a vyvolanou fotku malé rodinky hned po porodu. 

To abyste měli inspiraci na dárky pro novopečené maminky (protože každý přece takovou nějakou v rodině má). :D

Deodorant ve spreji od Nivey je sázka na jistotu, neboli nic tím nezkazíte. Potit se sice asi budete (jako vlastně s každým drogerijským deodorantem), ale smrdět ne. Mimochodem mají teď super slevu, za jakékoliv tři deodoranty od Nivey zaplatíte jenom stovku. ;) 

Dále průhledný lesk od Rimmelu z výprodeje (za dvacku!), snad to Soně ani mně nevyžere rty. Jmenuje se Vinyl Gloss (odstín 800 crystal clear) a pravděpodobně by měl opticky zvětšovat rty. Já ho vzala prostě proto, že obyčejný průhledný lesk na rty se vždy hodí. 

A silné trio pro mojí Soňu (protože oslovení teta je prostě fuj) zakončím svatým grálem všech jeleních lojů - Astridem v lepidlové formě. Napíšu vám o něm celý článek, protože on je prostě můj nejlepší kámoš (jde si ruku v ruce se suchým šamponem). 

Vedu si deník(y)

Pokud byste mě potkali někde v hospodě mezi přáteli, to poslední, co vás napadne je, že ta holka ráda píše. A že ráda píše pro sebe. Tahle relativně hlučná, věčně smějící se holkožena, která miluje být středem pozornosti, by měla být nějakou podivnou introvertkou? Není šance. 

A ono možná jo. Nenazývala bych se introvertem nebo nějakou tichou myškou, to určitě ne. Ale miluji být sama. Samota je pro mě jednoduše osvobozující, je to velmi uklidňující a pro duši obohacující zážitek - pokaždé, v jakékoliv formě. 

Psaní k tomu tak nějak přirozeně patří. V žádném případě ale nemyslím to blogerské. Psát k někomu, ke čtenáři, komunikovat a zároveň vystihnout obsah tématu je výrazně odlišné od psaní, které tvoříte pro sebe. Pro moment.
Je rozdíl mezi deníkem a deníkem. 

Milý deníčku, jsem poprvé napsala asi v osmi letech a v průběhu dospívání se tento způsob dokumentování života občas uchytil a já si dnes mohu přečíst, jaké to třeba bylo dostat první menstruaci (pamatuji si, že tam byla i ilustrace). Každopádně jsem se nikdy nedržela denního pravidla a tyhle deníčky jsou jen útržkovitou formou mého dětství. 

Už šest let ale píšu věci, které jsem nikdy jako součást deníku nepovažovala. Mám proto schovanou složku v počítači a asi šest různých sešitů s tvrdými deskami. Některé slouží k motivačnímu psaní, do některého píšu pouze emocionální stavy. A mám jen jeden založený dokument, kam se snažím jednou za rok nebo za dva popsat důležité události, které mě formovaly. Každopádně vždy to je o pocitech.
Nevím, asi mi přijde hloupé psát jen o tom, co jsem v některý ten dělala a kde jsem byla. Chápu sice ten smysl, že člověk to nechce zapomenout a chce mít určitý přehled, ale nevím...vždy si raději pamatuji to, jak jsem se tehdy cítila. Mám to tak s knížkami, filmy a vlastně se vším. Možná si nepamatuji, jak se hlavní postava jmenovala nebo co měla na sobě, ale vím, že jsem se cítila dotknutá a že mi ten člověk něco dal, něco vzal. 

Píšu smyšlené události, básně bez rýmu, převádím skutečnost do hlubší fantazie, prostě píšu a dělá mi to dobře. 

Kdo může, pomůže

Dnes výjimečně a výjiměčně rychle. 

Chtěla bych vás seznámit s projektem, na který jsem už dvakrát přispěla a plánuji to tak dělat každý měsíc do skončení projektu.

Jedná se o sbírku organizace na ochranu zvířat - Svoboda zvířat. V tomto projektu se snaží zafinancovat člověka a kampaň, která by mohla dále probíhat šest měsíců a jejich nejzažším cílem je změna zákona ohledně této tématiky. O co tedy jde? Doslova a do písmene se snaží zakázat chov volně žijících zvířat v cirkusech. 
Abych se nedostala do nějaký slovních hříček a nepřekroutila přesný význam, budu raději přímo citovat jejich slova:

O projektu

V České republice provozuje činnost několik cirkusů, které pro svoje vystoupení používají zvířata, a to buď volně žijící, nebo domestikovaná. Všechna tato zvířata žijí ve špatných a nedůstojných podmínkách – prostory, ve kterých tráví většinu svého života, neodpovídají svoji velikostí jejich přirozeným potřebám, které mohou mít ve volné přírodě nebo v dobrých podmínkách v zajetí. Neustálý transport, který vyplývá ze samotné povahy cirkusu, zvířatům škodí a vyvolává u nich stres. Drezura, která se provádí na všech cirkusových zvířatech téměř od narození, je nepřirozená a deformuje jejich přirozené chování. Jak vyplývá z dokázaných případů v zahraničí, při drezuře se používá nepřiměřených a někdy i bolestivých metod. Cirkusy se zvířaty mají v Čechách dlouholetou tradici a v minulé době představovaly zejména pro nejmladší publikum atrakci a možnost vidět na vlastní oči některá divoká zvířata. Ve skutečnosti cirkus neplní žádný zábavný ani výchovný účel. Nabízí zcela zkreslenou představu o chování zvířat, zatímco dostupné filmy a knihy nabízejí možnost seznámit se s volně žijícími zvířaty v jejich přirozeném prostředí. Projektem chceme dosáhnout: 1. zákazu drezury volně žijících zvířat a přehodnocení vhodnosti drezury domestikovaných zvířat 2. zákazu chovu volně žijících zvířat v cirkusech v nejkratším možném termínu 3. zlepšení práce veterinární správy při kontrolách v cirkusech Svoboda zvířat je založena na práci dobrovolníků. Koordinátor kampaně se však musí práci věnovat intenzivně, nelze dělat tuto práci pouze ve volném čase. Potřebujeme proto finanční prostředky na poloviční úvazek pro koordinátora, který by se soustavně věnoval lobbingu, práci s médii, komunikaci se státní správou, ochranářskými organizacemi a veřejností, na dobu alespoň šesti měsíců, abychom mohli naši kampaň naplánovat a měli jistotu, že bude moci pokračovat až ke svému cíli – změně zákona na ochranu zvířat a zlepšení podmínek pro zvířata v cirkusech.

Nevím, zda se nějak orientujete v celkové problematice ochrany zvířat, ale Svoboda zvířat je organizace, která opravdu koná. Jejich činnost pozoruji už několik let a právě jejich cílevědomost se významně projevila v naší aktuální situací s testováním na zvířatech. Pokud je někdo, kdo to dokáže změnit, jsou to oni. 

Platba je skrze kartu a internetové bankovnictví - není se čeho bát. Jak jsem psala, přispěla jsem již dvakrát a částka vždy dorazila. V podstatě ihned se můžete podívat, zda se částka načetla, přijde vám mail o obdržení částky a poděkování. Zde oscreenovaný důkaz, že vám nemažu med kolem huby. 

Jsem studentka a věřte mi, že vycházím s penězi jen tak tak. Myslím si, že je ale hrozně důležité dávat a dávat to někomu, kdo to potřebuje nebo něčemu, čemu věříte. Pokud nechcete jen slepě darovat, protože nějaká Aneta z blogu vám to říká, podívejte se alespoň na úspěchy organizace a třeba změníte názor. :)

Projekt 

Svoboda zvířat

Mějte se krásně a darujte. 

:)

Čokoládové sušenky (by Tanya Burr)

Hoho, to jste nečekali, co? Aneta peče! :D
Jelikož v Brně nemáme troubu, jsem doma přešťastná, když můžu sníst cokoliv pečeného. Tento víkend jsem navíc královnou našeho domova a kuchyň mám celou pro sebe, takže jsem se rozhodla upéct sušenky, o kterých jsem snila od doby, co jsem je viděla ve videu u youtuberky Tanyy Burr. 

Po Vánocích jsem si i pořídila její nově vydanou knížku Love, Tanya, kde je její recept podán i v písemné podobě. Zčekovala jsem tedy naše čokoládové zásoby, spokojila se s čokoládou na vaření a pár kousky velikonočního zajíce a pustila se do toho. 

Byla to kontrola nejen mých kulinářských schopností ale i tohoto opěvovaného receptu. 

P.S.: Omluvte kvalitu fotek, bylo to spontánně focené mobilem.

Podle receptu budete potřebovat:

• 200g másla (použila jsem Heru)
• 300g krupicového cukru
• jedno velké vejce
• 325g "self-raising flour" - v Anglii je to mouka, která už obsahuje kypřící prášek - poměrově to vychází na 110g hladké mouky 1 lžička kypřícího prášku a půl lžičky soli - na váhu jsem tedy dala tři lžičky kypřícího prášku (celý pytlíček) a větší lžičku soli a dovážila to moukou na 325g
• sklenice mléka - použít dle potřeby (já ho nepotřebovala)
• 200g bílé čokolády
• 200g mléčné čokolády