Paní Závist

Sebereflexi považuju za jednu z nejlepších a nejdůležitějších schopností, které by si měl člověk osvojit. Nejenom, že potom nestagnuje, ale nutí ho to sám na sobě pracovat. Proto se dneska "pochlubím" s jedním takovým svým neduhem, který vůbec není k chlubení. 

Občas mě trápí závist. Asi víc než běžného smrtelníka. Bohužel většinou nezávidím jen tak jako celebritkám jejich káru, ale naopak těm blízkým kolem mě. O to víc mě to samozřejmě trápí, a proto už jsem dlouho s paní Závistí na ostří nože. 

Paní Závist je taková ta kamarádka, se kterou na oko držíte hrozně moc pospolu, ale za zády se vždycky pomluvíte, doma si potom stěžujete, jak vám hrozně vysává  energii a na otázku "Proč se s ní teda bavíš?" nikdy moc nedokážete odpovědět. Ale na to kafe půjdete příště zas. 

Já už naštěstí dlouho vím, že Závist mi saje šťávu a sáhodlouze se jí snažím přesvědčovat, že v mým životě už pro ni není místo. Bohužel to občas furt nechápe. 

Jak se taková návštěva Závisti pozná?

Někdo mi třeba řekne, jak se mu něco povedlo a když je to věc, která by se teoreticky měla povíst i mně, třeba ve škole, na praxi, v okruhu mých zájmů a zkrátka považuju to za věc, které bych někdy chtěla dosáhnout i já, Závist mi začne klepat na dveře. A já na ní většinou volám: "Ty potvoro, nech mě bejt, já se tu snažím být přející a ty mi to furt sviníš, svině!". Protože já toho člověka mám většinou vážně hrozně ráda a je mi ze sebe na nic, že vůbec mi ta Závist chodí za dveře. Proč někomu jinýmu na dveře neklepe? Proč mně?

To ve mně se to potom dere a drásá, protože Závist za dveřma furt řve a prosí, ať ji pustím dovnitř a já se přes ten hluk nemůžu vůbec soustředit a vyžbleptnu něco jako "No, to je super!" a musím u toho asi vypadat hrozně nepřítomně, přitom já bych nechtěla nic jinýho nežli se společně radovat. 

Zajímavý je, že když se mě ta věc netýká, umím být asi nejpřejícnější člověk na světě, to já jsem hned samí "Ty seš tak šikovná! Tak talentovaná! Kdyby každej byl aspoň trochu jako ty!". Já když mám na jazyku chválu, tak jí prostě povim, i když je to třeba v danou situaci nevhodný. Jednou jsem takhle řekla doktorovi z prasat, že je to úplnej čaroděj, jak je dobrej a potom jsem se plácala do čela, že zase dřív kecám, než myslim. 

No, takže jsem prostě přemýšlela, čím to teda je, že se Závist někdy objeví a někdy ne. Přišla jsem na to, že je za tím prostě jen prachobyčejnej strach. On je snad úplně za vším, mrcha. 

Představte si v Lidlu akci na mouku, je sobota brzo ráno, parkoviště plný důchodců, Božena řve před vchodem, ať ten dědek hlavně nezapomene vzít košík a jestli zamknul auto, všude je to samá protéza a mezitím tam stojím já. 

Tu mouku totiž potřebuju. 

Nepotřebuju tam jít první a když se dveře otevřou, nederu se dovnitř, je mi jedno, kolik balíků si Božena zabere, i jí to celý plato přeju, ale uvnitř pukám strachy. Protože co když na mě nevyzbyde? Co když přijdu k tomu regálu a tam už žádná mouka nebude? Co jako budu dělat? Bez mouky? V sobotu? To je konec prostě. Bez mouky nejsou koláče a bez koláčů není práce nebo práce není bez koláčů a zkrátka bez mouky nejsou koláče ani práce! 

A teď tam teda přijdu a kouká na mě poslední balík hladký, UF. Tak jo, konec světa zažehnán. a to už si tam potom lítám v uličkách sjetá euforií, přeju Boženě ten nejšťastnější novej rok, dám se s ní do řeči, co všechno z tý mouky bude píct a jsem nejvysmátější sluníčko pod Sluncem. 

Ale kdyby tam ta mouka nebyla, tak nevím, co se mnou bude. To by mi bylo asi smutno. To bych se asi musela vrátit domů a žádný koláče bych nepekla a do práce bych nešla. 

Takže já mám prostě strach, že na mě nevyzbyde. Že mi něco uteče, že já už to určitě nestihnu. Že v tom velkým světě asi není dostatek pro všechny a že někdo to někam dotáhne a někdo ne. A že to všechno záleží na tý jedný mouce. 

Blbá mouka. 

A co s tím teda dělám? Dneska už skoro vždycky Závist úplně ignoruju a prostě dělám, jakože za těma dveřma nestojí. Někdy mi to jde s přehledem, někdy si ji občas prohlídnu přes kukátko a někdy i zapomenu zamknout a ona si neslušnice otevře. Naštěstí jsme ty návštěvy tedy omezily a Závist je na mě už dokonce naštvaná, že se s ní nechci kamarádit. 

Jsem jí prostě řekla, ať jde klepat jinam! 

No a jestli máte nějaký svý vlastní fígle, jak jste Závist vystěhovali z baráku, tak sem s ní, já budu moc ráda a určitě zas budu ta nejsluníčkovější! 

Mějte se krásně a bezZávistně.

:)