Zdravé zvyky

Pokud jste klikli na článek v domnění, že na vás vykoukne holka z posilovny se smoothie v ruce a dostane se vám rad, jak konečně žít ten top #healthylifestyle, tak bohužel. Čeká vás mnohem větší obyčejnost. Obyčejnost, kterou mám ráda a kterou ráda zvelebuji, jak pro své tělo i vnitřní klid. 

Řekla bych, že žijeme ve velmi extrémové době, buď máme 90 kg při 165 cm a na svoje fotky lepíme hashtagy #curvygirl nebo jsme agresivní vegani, kteří už očividně neumí mluvit o ničem jiném. A říkám si proč. Proč se natolik vyžíváme v extrémech a jsme nahoře nebo dole, ale dělá nám problém být, prostě být. 

Já mám naopak rovnováhu hrozně ráda a pravděpodobně právě ona je můj hlavní cíl. Proto si myslím, že pod pojmem zdravé zvyky bychom si neměli hned představovat posilovnu, pot, zelené listí či týdenní meditační programy. A jelikož chci, aby rok 2017 byl především o úsměvu a klidu v duši, sepsala jsem pět zdravých zvyků, které jsou součástí mých dnů, ne ty, které jsem si přečetla na internetu, ale nikdy je nedodržím. :D 

Přála bych si, abyste článek nevzali jen jako nějakou inspiraci, co byste ve svém životě mohli vylepšit, ale naopak se podívali na sebe s odstupem a všimli si všech těch zdravých zvyků, které už děláte a za které se dostatečně nechválíte. 

1. Hydratace zevnitř
Voda. Ta otravná voda. Píšou to všude - pijte, pijte pijte. Alespoň dva litry denně. Musím se přiznat, že já s vodou žádný problém nemám. Občas piju i z nudy, obzvlášť na nějaké nudné návštěvě, kdy propíjím trapné ticho. Ve škole sice chodím po každém cviku na záchod, ale aspoň nemám migrény. Ty se totiž objeví pokaždé, když zrovna pitný režim nedodržuji. No a jediný trik, který pro nepiječe mám, je mít vodu vždy při ruce, ať už lahev ve škole nebo plnou sklenici na stole. To už potom opravdu stačí jen pít. 

2. Hydratace zvenku
Nevím, kdy a proč mi můj strach z tenké, suché kůže vznikl, jisté ale je, že se krémuji hodně. Nevadí mi vrásky, ale představa vyschlé odlupující kůže mě docela straší, takže se krémuji po každé sprše, obličej každé ráno a večer (viz. skincare) a kdybych si nepřetřela rty svým milovaným Astridem, tak ani neusnu. Poslední rok si dávám pozor i na ruce, přidává tomu asi fakt, že gumové rukavice, které ve škole nosím teď poměrně často, jsou doslova vysychající ničitelky!

3. Umění odpočívat
Dřív to bylo jinak, na gymplu jsme to tak nějak zvládali všichni, prokrastinaci se neříkalo prokrastinace, protože jsme se prostě bavili, kdy a jak to šlo. Teď už je to jiné. Na veterině postupem času získáváte výčitky za jakýkoli lenošivý den, protože jste ho přeci měli využít k učení. Popravdě já na tom tak zle nejsem, spíš učím přítele, že válení je parádní a že opravdu využít svůj den naplno může i nicneděláním a pocitem spokojenosti. Zjistila jsem, že právě na naší škole je plně hodnotné odpočívání nutnou přísadou pro štěstí. A to já tedy umím :D Jsem velmi domácký typ a nemám problém celý den "proflákat", miluji dlouhá rána, kdy nemusím nikam pospíchat, seriál při obědě, čaj při sledování Youtube a procházky podél řeky. 

4. Vděčnost
Dřív jsem myslela, že se hrozně přeceňuje a nechápala jsem, proč ji všichni ti známí životní mentoři věnují takovou pozornost. Dneska ji vidím jako základní pilíř štěstí a spokojenosti. Je to právě vděčnost, která mě většinou zachrání od špatných myšlenek, smutku či vzteku. Když se člověk zadívá, co všechno již má, jakou dlouhou cestu ušel a kolik báječných lidí se o něho stará, vše je mnohem nadějnější, než se na první pohled zdá. 
Takže pokaždé, když jdou na mě chmury, snažím se zachránit se seznamem věcí, lidí a zážitků, za které pociťuji vděčnost. :)

5. Snění
Přestože jsem mistryní v odpočívání, nestagnuji a pravdou je, že jsem velmi cílevědomý člověk. Nikdy nechodím přes mrtvoly a duši bych za to nedala, ale i tak jsem vždy na cestě dopředu. Snění je pro mě obrovsky důležité, jsou to chvíle naděje a odhodlání, plánů a báječných představ. Nejkrásnější je, když se sen stane cílem a já potom pomalu, ale jistě jdu za ním a vím, že ta původní představa se stává skutečností. 
Měli bychom si v lecčem zachovat dětskou naivitu, věřit sobě a světu, že je všechno je možné, vždyť se podívejme, kolik dospěláckých představ o světě už jsme si osvojili. Sama na sobě vždy poznám, že už jsem si dlouho neudělala čas na bdění a že příliš žiju v reálném shonu. 
Sním obrázky a krásnými fotografiemi, plánuji v denících a zapisuji úspěchy, snění je přeci o přenášení fantazie do reality, nebo ne? 

Moc bych si přála, abyste se mi svěřili se svými zdravými zvyky i VY, i s těmi nejsměšnějšími i těmi, co podle vás nestojí za řeč. Já myslím, že stojí. Život přeci není jenom o nekončícím sebezlepšování, ale i chválou za to, co už děláme, měli bychom si to vzájemně připomínat a podporovat se v maličkostech. 

Mějte se krásně a vybalancovaně!

:)