Otevřená hlava

sobota 8. dubna 2017
Víte, nejvíc ze všeho asi nenávidím pokrytectví. Právě asi proto, že v mnoha věcech jsem taky určitě pokrytec a tak mi to podvědomě vadí u sebe a potom u všech. 

Třeba takový to klasický "každej ať si žije svůj život", "je to přece jejich věc", "nikdo by se neměl soudit, dokud si neprojdeš tím, čím oni". Hm, jenže v praxi to spíš chodí takhle. 


Bože, jak může ten profesor chodit s prvačkou? Kde to žijem, když si ta machna dává pyšně hashtagy plussizemodelka? Tak tohle nechápu. To bych neudělala. To není správně.

Já jsem člověk, co nemá rád změny, mám ráda věci pod kontrolou a cejtim se špatně v situacích, kdy nevím, co mě čeká. Přestože teď zním jako děsně upjatej člověk, oceňuji spontánnost, jsem extrovertní, často se směju a při čekání na autobus si povídám se zlatými dědoušky. I tak mám často pocit, jako kdybych spolkla recept na absolutní pravdu a mám problémy v sobě umlčet souboje emocí a přesvědčení. 
Protože v zásadě bych hrozně chtěla, aby si každý žil to svoje, každý se měl rád pro to, co je a abychom tak nějak společně mířili ke smíru a blaženější planetě.

Jenže když mě tolik věcí sere. Proč je tak těžký zavést si pytel na plasty? Proč jsou lidi tak tvrdohlavý a zůstávaj v mysli pozadu? Proč oslavujeme extrémy a sdílíme příspěvky s obézními modelkami a bereme to jako sebelásku, když mají určitě zdecimovaná kolena a orgány obalený tukem? Proč je to správně, když našemu vlastnímu tátovi říkáme "udělej s tím pupkem něco, přece nechceš mít tak mladej infarkt".

Prostě mě ty věci štvou. A mám chuť křičet. Ale to dělám málokdy. Protože potom mi ty přesvědčení zase řeknou "jenže Aneto, to je jejich život a ty jim nemůžeš cpát svoje a nemůžeš jen kritizovat"

Asi každej, kdo nějak chce změnit svět, nemůže být otevřená hlava ve všem, protože ve svý podstatě má už nějakej svůj plán a chce ho prosadit.

Já nevím no, občas si prostě přijdu jako největší pokrytec na světě právě proto, že jím být nechci. 

Tolerance, jaké to umění. 

Taky bojujete?

Mějte se krásně a berte mě s nadhledem. 

:)

4 komentáře:

  1. Plus size modelky si představuji tak, že mají nadváhu, ale ještě ne obezitu. Pokud je nějak modelka obézní a je to skrz to, že je třeba nemocná, tak je to v pohodě, protože ukazuje jinak nemocným ženám, které trpí stejným problémem, že se nemusejí nutně halit do pytle od brambor a stydět se. :-)
    Taky jsem pokrytec, takže jsme v tom dvě :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problémem je, že obézní holky si myslí, že mají nadváhu. :D Jsem ráda, že si reagovala a že jsme v tom spolu! :)

      Vymazat
  2. Je přirozený soudit, ale ne vždycky je to správný. Já rezignovala. Jo, ať si lidi dělaj co chtěj. Můj život to není. Něco málo ve vatičcepodstrčím jen lidem, kteří mi za to fakt stojej a vím že mnohdy chtěj názor slyšet. A jinak? Nemá to smysl. Proč plýtvat energii. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel jsem asi do toho bodu rezignace ještě nedošla, ale těším se na něj. :) Asi právě kvůli té energii...

      Vymazat

Děkuji za Váš čas. :)